Sestřičky

Nikdy nevíme, co zlého bude k čemu dobré. Nejen o tom je hořce úsměvný příběh mladé zdravotní sestry, jejíž život a především dozrávání zásadním způsobem ovlivnil nečekaně těžký trest za spíš komický prohřešek a z bezstarostného dospívání ve velké nemocnici ji vrhl do drsné reality zabláceného venkova padesátých let. Téměř komorní příběh o jedné neobvyklé škole života mě baví nejen svou zvláštní poetickou atmosférou a hereckým výkonem Aleny Mihulové, která jím převálcovala i všemi adorovanou Jiřinu Jiráskovou, ale také několika nezapomenutelnými scénami a pak Bořivojem Navrátilem v roli doktora Sevíta. Sestřičky nejsou nejlepším Kachyňovým filmem, přesto patří k těm, ke kterým se občas rád vracím. (18.01.2012)

Takhle milou Mihulovou jsem snad ještě neviděl. A nikdy bych neřekl, jak jí to bude herecky slušet vedle Jiráskový. Fajnově odvyprávěnej příběh, charismatickej Husák a sympaticky ukecanej Vízner, to musí fungovat. Ono z toho možná nic není tak skvělýho, ale dohromady to Kachyňa umí poskládat parádně. (12.11.2020)

Celý film se točí o tý voňavý frndě, jakožto se kolem ní točí i celý život. Jenže v tomto hořskosladkém filmu (jak je u Kachyni zvykem) podobné problémy prožívá překvapivě žena. Po celou dobu svádí souboj s časem, aby už nebyla pannou a ne a ne se tohoto prokletí zbavit. Tedy až do doby, dokud se neobjeví bachratej Růžička a nebude ji chtít znásilnit. Kromě takových vzrůš se ve filmu objeví i porod v sanitce, který mne velice zaujal. [4261. hodnocení, 78. komentář, 69%] (18.05.2019)

Prostředí drsného pohraničí v padesátých letech,zdravotní sestry v podání Jiřiny Jiráskové a Aleny Mihulové,to je základní motto filmu sestřičky.Mladší,přeložená z trestu,získává své životní zkušenosti pod dohledem starší zkušené kolegyně.V řadě situací, kdy musí prokázat své odborné znalosti, nachází postupně smysl svého života.Film ukazuje tehdejší drsný život v pohraničí,které bylo po odsunu Němců dosídleno mimo jiné i lidmi,kteří žili velmi primitivním způsobem a měli své zvyky.Myslím,že je velmi podařený a patří k dobrým dílům Karla Kachyni. (11.09.2009)

Všední den venkovského komunistického Československa umístěnek, prudérie, padesátých let, ale ne jejich první, ale druhé poloviny s patrným ulevením a zmírněním praktik, kterými vstupoval po roce 1948 do života. Pozorný divák si všimne řady výroků, které dobu přesahují a současně charakterizují (náznaky generačních sporů mezi Marií a babi). Kachyňa dal v tomto díle prostor hercům tehdejší střední a mladé generace (Vízner, Vetchý, Mihulová, Husák); kvalitní scénář zo umožnil i dalším výborným hercům, z nichž do paměti mi vstoupil nejvíce ve stínu poněkud stojící Bořivoj Navrátil. Přechodné období mezi koncem budovatelské generace a nástupem generace Pražského jara výstižně dokreslují nevzhledné budovy a domy poloslamového vzhledu, úděsně zanedbané interiéry chlévů prvních kolektivizačních družstev a státních statků a celá řada dalších prvků, které jsou tak samozřejmé pro pamětnickou a neobvyklé pro současnou mladou generaci. Skloubení lyrických i realistických prvků, skutečné tváře režimu i nesnadného venkovského života, křehkého dívčího dospívání i lidské malosti a všednosti jsou největším přínosem SESTŘIČEK. Báseň vdechnutá do všedního života normálních lidí. Lehce se to píše, podstatně hůře uskutečňuje. A úspěch bývá trpce vydobytý a vzácný. I v té generaci báječných mladých mužů a žen šedesátých let. Víznerova bonusová slova o tom, že až s odstupem času začíná doceňovat výjimečnost a nadčasovost tohoto skvělého filmu jsou charakteristická i výstižná zároveň. Opravdu k nim není co dodat. (27.01.2008)