Petrolejové lampy

Začnete přemýšlet, proč už dnes nemáme tak charakterní a do práce zapálené herce (čest vyjímkám!) jako dřív. Začnete přemýšlet, kam až může zajít herecký výkon, kde jsou hranice mezi hercem a postavou, pokud ta bariéra vůbec existuje. Kde jsou vaše představy, že lidi se mají milovat a ne odsuzovat?! Herzova, popřípadě Havlíčkova, představa je taková, že divák/čtenář má zažít totální nápor na myšlení. Do háje, za koho se mám postavit, když každá postava je oběť někoho nebo něčeho? Další nesmyslná otázka, ale pro mě docela důležitá, je bez odpovědi. Co záhadou ale nezůstává, je herecký koncert Ivy Janžurové a Petra Čepka, kteří tímhle kouskem smyli všechny mé představy o manželství, až za hrob. Nic takového totiž neexistuje! Jsme osamocení na zkurveným bitevním poli...Nebo? (27.09.2009)

Havlíčkovy těžce depresivní příběhy se těžce sledují a ještě obtížněji komentují. Podobně jako kolega Karlas i já přiznávám, že z nich mám skoro strach. Bezútěšnost krajiny lidské duše by jednoho donutila rozřezat si žíly, zbaštit cyankáli a ještě skočit do Macochy, aby to bylo jisté. Tyhle příběhy dokazují, že člověk nepotřebuje vnější zlé démony, bohatě mu vystačí jeho vlastní. Čepek a Janžurová rozehrávají své složité postavy s umem, na který jsou slova úcty krátká, Herz vytvořil tíživou dusnou atmosféru doby plné skrývaných citů a témat, o kterých se ve "slušné společnosti" nemluví. A jen nepatrná možnost úlevy v podobě závěru. Vynikající film, ale nemyslím, že bych měl potřebu jej ještě někdy vidět. (09.06.2016)

Podľa stopy v pamäti, ktorú zanechal tento film, som mu dal pôvodne plný počet hviezdičiek. Keď som si ho teraz po mnohých rokoch pozrel, jednu hviezdičku uberám bez presnejšej špecifikácie príčin. Naďalej ho považujem za jeden z najlepších českých filmov s vynikajúcimi hereckými výkonmi oboch hlavných predstaviteľov. (25.11.2008)

Herzovi se podařilo vystihnout svět secese bez tradiční škrobenosti a nostalgie - spíše ji pojímá jako povrchní pozlátko a manýru, nedokonale zakrývající špínu, pudovost a antiromantický pragmatismus. S rozsáhlého románu se mu podařilo vytvořit soudržný film, jenž jasně vyjadřuje základní myšlenky a v závěru velmi výstižně a emotivně vyjadřuje cit zlomené hrdinky. Umění filmové zkratky je zde bravurní, až někdy zamrzí přílišný spád a střízlivá snaha nenechat se příliš unášet situacemi - řada by si určitě zasloužila více rozehrát (včetně kontextu maloměsta, jež je po úvodní části odsunut silně do pozadí). Bohužel filmová stopáž je neúprosná a Herzova neúprosnost je i znakem režisérského umu. Rozhodně se nedá mluvit o "nedovařeném" díle, to by byla velkolepá urážka vzhledem k nádherné a přitom velmi funkční kameře, Fišerově nadpozemské hudbě, která dosahuje svého vrcholu v závěru, jež se obejde takřka beze slov a především k hereckým výkonům ústředníhu dua, které i v krátkých scénách berou dech nejdrobnějšími nuancemi a proměnami a nezaslouží si nic než absolutorium. (25.02.2008)

Nemohu si pomoct, u celého filmu mi trochu vadí jeho technická stránka. Nejde jen o ten ryze televizní formát, ale hlavně o práci s kamerou, polocelky a polodetaily, pro kterou nenacházím ve filmu žádné opodstatnění a kazí celkový zážitek. Krásné Fišerovo hudební téma a nádherně emotivní konec také budí dojem, že takových míst mohlo být ze strany skladatele i režiséra daleko víc. Iva Janžurová tu podle mě předvádí o třídu vyzrálejší herecký výkon než Petr Čepek, pro kterého to byla v podstatě jedna z prvních velkých filmových příležitostí, ale celý film na obou doslova stojí. V době normalizace jednoznačně jeden z nejlepších filmů a snad i pro tu dobu vzniku jsem byl o tu hvězdičku štědřejší. (02.01.2006)