Vyšší princip

Perfektně navozená paranoidní atmosféra protektorátu a Heydrichiády. Náckové se mstili zcela bezhlavě a člověk mohl skončit na popravišti i za sebemenší maličkost. Kde je tedy ten vyšší princip? Tenhle dotaz film během svého děje vznese víckrát, ale není jednoznačně zodpovězen. Odpověď si musí divák najít sám. Každopádně určitě jeden ze základních stavebních kamenů zlatých šedesátek čs filmu který je třeba vidět i když plný počet si u mě nevyslouží, ale je to hodně podařená klasika předznamenávající co bude následovat.85% (05.07.2020)

Ano, bylo to hrozné. Byla strašná doba, ve které se to odehrává, celá ta strašná tragedie války a zmaru mladých životů. Jejich odvaha a vzdor. Strašná byla i doba, ve které to vzniklo, snad ještě víc, protože nepřítel neměl jméno Adolf a Reinhardt, ale Klement a Rudolf a Gustáv a vlastně jakékoliv. Patos, který z tohoto dílka teče proudem, po chvíli omrzí a z mrazení na dějem se stane mrazení nad formou (16.03.2009)

Geniální převedení povídky Jana Drdy na filmová plátna. Výborné vykreslení atmosféry a strachu v době heydrichyády. Vynikající herecké výkony v čele s "Vyšším principem" Františkem Smolíkem. Při vyslovení legendární věty: "Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem." mi přeběhl mráz po zádech. Nejlepší český film, který vystihuje dobu heydrichyády a všeobecně jeden z nejlepších českých snímků. Kdo neviděl měl by rychle napravit...... (08.02.2008)

„Ak si sužovaný nepriateľskou mocou neustúp. Chráň si miesto dané ti prírodou. Pýtaš sa ktoré to je? Predsa miesto muža.“ , čítal kolegom v zborovni pán profesor prezývaný Vyšší princíp. Učil študenov, že práve morálka je najdôležitejším merítkom našej hodnoty. Život počas druhej svetovej vojny však žmýkal z ľudí všetko do poslednej kvapky. Dobré i zlé. Skutočný príbeh o študentoch, ktorých charaktery nestihol preveriť čas, ale hlavne o odvahe i strachu tých okolo, je výborne natočeným snímkom, ktorý sa vyhol nadbytočnému pátosu a nič nevnucuje..iba sprevádza. (04.05.2006)

Studie strachu, lhostejnosti i nezměrné odvahy obyčejného člověka. Scéna stanného soudu, kdy sekretářka píše rozsudek smrti a žvýká u toho tlustě namazaný chléb se vryje pod kůži jako máloco. Mohu si přitom klást otázku: kdyby otec Jany Skálové dokázal najít odvahu jít na Gestapo včas, mohl přece jen kluky zachránit? Podle mě mohl. Ale nemohl to vědět. Měl to zkusit? Profesor Málek to zkusil. I když, jak řekl Commisar Worliczek, žil ještě v Trojské válce, kde bylo místo pro shovívavost... "Když jsi sužován nepřátelskou mocí, neustup. Chraň si místo dané ti přírodou. Ptáš se, jaké že je to místo? Místo muže." (25.10.2005)