Nezdolná Kimmy Schmidt

1. série: Přesto, že se tento seriál může zdát jako úplně debilní, praštěný a bez smyslu, naopak je tento sitcom pro znalé a inteligentní diváky, kteří se orientují v americké kultuře a politice. Scénář je napsaný naprosto úžasně a geniálně, ale až časem a postupem epizod dívák pozná, že je mířený hlavně satiricky, ironicky, politicky nekorektně a sociálně-kriticky. Už jen to, jak jsou zdejší postavy naprostými alegoriemi na odporné lidské vlastnosti, se kterými se setkáváme všude a každý den. Často vypouštějí z úst to, co se nikdy neříká a nemělo by se říkat nahlas. Obzvláště se tu poukazuje na rasismus, nadřazenost bílé rasy, vztahy Američanů s původními obyvateli, sílu médiií, alkoholismus, užívání drog a spoustu dalších společenských tabu, o kterých se moc nemluví. Tina Fey je prostě geniální tvůrkyně, která nebude asi nikdy patřičně doceněná a lidem, kteří se rozhodnou Kimmy sledovat jen pro zábavu a nebudou číst mezi řádky a poslouchat skryté narážky, unikne podstata celé této tvorby. 2. série: Nejslabší série celého seriálu. Opravdu dost pokulhává humor, a ač se soustředí nejvíce asi na postavu Tita, bohužel to nestačí a scénář má hodně hluchá místa a některé epizody opravdu nudí. To ale není důvod, proč bych to s tímhle seriálem měla vzdát, protože další série slibují hodně. Ve 3. sérii: se z Kimmy stává vysokoškolačka a k tomu feministka, proto tu máme hodně dílů o ženské síle, nerovnosti žen, ženách jako objektech, ale taky o virálním šíření příspěvků na internetu, církvi a spousty dalších ožehavých témat. Sice kvalitou dílů asi nedosáhne na první sérii, ale pořád je to hodně kvalitní záležitost, co se humoru týče a nepřestává mě to bavit. 4. série začíná přitvrzovat, co se společenské kritiky týče a dává na odiv problematiku spojenou s hnutím #metoo, pracovní morálkou a korupcí a nakonec dává i jedinečnou příležitost podívat se na díl, který ukazuje, kam by osud Kimmy směřoval, kdyby se v patnácti letech rozhodla nenastoupit do reverendovy dodávky. Kvalitativně hodně podobné první a třetí sérii. Je mi hodně líto, že Kimmy končí, ale myslím, že konec zvládli tvůrci zapracovat elegantně, dojemně, ale zároveň i šťastně a nechali nás rozloučit se s Kimmy opravdu oduševněle a příjemně. Ač je to už dlouho, co jsem tento seriál dokoukala, často si na něj vzpomínám a myslím, že není vyloučeno, že si ho někdy sjedu zase od začátku. (29.02.2020)

V roce 2017 jsem projel první sérii a kousek druhé - seriál mě nenadchnul, částečně vinou slabší druhé série a tehdejším přesycením sitcomů z New Yorku. Teď, o tři roky později jsem, coby nadšený fanoušek interaktivních pořadů (choose-your-own-adventure), zkouknul interaktivní speciál Kimmy vs. the Reverend a následně během tří týdnů i kompletní UKS. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem o něco více dospěl, jestli jsem více znal parodované reálie, jestli jsem trpěl nedostatkem nezdolného optimismu Leslie Knope nebo jestli to byla pouze shoda s prezentovanými myšlenkami, a morálními poselstvími, každopádně jsem si to užil o dost více než v roce 2017. Je to celé sympaticky osobité - kde jiné sitcomy jdou klasickou cestou kariéra-protějšek-dítě, zde se převážně řeší pouze to první. S vyjmenovanou trojicí často přicházejí emotivní momenty, zde jsou tyto mnohdy neoddělitelně spjaty s pobytem v bunkru, na který se nezapomíná ani po čtyřech sériích. (10.09.2017)

Po troch sériach som si na sto percent istý, že obávaný koniec sveta, ktorý im Reverend počas tých pätnástich rokoch zvestoval, naozaj nastal. Len v podobe rozpade spoločnosti. Kimmy nakoniec vyšla do sveta, ktorý podivne absurdným spôsobom a prostredníctvom absolútne šialených postáv nastavuje zrkadlo pokrivenej morálke, ktorej nikdy nečelila, modernému svetu, ktorý nikdy nemala šancu spoznať a rovno všetkým nekonečne nemožným situáciám, ktoré na ňu celých 15 rokov čakalo. Popravde netuším, či momentálne kdekoľvek beží šialenejší seriál. Nie vždy perfektne vtipný, nie vždy zaujímavý, no neuchopitelne šialený. (09.04.2016)

Americká odpověď na Bridget Jones. Sem tam mrazivě povědomá; jindy (a povětšinou) zase tak moc vzdálená, jak jen to je technicky možný. Obsazení Ellie Kemper byl super tah, neboť ta typicky feyovský hlášky a ksichtíky ještě vytuční, přičemž hlavní postavě jednim tahem dodává na roztomilosti, která je zde obzvlášť potřeba. Co se dalších postav týče, hemží se to tu prvoplánovkama (Jacqueline, Dong, ale i Titus "Bald by choice" Andromedon), stejně jako relativně originálníma a správně cáklýma charakterama, z nichž mě asi nejvíc bavila nenápadná paní správcová Lillian. --- "You know, Disney lies to little girls. Step mothers aren't scary. And nannies aren't magical. And dwarfs do NOT let you sleep in their house without expecting something." --- Edit po druhý sérii: Nic, já jsem se regulérně zamiloval. Na pět hvězdiček a zařazení do topky mě definitivně zviklala role pro autorku samotnou, která možná neni napsaná dokonale, ale v kontextu seriálu dokonalá je - cynická, až dekadentní, Kimmy slušivý zrcadlo nastavující. Nezvykle explicitní apel na zavržení Redskins závěrem velmi potěšil a zhruba potisící zdokumentoval, že Tina Fey moc dobře ví, jak psát a co psát. Sofistikovaná zábava pro, um, nesofistikované? --- "So I don't get pissed off. I get pissed on!" (14.03.2015)

Stylizací überpřepálená záměrná afektovanost, která se více úspěšně než neúspěšně snaží o sofistikovaný společensky kousavý absurdní situační humor s břitkými nahláškovanými dialogy (a ne, není to zase až takový protimluv, jak se zdá). Dle všech zákonitostí by to nemělo fungovat, ale díky Tině Fey, dialogům a obsazení (v čele s půvabnou Ellie "Chica Hamburgesa" Kemper) to navzdory všemu funguje nad veškerá očekávání. Místy snad i lépe než ve více než jen podobném Studiu 30 Rock. Největší rozdíl mezi nimi je, že tady chybí "chlapácká" postava (a tedy i styl humoru) à la Jack. Každopádně je naprosto nepopiratelné, že jde o ztělesněnou "love it or hate it" záležitost, tohle vskutku není pro každého. | S1: 4/5 | S2: 3/5 | (07.07.2017)