Zde jsou lvi

(2x) To staří Řimané na místa, o kterých nic neznali, psávali nápis ZDE JSOU LVI... Karel Höger v jedné ze svých nejlepších filmových rolích přináší portrét tragického osudu člověka, ve kterém se najednou spojily a vyvrcholily problémy rodinné a pracovní s problémy vnitřními, spojené se závislostí na alkoholu. Strhující příběh s výskytem stejné hraniční situace dvou lidských osudů, kde napětí roste s každou další sklenkou alkoholu, je podáván v několika retrospektivách a překvapivě vyústí do fáze, kde jde nakonec o záchranu života obou lidí, každého jiným způsobem. Jedinečný zážitek z filmu podporuje vedle Högerova výkonu i tajemný vizuál černobílého obraz s jemně nahnědlým virážovaným odstínem a náladovým střídáním rozjasněných a temných záběrů (film noir). Stejně jako neustálé zaostření kamery na kouř z cigaret a špaků, který dotváří poměrně dusnou atmosféru uvnitř vedoucího pracovny nebo zesilňování atmosféry různými zvuky (vrčení motorky, odbíjení hodin, tikání do psacího stroje, hluk z dolního provozu). Nostalgickým odlehčením pak jsou alespoň hudební šlágry z večírku, krásné herečky (Medřická, Smejkalová) a mladá generace na čele se Svatoplukem Matyášem, která (v kontrastu s hlavním hrdinou) doposud nepoznamená žádnou tragedií prožívá z práce zejména ty radostní chvilky. ,,Tak tohle musí Štěrbovi zlomit vaz!" 95% (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin) (03.07.2017)

Oldřich Daněk jako scenárista = paráda. Napodruhé je film ještě lepší, protože člověk si napoprvé jen poskládal zpětně mozaiku. Jinak má pravdu Stanislava Přádná když píše, že některé věci úplně (a zvlášť dnes) nefungují. Retrospektivy s "omlazeným" Štěrbou a voiceovery už jsou trochu v tomhle balení out, Höger taky občas tlačí trochu víc na pilu (musel? no jo, asi se podle scénáře musel snažit udělat ze Štěrby toho chudáka, co se lituje), ale jinak je to stále velice dobrý film. (16.09.2009)

Překvapivě dobrý film své doby. I když konec padesátých let byl již v naší kinematografii přelomový, začaly se rodit nové a hodnotné věci, takže zas takové překvapení to není. Pár věcí by se tomu dalo vytknout - například to, že hlavním hrdinou je alkoholik, neustále se mluví o alkoholismu a Karel Höger kontinuálně třímá v ruce sklenici/flašku, ale přitom se prakticky celou dobu chová jako rozumně uvažující a střízlivý muž. Kromě jako vždy výborné Dany Medřické bych zdůraznil i Jarmilu Smejkalovou, které je škoda, protože tohle byla jedna z jejích posledních velkých rolí. (11.07.2010)

Film, který se stává výjimečným především v rámci tvůrčího zaměření režiséra Václava Kršky, který upřednostňoval spíše básnivé šrámkovské jitření dospívajícího mládí, a najednou před diváky postavil individuální drama notorického alkoholika. Je jasné, že něco takového soudruhy konsternovalo a netrvalo dlouho, aby byl snímek podroben tvrdé kritice, která prakticky znemožnila jeho další promítání. Minimalisticky pojatý výkon sugestivního Karla Högera v roli, která vyžadovala zvlášť koncentrovaný herecký přístup a civilní tvář, se ocitá v přímém kontrastu k některým předchozím postavám Högerových národních velikánů, a dává šířeji vyniknout hloubce charakteru titulního hrdiny. Atmosféra vyhnaná na ostří nože, nebezpečně se přibližující dno lahve a ve vzduchu silné erotické pnutí, ztvárněné na jedné straně divokou Medřickou a na druhé zrající Smejkalovou. Kudy ven? Film, který měl všechny předpoklady pro to zaujmout i v zahraničí. Násilné umlčení, bezprostředně následující po osudovém banskobystrickém koncilu mocných, pouze zvýrazňuje nezpochybnitelnou nadčasovou hodnotu tohoto Krškova filmového díla. Je šokující, otevřenou kritikou společnosti, s kterou si na sklonku padesátých let nebylo radno zahrávat. (11.03.2012)

Krška hodně překvapil, co se týče společenskokritických snímků ur-vlny, tento vyniká zvláště moderní fasádou, práce kameramana je občas až sugestivní, velkou roli hraje i zvolené prostředí, někdy však prozrazující jistou míru stylizace, stejně jako občas přepjaté herecké výkony (příliš spontánní Medřická, předimenzované rozpětí Högerova podání postavy, hysterické výpady jeho manželky). Za pozornost stojí i zajímavé rámování narativu, které divákovi přímo ukazuje, jak se vymanit z povrchního vnímání člověka tehdejší společností. (18.12.2009)