Predátor

RETRO Potřebujeme ty nejlepší. Proto jsi tady…. Po letech jsem se vrátil do časů, kdy se s Predátorem ještě nerval Vetřelec, ale Arnold. A je to příjemné ohlédnutí. Spolu s Komandem bych to viděl na základ dobrého akčního filmu. Hustý ,,béčkový“ hlášky a Predátorův ohňostroj na závěr – P A R Á D A! P.S. dřív bych dal ****, dnes dávám 5. (19.07.2005)

Po nějakých deseti letech jsem si Predátora pustil znovu. Bez přehánění můžu zkonstatovat, že ten film je dokonalejší, než jsem si myslel. Parta ostrých žoldáků, na něž si uspořádá hon jeden mimozemský lovec lebek i po těch letech uchvacuje perfektní atmosférou, která těží především s plíživé voyeurské kamery a Silvestriho nervózní hudby. Nad tím vším drží pevnou ruku režisér McTiernan, který v 80. letech patřil v akčním žánru k absolutní špičce… a v devadesátých letech se zbláznil. (05.08.2009)

Jeden z filmů na kterých jsem vyrůstal. Úchvatná atmosféra umocněná Silvestriho hudbou, neviditelný, tajemný a lstivý nepřítel a tým vojáků vedených Arnoldem Schwarzeneggerem, který byl v roce 1987 v nejlepších letech (no já vlastně taky ;). Klasika. Dodnes mám ještě schovanou kazetu s německým dabingem a českým simultánním překladem. (27.09.2006)

Predátor je po Vetřelci (1-3) a Věci třetí nejkvalitnější film v subžánru, kde nepřátelští emzáci kosí na izolovaném místě (vesmírná loď/polární stanice/podmořská stanice…moc možností už nezbývá) skupinu do různé úrovně militantních a ozbrojených obětí. Byť se námětem jedná o béčko, zpracování je po všech stránkách tak moc dobré, že film obstojí i dnes a právem je kultem. Základem je scénář, který neurazí a pak obdivuhodně suveréní režie Johna McTierana, který zvládne obstojně natočit akční přepadení vesnice či napínavé souboj muže proti predátorovi a to tak, že se bavíte i přesto, že jedinou kulisou je džungle. (14.06.2012)

I pronesl onehdy mladý retardant pištivým hlasem: bafte mě! Pak usadil se v kinosál, vnořil úd svůj do nádoby s tepelně upravenou kukuřicí a počal mocně bzdít. I opona se rozevřela, jas elektrických svic pohasl a započaly se díti věci věru zvláštní. Rakouský mistr sportu přizval několik schopných jedinců na výlet do hájů exotických, by tam dobro a lásku šířili, byť spíše za pomoci meče světského než slovem Božím. Protivník pak, jak z hlubin pekla vzešlý, šálil nezemskými šalbami hrdinův zrak, krvácel v barvách reflexních a v štrozoku měl pro moment prohry i nukleární kejkle ukryty. Náš nedovyvinutý jedinec nechal sanici svou poklesnout..... Ok, pár drobnůstek bych mohl uvést na pravou díru. Kinosál byl ve skutečnosti olezlý autobus z roku neplakej, do něhož ruka porevolučního podnikavce nainstalovala video a dvě úzkoúhlé tesly. Já, místo abych držel všech pět palců vítězným disidentům, aby si to tu pěkně poladili k obrazu svému a tak, lozil snad šest dní za sebou na Pridejtra do zmíněného kulturního ráje a chcandil blahem. O pár měsíců později jsem kvality dabéra, který namluvil veškeré postavy svým monotónním hlasem, ocenil i při prvním radostném skouknutí německého fekál porna (při již neveřejné produkci). Jo a popcorn jsem neměl, žvýkal jsem langoše a zapíjel broňou! (17.09.2012)