Konec starých časů

Někdy minulý týden jsem při procházení ČSFD na tento film náhodně narazil. Včera jsem zjistil, že se vysílá v primetimu na Televizi Seznam. Proto jsem neváhal a koukl se na něj. Už předtím jsem to spletl a myslel jsem si, že to je adaptace stejnojmenného románu Jaroslava Žáka, který se krátce uváděl v „mém domovském“ libereckém divadle (zajímavostí na tom je, že příběh je vyprávěn z pohledu psa Flotýnka). Když jsem teda zjistil, že je to adaptace dle Vladislava Vančury, tak jsem se toho trochu obával. Jeho Rozmarné léto mě vůbec nezaujalo, ale kouká, že jsem ho buď zapomněl hodnotit, nebo ho zkrátka nechtěl vidět poté, co jsem si předlohu přečetl. Naštěstí se jedná o velmi vtipný film. Moc nechybělo k plnému hodnocení. Největší pozornost si právem strhává nedávno zesnulý Josef Abrhám (kníže Alexej Megalrogov). Ale vtip a všeobecnou zábavu vytvářejí i další herci. Je to opět sestava známých českých herců. Zajímavé je, že Michaela (Barbora Leichnerová) má ve filmu jen velmi málo textu. Dobré bylo obsazení francouzské vychovatelky Suzanne rodilou Francouzkou Chantal Poullain. Hodně se mi líbila druhá šermířská scéna mezi Janem Hrušínským (Jan Lhota) a J. Abrhámem. Vypadalo to, že byla natočena na jeden záběr. A na závěr hlavní kuchařka a hospodyně Františka (Stella Zázvorková) některé postavy vyháněla koštětem. Velmi jsem se pobavil. (10.08.2022)

Krásné dílo, které ve filmografii Jiřího Menzela zasluhuje pozornost a to pro odvahu znovu zvolit předlohu Vladislava Vančury a pojmout ji filmovým básnickým jazykem, který vše krásně zarámuje a dodá punc starých časů. Jako zamyšlení nad koncem jedné éry a začátkem druhé obstojí na výbornou a člověk si uvědomí, kteří herci starší generace dokázali dát do svých rolí eleganci a důstojnost. Taková herecká generace se nevrátí a je to veliká škoda, poklad, který nám v takovýchto filmech zanechala se naštěstí uchová a budeme se jím moci kochat na věčné časy. (18.05.2013)

Vančurův jazyk miluji, je archaický leč znělý, libozvučný, košatý, s neuvěřitelnou slovní zásobou i stavbou vět. Zdaleka ne povinná školní četba, pokud mu člověk přivykne, propadne mu. Knihovník a vypravěč Hanzlík kouzelný zjevem i hlasem. Labuda neotesaným zbohatlíkem. Považte, svým dcerám tykal! Milovaný Adamíra rozeným komorníkem, neustále jemně a taktně ukazujícím a podávajícím Labudovi správné příbory a skleničky. Na Rudolfa Hrušínského (otce, pochopitelně) jsou všechna slova většinou krátká, stejně jako pro jeho syny je jich skoro škoda, jablko tady daleko od stromu. (V tomto věku prosím, jinak oba stárnou divadelně krásně, už jsem o tom někde psala.) Jan Hartl, nenápadný, leč velký zjev českého filmu. S krásnou češtinou a bezchybnou dikcí. A když Menzel, nemůže chybět rozmarněletní František Řehák. Postrádám snad jen Vlastimila Brodského. Obecně milovaný Abrhám na vedlejší koleji mých oblíbenců. Uznávám však, že herec velký, s vousy zjevu charismatického, vystupování aristokratického. Zajímavé, že ženy zde téměř absolutně ve stínu mužů. Což je škoda, rovnocenné partnerky mi možná chyběly k pěti *. Výjimkou noblesní a šaramantní Chantal učitelkou francouzštiny. Obrazy zvolna plynou, kameraman si pohrál se světly a stíny, hudba dobově doplňuje a vzácně neruší. „Rušivým“ elementem je právě živelný a živočišný kníže Abrhám, dokázal se opravdu rozparádit, rozjuchat, rozdivočet. A všem ženám poplést hlavu a obrátit proti sobě většinu mužů. Se svítáním pak po anglicku mizí přes zeď, Labuda se dočká Kratochvíle a všichni budou spokojení. Jen budou mít pocit, že je život náhle šedší a nudnější a jednotvárnější. A na konec jako obvykle alespoň jeden citáteček: „Dvorská etiketa doporučuje po ránu jízdu na koni nebo na zábradlí. Oboje posiluje svalstvo zvané prdelní.“ (28.06.2008)

Film má neopakovatelnou atmosféru! Jeho lehkost, nostalgičnost a až snové pojetí je podtrženo mnoha špičkovými herci, kteří zde odvádějí své životní výkony! Malebá scéna zámečku Kratochvíle, pastelové barvy a překrásné scenérie již samy o sobě stačí, ale je zde ještě děj plný lásky, politikaření, žárlivosti, intrik naivity a posměškovité drzosti! Josef abrhám s parukou barona prášila jež šlechtickým gestem dává za vyučenou kuplířům a hokinárům a jež je jejich maloměšťnstvím štván, inu tento Josef Abrhám je DOKONALÝ!:) (27.04.2009)

Vrátila jsem se k tomuto snímku po dvaceti letech a dobře jsem udělala, teprve dnes večer jsem jej dokázala ocenit a naplno užít.. Naladěno jsem měla ihned, podmanivá atmosféra 1. republiky mě zcela okouzlila a Josef Abrhám je v roli „knížete“ k zulíbání i na pěst, má ohromné charisma a přesvědčivost.. Po pravdě všichni zúčastnění se mi líbili, Marián Labuda, Rudolf Hrušínský, Jaromír Hanzlík, no a Jan Hartl, ten tu skvostně perlí.. U mě filmová spokojenost, jedná se o úsměvnou záležitost, krásně napsanou, výborně zahranou.. (22.05.2022)