Vanishing Point

Afroameričan a jeho sázka s bílým "born to be wild" mužem. Toť veškerý děj. Burácení motorů. Toť veškeré dialogy. Zpočátku jsem byl naprosto unešen, ale postupně mě Sarafian udolal tím, že tady je takřka každá scéna naprosto stejná jako ta předcházející. Což je škoda, protože například mlčenlivá jízda pouští je dokonalá "filosofie na pneumatikách". Jenomže pak se najede zase na koncept - scéna, řvoucí dýdžej, stejná scéna, stále řvoucí dýdžej, stále stejná scéna, (pozor změna) dýdžej deklamující životní moudra a pak už zase stejná scéna, ale v jiné lokaci. Jediné co ten film úspěšně dováží až do cíle, je charismatický výkon hlavního hrdiny (myšleno samozřejmě běloskvoucího Dodge Challengeru 1970, nikoli Newmana) a fantastická kamera. (19.03.2009)

Zjevně zásadní inspirační titul amerických postmodernistů typu Lynch, Tarantino, Jarmusch či Refn. A naprosto pochopitelně, protože ta surreálná cesta Amerikou plnou ztracených osamělých podivínů buduje nejn autentický pocit ztracenosti a vyhaslosti, ale ještě nám umožňuje tajit dech u neuvěřitelných scén policejních honiček. Fotrovské poukazování na to, že mohl tou svojí jízdou ohrozit přeci nevinné lidi, je vlastně takým barometrem toho, na jaké straně zde stojíte. Však tenhle film je o odboji nejen proti pravidlům, ale zejména proti smyslu a racionalitě. Honzovi Kočkovi se samozřejmě za to, že mu sem tam kradu kytky z hrobu, omlouvat nehodlám. (14.11.2021)

Chlap, kterej toho v životě zažil tolik, až mu nakonec zbyla jen ta rychlost. A silnice. Na ní pak neposedný Dodge Challenger a před jeho řidičem cesta jako žádná ze sta. [...] Líbilo se mi, že autoři necítili potřebu obtěžkat jaksi z povinnosti příběh nějakým standardním žánrovým motivem typu unesená manželka, vykradená banka či transplantace chlopně sousedovic křečka. Zůstal jen silný pocit něčeho v dálce a zpocená ruka na fofr klacku. A ta kamera! Ten střih! Ta hudba! Spíš než film je Vanishing point stav (sjeté) mysli. Easy Riderův efekt tady zafungoval bezchybně. Sedmdesátkový kult jako když vyšije! A vůbec nevadí, že to chvílema krapet připomíná celovečerní a po čertech efektní reklamu na produkty detroitské automobilové manufaktury. Ty většinou taky nedávaj moc smysl :-) (23.12.2012)

Musím podotknout, že tady je vidět opravdový přínos projektu Grindhouse - člověk se aspoň doví o skvělých filmech jako je Vanishing Point. Kowalski vybavený malým afrem, kotletami a supernamakanou károu, kterou mu asi všichni závidíme, jede sebedestruktivní závod sám se sebou napříč pouští. Pro někoho je to poslední hrdina a symbol svobody, pro někoho "fucking scumbag" co se musí zlikvidovat. Atmosféra toho filmu je jedinečná, připomělo mi to film Electra Glide in Blue. Fakt paráda, 70. léta byly pro kinematografii jedním z nejoriginálnějších, nejšpinavějších, nejdrsnějších a nejskvostnějších období. (12.07.2007)

Honička začíná. Rozpálenou silnicí se řítí bílý Dodge Challenger 1970 a my se cestou do Kalifornie dozvídáme příběh o řidiči, který tohohle bílého tygra vede skrze rozpálenou poušť. Doba ve které film vznikl má úžasnou hudbu, nádherné dívky a svět, který teprve začínal být svazován pravidly a nařízeními. VANISHING POINT je hodně osobitě vyprávěný a zároveň hodně originální. Sarafian má navíc úžasný cit pro volbu záběrů a téměř každý pohled na silnici s jedoucím běloušem bere dech. Během filmu jsem si začal pohrávat s myšlenkou, že si bílý Challenger ročník 70 seženu a (při dnešních cenách benzínu) přestavím na vodík. Pak pojedu kam mě kola povezou. (16.08.2009)