Verdikt

Vynikajúci Paul Newman, ktorý si zahral právnika - alkoholika, ktorý sa momentálne nachádza v životnej kríze, stroskotalo mu manželstvo, tak pije, či sem - tam si zahrá nejakú hru... Frank má výhodu, že je čestný - ako tak, ale má čo robiť, že neľutuje čiastku, za ktorú by odmietol ísť na najvyšší súd, mal byť podplatený, čiže stal by sa skorumpovaným debilom, ... tam bude rozhodovať 12. členná POROTA : o VINE, či NEVINE doktorov, ktorí spackali pôrod ženy, ktorá sa po tomto ocitla v KÓME, dieťa zomrelo, a teraz sa to všetci snažia ututlať, aby sa v tom nikto nevŕtal, nešťúral sa v niečom, čo mu môže priniesť problémy, našťastie, Frank sa nezľakne, i keď proti nemu stojí, extra úspešný obhajca, Edward J. Concannon, no žalobca, právnik - Frank Galvin, ak chce vyhrať, musí vyvinúť nemalé úsilie dokázať vinu renomovaných doktorov, kde jeden z nich si ani nepozrel kartu pacientky, vďaka tejto nedbanlivosti, zničil život človeku i budúcemu dieťaťu, ale povedzte : „ Takýchto prípadov, keď pochybili lekári, je veľa, i u nás, či tam, i zase tam... ” Svedkovia takmer nie sú, ale kľúčovú rolu zohrá asistentka, ktorá o všetkom vedela, ale mala to zahrať do autu a zmeniť údaj z 1. hodiny na 9. hodín, t.j - týka sa to údaju, kedy naposledy jedla pacientka, a od toho sa udalosti začali rapídne meniť a zhoršovať, až došlo k veľkému KIKSU !!! Výborná dráma, ktorá má občas hluché miesto, t.j strih a scény, ale inak film odporúčam všetkým, ktorí túžia po zadosťučineniu, spravodlivosti, kiež by to takto FUNGOVALO vždy a všade, budem sa za to modliť !!! , aby spravodlivosť platila pre všetkých, ktorí na to ešte len čakajú ! Bravo, Sidney Lumet, kvalitná réžia ! (02.11.2015)

Courtroom drama classic. Lumet si celé dvě hodiny jede to své nevzrušivé tempo, což k příběhu životního ztroskotance, který hodlá jen s pravdou a ctí vyjet proti kurvím principům mimosoudního vyrovnání, náramně sedne. No, nalejme si syrového vejce, možná tam kromě spravedlnosti šlo i o velikost třetiny z odškodnění, ale nebudeme si kazit krásný večer plný idealismu.. Bartkowiak chrlí čisté statické záběry a při přibližování na božského Newmana při závěrečné řeči jsem měl pocit, že zachytil i jeho auru. Taktéž obsazení hodného strejdy Jamese Masona do role „Prince of fucking Darkness“ považuji za znamenitou volbu a vy si o to víc vychutnáte moment, kdy se přestane držet známé právnické poučky: „Nesmíš se ptát, když neznáš odpověď..“ (04.06.2019)

V pomalém tempu se odvíjel Newmanův vnitřní souboj mezi snadno nabitými penězi za mimosoudní vyrovnání a pro všechny zainteresované bolestným protažením soudním řízením ve snaze navrácení ke skutečné spravedlnosti a právu. Bolestná cesta je však také očistnou, kde pravda, morálka a etika stojí nad nečistými praktikami, kličkami a obstrukcemi právnických firem. O originalitě tématu se právě mluvit nedá a celkový dojem hodně stojí na přesvědčivém výkonu Paula Newmana. Nicméně mě to přimělo k zamyšlení, jak je to dnes. A obávám se, že téma filmu převedeno do současné reality je spíše zbožným přáním než něčím, co by se přibližovalo alespoň na dohled skutečnosti. Že dnes vyhrávají bezskrupulózní žraloci, že se skuteční pachatelé se bez ohledu na pravdu dostávají zase na svobodu a právníci svými schopnostmi nebo špinavostmi překrývají vše co by pravdu pomohlo najít a nahrazují to "právem", to je realita. Ale kdyby šlo o spravedlnost, to by bylo hezké... (12.04.2011)

Sice poctivě natočený a stejně kvalitně odehrané klasické soudní drama, které je ale tak nějak předvídatelné a konvenční. Ten "překvapivý" zvrat ve skutečnosti vůbec překvapivý není a divák s ním kalkuluje od začátku. Nehledě na to, že v americkém právním prostředí je naopak ve výhodě žalující strana, která se snaží často úspěšně vytřískat finanční satisfakci za ty nejbizarnější újmy a dokonce tam existuje hitparáda těch nejobskurnějších soudních procesů. Paul Newman patřil v době natáčení k největším hvězdám americké kinematografie a tomu odpovídá i jeho herecký výkon. Dokázal svému alkoholem nasáklému a neambicióznímu právníkovi žijícímu z podstaty vtisknout důvěryhodnost, ale scénář ho stahuje někam k patetickým gestům a nepravděpodobnému jednání. Určitě slušně strávený čas, ale do extáze mě tenhle film v žádném případě nedostal. Celkový dojem: 65 %. (30.09.2010)

Novohollywoodská nálepka 'Sidney Lumet' znamená střet charismatických antihrdinských sympaťáků s byrokratickými institucemi. Vyprávění je pak zakořeněno v dualismu pramenícím z rozporu mezi svébytně motivovanými jedinci a dogmaty řízenými společnostmi. Neviňátko Sonny a prostory brooklynské banky, Howard Bayle a nestoudnost zpravodajských praktik a nyní alkoholik Frank, zlovolná soudní moc a... alkoholik Frank. Podobně jako Psí odpoledne a Network, i Rozsudek nabízí pohled na výsledek axiologicko-deontického konfliktu obou entit, nicméně tak dělá daleko skromněji než jeho předchůdci. Frankův nejnebezpečnější nepřítel je totiž on sám a jeho jedinou zbraní je možnost vzchopit se.___ Z tohoto důvodu Lumet pracuje se žánrovým schématem soudního dramatu jakožto skeletem, jehož primární funkcí je udržet onu formální skládanku pohromadě. Pozadí v podobě soudní linie dominuje posílená subjektivita a existenciální tetelení ve stylu TAXI DRIVERA či ROZHOVORU; proces vyprávění nevyužívá komunkativnostní hry k dynamizování právnického souboje, neb zatajování informací je vázáno téměř výhradně na postavu Franka; osnova vyprávění se na místo řetězení zvratů a zodpovídání podurčených otázek týkajících se žaloby soustředí na vývojový vzorec Newmanovy postavy a centrem fabulovaných událostí je pouze minulost stále sympatičtějšího alkoholika.___ Vnitřní proměna Franka Galwina a její vnější ozvěny (sklenice whiskey měnící se v hrnek kávy, postupné shazování obleku coby kazajky, stále umírněnější herectví a nahrazení sevřenosti baru otevřenými prostory kanceláře) je k tomu všemu radost pozorovat, neb na rozdíl od cynictějších amerických filmů nabízí pozitivní rozuzlení. (29.08.2018)