„Marečku, podejte mi pero!“

"Kam až sahají Hujerovi?" Führer všech konzervativců Václav Klaus svého času prohlásil, že Mareček je nejhorší český film (to mě nepřekvapilo - smysl pro humor a sympatie k liberální dvojici Svěrák-Smoljak jsou to poslední, z čeho bych Herr Klause podezíral). A v následném průzkumu veřejného mínění vyšlo najevo, že mu dramaticky klesla popularita u voličů (to mě naopak hodně překvapilo a byl to jeden z těch vzácných okamžiků, kdy jsem byl na Čechy hrdý). Poradci dali Velkému Reformátorovi na čepec a jeho další názory na téma film proto vyhřezly až v době, kdy byl historickým dopatřením zvolen prezidentem (nelíbil se mu třeba Shrek, věřili byste takové ignoranci?). Ale k Marečkovi. Co si budeme namlouvat, ten film samozřejmě pár chyb má. Iva Janžurová snad poprvé šlápla vedle a dobový kontext taky nesmažeme. Jenže to pozitivní, krásné a vtipné prostě převažuje. Tak třeba: nikdy u nás neexistoval hvězdný systém, takže skoro o každém českém filmu můžeme říct, že je "hvězdně obsazený". Ale zatímco jinde je to třeba jen z kosmetických důvodů, v této komedii má každý od Sováka až po Trégla v nejmenší roli co hrát, každý má svůj hvězdný výstup a pointu. A z každé druhé repliky vykrystalizovala "hláška". Vyšší index citovanosti mají z českých filmů jen Pelíšky. 80% (12.08.2005)

Nesmrtelná československá komedie plná hlášek, které zlidověly. Snad nejlepší Jiří Sovák, co jsem viděl (to stejné samozřejmě platí pro pana Lohninského). Onehdy jsme měli za domácí úkol recitaci nějaké Nerudovy básně, není těžké uhádnout, že většina třídy si vybrala Písně kosmické. "Podívejte se, já vám tam teda chodit budu, ale jsem tam podmínečně, to jsme si řekli jasně a běda vám, běda VÁM! jestli mi to nepude." (16.12.2007)

Téměř geniální komedie ze školních lavic. Co na tom, že zde hrají hlavní úlohu rodičové, kteří si přišli doplnit vzdělání. V podání takové eskadry výborných herců se člověk dočká mnohem humornějších a uvěřitelnějších situací, než v kdejaké přiblblé americké teen komedie. Skvělé herecké výkony v podání Sováka, Svěráka, Smoljaka, Janžurové, nebo Kemra – co víc si může divák přát. Zvláště když se u toho dosyta nasměje. Že já vůl taky nenosil něco ze své zahrádky… (07.04.2018)

Stále živý, stále hravý, stále kultivovaný a stále úsměvný odkaz cimrmanovské dvojice je jedním z nejlepších filmových děl novodobé domácí kinematografie sedmdesátých let. Je skutečně pozoruhodné, čím si diváky již několika generací MAREČEK získal. Snad proto, že v reálném životě se stále setkáváme s řadou takových Kroupů i Hujerů. Dnes již legendární herecké obsazení stálic českého divadla a filmu doplňuje i skvostný epilog prvorepublikového epizodisty Václava Trégla s nezapomenutelným výrokem "Tak je to dvojka, maminko! Jdeme." Ovšem stejně jako řada mých spolukomentátorů i já musím konstatovat, že méně televizních repríz by kvalitě filmu neuškodilo. Naopak. (05.10.2008)

Dívat už se na to nemůžu (přinejmenším v příštím čtvrtstoletí), ale otravnou obehraností filmu se nic nemění na faktu, že mě jako dospělou rozesmál podstatně víc než v dětských letech. Skvělá komedie plná zlidovělých hlášek, skvost české kinematografie. Nicméně: koho to má ještě bavit? Vždyť to celý národ zná zpaměti :-/. 91% (07.09.2010)