The Cloverfield Paradox

„My arm helped us find the Earth!“ Tohle napsali a natočili lidé, kteří milují nejen původní Cloverfield, ale všechna vesmírná dobrodružství Vetřelcem počínaje a konverzační epizodou seriálového Star Treku konče. Cloverfield Paradox je filmem, na němž je podivným způsobem sympatické, že ačkoli stěží stojí na nohou coby samostatné dílo a vymýšlí nejabsurdnější cestičky k napojení na předchůdce, přece právě v procesu napojování na rozběhnutý fikční svět vytváří pozoruhodně neodhadnutelnou a zábavnou hru s divákem, která startuje od úvodních minut a končí dokonale bizarním posledním záběrem. Bohužel, s přihlédnutím k náladě a fyzické nátuře předchozích dílů, je tohle ve výsledku šíleně nevyrovnaný projekt, kde se naivně splétají hororové prvky s přitroublým humorem a navzdory originální premise přesahujícího děje se okatě vykrádá snad každá vesmírná sci-fi. Že se po psychologicky a režijně našponované dvojce dočkáme obyčejného béčka, kterým se méně nadaní tvůrci snaží vzdát hold všemu a záhadu ušatého monstra cedit skrze nepřesvědčivé dimenzionální otvory, to je zkrátka zklamání jak hrom. Oceňuji několik vtipných nápadů a snahu o zachování obdobně omezeného narativu, který více nakousne než vyřeší, ale tady se toho pouze uchvátaně „nakouslo“ mnohem více, než může jeden kvalitní film unést.. Více zde (05.02.2018)

Cloverfield série doteď vnášela do žánru něco nového, ať už šlo o formu v prvním, či změnou měřítka v druhém případě. Ale za tímhle horizontem absurdních událostí z jiné dimenze nevidím nic než snahu přiživit se na slavném jméně. Základní chybou, jak už to v příbězích o napadených vesmírných lodích bývá, je anonymita členů posádky, a tudíž naprostý nezájem o jejich další setrvání ve filmu. Scénář si vzhledem k povaze nebezpečí cucá z prstu šokující zvraty, což vás může bavit ze začátku, kdy ještě máte za to, že jde o část plánu, a ne část improvizace čerpající inspiraci z Vetřelce, Sunshine, nedávného Života a bůhvíčeho dalšího. Komické vstupy Chrise O´Dowda sem sice vůbec nezapadají, ale jsou na úrovni, a i to mě utvrdilo v tom, že tomu snímku by bylo daleko lépe jako čisté komedii bez cloverfieldovské nálepky. (05.02.2018)

Ale tak prečo nie, rozširovanie mytológie takýmto smerom ma bavilo. Každý z trojice filmov tejto už trilógie je absolútne rozdielny, zasadený do iného žánru/subžánru. So scenárom som ok, samozrejme nejaké chyby by som určite našiel, väčším problémom je skôr spracovanie. Respektíve gradovanie deja, ktoré vzhľadom na potenciál zápletky bolo tuctové a dokonca aj ten záver mohol byť bombastický, lenže záverečná scéna je nakrútená čisto wtf spôsobom a myslím, že primárne môže aj za všeobecné sklamanie z tohto filmu. Ono sa tu totiž prejavila sila rezistencie posledného okamžiku. (19.11.2019)

V Cloverfield univerzu je to po loňském výborném kousku docela ostuda. Námět tu nijak nevyčnívá jen tupě kopíruje děj klasických sci-fi na vesmírné lodi a vyloženě plýtvá s tak dobrým obsazením, které se tu podařilo shromáždit. Není to nijak špatné a plní to svůj účel zábavy, ale na takový film rychle zapomenu. (05.02.2018)

Film, který je možná až moc chytrý a místy až moc vědeckofantastický, a má minimum hororových prvků, až na pár vyjímek, spíš hraje na psychologickou notu. Je to trochu škoda, protože když už si vědátoři, hrají s různými dimenzemi, tak mohli z nich přitáhnout víc chapadel, monster a podobných zrůdností. Druhá rovina příběhu, se možná zdá na první pohled nudná, ale o to víc je ve výsledku, zajímavější. Navíc Daniel Brühl, mně v posledních, několika letech dost baví, sem zvědav kde všude se ještě objeví. (02.04.2018)