Babie leto
Autumn Spring
Režie:
Vladimír MichálekScénář:
Jiří HubačKamera:
Martin ŠtrbaHudba:
Michał LorencHrají:
Vlastimil Brodský, Stella Zázvorková, Stanislav Zindulka, Ondřej Vetchý, Petra Špalková, Jiří Lábus, Zita Kabátová, Kateřina Pindejová, Lubomír Kostelka (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Tragikomický příběh mladého pětasedmdesátníka, věčného snílka, pábitele a recesisty (V. Brodský), který na rozdíl od své milované, ustarané maželky (S. Zázvorková), se odmítá smířit s údělem rezignujícího stáří a žije svůj život jako nikdy nekončící výzvu, v níž každý den se pro něho stává báječnou příležitostí k novému dobrodružství. Spolu se svým věrným a oddaným kamarádem z operety přenáší divadelní role do života a splňuje si tak své nesplněné sny. Vystupuje jako emeritní člen Metropolitní operety, který kupuje zámky, jako revizor, horolezec a dobrodinec. V řadě vděčných komických situací, plných jemného i černého humoru, válčí s manželkou o svou bezstarostnost a nezávislost, s níž vždy znova dokazuje, co je to UMĚNÍ ŽÍT. Tento film o přátelství, lásce a neumírání je věnován Vlastimilu Brodskému. (Česká televize)
(více)Recenze (347)
Český Lev 4 : Herec HR - Vlastimil Brodský, Herečka HR - Stella Zázvorková, Herec VR - Stanislav Zindulka, Scénář + 5 nominací : Nejlepší film, Režie, Kamera, Střih, Hudba ()
Přestože Brodského postava svým chováním občas zacházela až do jisté bezohlednosti vůči nejbližším, většinu času jsem mu fandil pro jeho zdravý přístup ke stáří, oproštěný bez jakéhokoliv lamentování nad úmrtními listy a neustálého přetřásání nemocí všeho druhu se svými vrstevníky. Tenhle film je opravdu pěkným epitafem panu Brodskému. Těšilo mě Mistře, po celý můj dosavadní život.... ()
Moc pěkný film se skvělými herci, který je krásně poetický, ale i vtipný a místy skvěle odrážející realitu. ()
Nemám slov. Vlastimila Brodského jsem obdivoval, a pokud si ho mám zapamatovat takhle, udělám to jedině rád. Zůstane s námi navždy, v úžasné roli herce a hlavně hráče úžasného života. ()
Filmem zobrazeného životního období jsem se vždycky obával . Teď už o něco méně. 90% Zajímavé komentáře: Radko, swamp ()
Vladimír Michálek je režisér, který točí výborné filmy s neuvěřitelnou lehkostí (snad až na "experimentální" Anděl exit). Stačí si vybavit jeho Je třeba zabít Sekala nebo Zapomenuté světlo a člověk před jeho dalším dílem tuší, že nebude zklamán. Pravdou ale zůstává, že Babí léto co do kvality nedosahuje úrovně dvou snímků, zmíněných v předešlé větě. Přesto však jde o film, který diváka potěší. Všichni hlavní herečtí hrdinové jsou již natolik zkušení, aby věděli, kde své roli trochu přidat a kde pro změnu ubrat, aby z dějové linie nijak nevyčnívali. Film místy vyloudí úsměv, místy naopak navodí trochu smutnou atmosféru (ale zase ne moc), ovšem rozhodně nezklame. ()
Moc hezká filmová derniéra Vlastimila Brodského. U tak ztřeštěného příběhu to vlastně ani jinak vyznít nešlo. Přitom v druhé polovině filmu je krásně vidět, jak těžce na nás druhá polovička může působit a jak těžce se do sebe umíme následně uzavřít. Na závěr ale konec dobrý, takže všechno dobré. Babí léto má v sobě krásné příběhové kouzlo a představuje skutečnost, že žít se dá v každém věku. Stačí jen život nevzdat. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $96,269║Tržby Celosvetovo $333,117║ ()
Milé, laskavé, příjemné... Skoro se mi nechce věřit, že tahle procítěná a prožitá režie je dílem stejného člověka, který má na svědomí samoúčelný Anděl Exit. Michálek dal svojí příkladnou prací stratéga a nenápadného vypravěče prostor k strhujícímu koncertu Stelly Zázvorkové a Vlastimila Brodského, pro nějž se film stal závětí a jakýmsi posledním sbohem. Tak se loučí praví mistři... I bez přídechu moderny a experimentality patří Babí léto k perlám porevoluční kinematografie a k herecky největším delikatesám české produkce. ()
Neskutecne pozitivni film o starsich lidech, ktery by se mel povinne promitat v domovech duchodcu. Dustojnejsi tecku si Vlastimil Brodsky ani snad nemohl prat. ()
Skvělý scénář Jiřího Hubače přesně dávkuje dojetí a humor. Díky němu a díky výborným hereckým výkonům je příběh o stárnutí pozitivní i dojímavý (ale ne přeslazený). Zvláštní je pak skutečný osud Brodského, který si ještě stačil převzít Českého lva. Cenu ještě získala Zázvorková, Zindulka a scénář. ()
Nezapomenutelná derniéra mimořádného evropského herce... Panu Michálkovi je potřeba poděkovat, že legendám české herecké školy připravil takovéto důstojné herecké loučení... Hluboce smekám! ()
Zmínil dva sociální fenomény, které Babí léto bystře zachycuje. První - ženská praktičnost (Zázvorková, oddaná nakupování a vnoučatům, zdůrazňující, že život je třeba brát vážně) versus mužská fantasie a smysl pro humor (dravý mužský úsměv, plný neovladatelné touhy a darebáctví). Druhým fenoménem je proměna muže. Zatímco zhruba mezi 30. a 60. rokem je hlavou rodiny, tahoun a na vrcholu svých sil, v důchodu se z něj stává žalostný kakabus, a to především díky manželce, která mu předchozí roky vrací se vší parádou. A nezřídka kdy to končí opravdovou tyranií (Brodský je hrdina spíš tragický než komický) a chutí sejít ze světa vlastní rukou, jak stvrzuje i Vlastimil Brodský, který spáchal v roce 2002 sebevraždu. ()
Málokdy cítím po nějakým filmu tolik deprese, jako po Babím létu. Jak tady někdo píše, že by se to mělo povinně pouštět v domově důchodců, tak s tím nesouhlasím, pokud ovšem autor této myšlenky nechtěl, aby se domovy důchodců rychle vylidnily, aby tam mohl šoupnout někoho od sebe. Boj se stářím a odstraněním do starého železa společností je tu ukázán krásně, ale problém je, že já tady viděl tu hroznou bezvýchodnost stáří, kdy už člověk prostě nemůže skoro nic, a když se o to snaží, tak ho všichni ostatní považují za cvoka a podivína, případně mu to zatrhnou. Jak někdo někde řekl, na stáří a staré lidi se už nikdo nerad dívá (a kdo ano, je považován za cvoka). Atmosférou neutěšenosti, samoty a beznaděje stáří mi tenhle film hrozně připomínal báseň Františka Halase, Staré ženy, ze kterých tu uvedu malou ukázku (následuje): Smutná odpoledne nedělní smutná starými paními, které se belhají k oknům starou cestou vyšlapanou v koberci, starou cestou, mezi stolem a lůžkem, mezi zrcadlem a fotografiemi, mezi židlí a falešnou palmou. Opřeny potom o rám okenní dívají se dolů do ulic, odtud ta bezútěšnost odpolední nedělních. [...] Staré paní kulhají ke smrti, a těch několik zastavení na známé vyšlapané cestě, to je jen smítko na výšivce, to je jen skrčený roh povlaku, to je jen spadlý drobínek, nic jiného ta zastavení neznamenají. [...] Staré paní v koutku svém, shrbené a světem zapomenuté, staré paní jimž děti odešly a zemřely, staré paní nečekající na vrznutí dveří, plačící jen ze slabosti očí. [...] Staré paní plné tmy a odcházení, ruce spadlé v klín dvé mrtvých věcí zkřížených, v klíně v paláci života bývalém, ó domove života domove rozpadlém, krov kolem je zřícen jen siroa tam hnízdí, mé staré ženy klímající pod světem. [...] Mrtvá odpoledne nedělní, smutná tvářemi starých žen v nichž se již neobráží, jenom skomírání jenom nemoc, není vzpomínky není zasnění, není toužení ani naděje, jenom stáří jenom červ ještě spící. Vy tváře starých žen, s clonou minula tak těžce visící, jen kůži odhrňte a je to smrt, vy tváře starých žen, osiky bezlisté, monstrance nepozdvihované, mozaiky strastí, delty slzí, masky pošinuté, pohřebiště úsměvů, heraldiko bez vysvětlení, scvrklá jablka poznání, plástve vybrané, zápisy pomíjejícnosti. [...] Ó smutná odpoledne nedělní, na kříži starých žen. ()
Lepší než většina našich filmů posledních let. Poněkud depresivní děj (žádný český film ve mě nevzbudil tak tísnivou a smutnou náladu), ale to je v podstatě jen dobře. Navíc ty opravdu skvělé herecké výkony hlavní dvojce! ()
Pro geronty možná zajímavej film. Pro mě nehorázně nudnej film o důchodcích a jejich "problémech". Doufám, že zemřu mladej. ()
Důstojný konec jedné herecké legendy.A navýsost skvostný film. ()
Hubač. ()
Formálně i obsahově fatální srážka starého s mladým. Nicméně si pořád, ani po těch mnoha letech, nemůžu v hlavě ujasnit, jaký postoj vůči filmu vůbec zaujmout. Aspoň že se pan Brodský v tom balonu proletěl, když po tom prý také velmi toužil. ()
Velký epilog mimořádného herce, který si Bróďa, jak mu říkali všichni jeho přátelé ze všech generací, s nimiž se dostal kdy do kontaktu, říkali, nepochybně zasloužil. Takřka vždy, když v polistopadové kinematografii hraného filmu zavadíme o skutečnou kvalitu, děje se tak proto, že pod projektem i realizací jsou podepsána stará známá jména. Zdůrazňuji to proto, že to v žádném případě není důvod k radosti; dýchavičné má být totiž stáří, nikoliv mládí, které - podle stále antikvovanější představy - se má vyznačovat křídly a rozletem. Nosný námět - v této souvislosti se nemůže nevybavit např. ROMEO A JULIE NA KONCI LISTOPADU či LÁSKA JAKO TRÁM - má v našem prostředí už svou důstojnou tradici a vynikající předchůdce. Hubačova i Michálkova úloha tím byly značně ztíženy. Přesto zásluhou mimořádného hereckého tria Brodský, Zázvorková, Zindulka, jemuž skvěle sekundovali jejich další kolegové - za všechny bych uvedl Vetchého a Špalkovou, která zde hraje jednu ze svých vůbec nejlepších filmových rolí - vzniklo silné, nosné dílo, která v mnoha ohledech vyznívá - i pro velmi zasvěceného diváka - jako oslava kreativního ne mužství - zde je to jaksi samozřejmé a rozumí se to samo sebou - ale ženství. A to ženství ne dychtivého, mladého, dívčího v rozpuku let, ale zralého, vlastně na konci své cesty. Žalostný nechtěný triumf domnělé ksantipy, která je v hloubi svého srdce vším možným, jen ne tím, čím navenek působí, způsobí v něžném milujícím srdci staré ženy přímo palácový převrat. Doposud zdánlivě přízemní tvor vylézá - protože skutečně, krví svého srdce i mozku, celou houbkou citu i rozumu, miluje svého stále klukovského manžela - ze své životní ulity a oddaně se dává všanc blouznivě šíleným kreacím věčně mladého partnera. A mládne s ním. Charakteristiky dalších postav třebaže film spíše dokreslujících než prohlubujících, jsou rovněž jadrné a vícerozměrové. Syn Ondřeje Vetchého opakuje pábitelství svého nestárnoucího otce ve svých poněkud přemnožených manželstvích, v nichž dosud nestačil zcela dospět; starý druh Eda, věrný průvodce Františkova (Brodského) života, se pohybuje na úrovni asi nejlepšího Zindulkova výstupu jeho umělecké dráhy na stříbrném plátně i modravé obrazovce - seriálu VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE; mistrovsky svůj nesnadný part zvládla i legenda stříbrného plátna Zita Kabátová z generace prvorepublikových krásek třicátých let. Optimismus, který z LÉTA milostivě babího vyvěrá snad v každém záběru, nutí připomenout i Michálkovu mediálně poněkud "upozaděnou" režii. Je paradoxní, že ze seniorského kvartetu dnes žijí dva - ten nejmladší a ta nejstarší. Jakoby to potvrzovalo a utvrzovalo oprávněnost Hubačova základního záměru - oslavy moudrého, vědoucího stáří, které si nic neulehčuje a právě proto také nic nevzdává. Stará pravda, kterou vyjádřil již Marcus Tullius Cicero ve svém proslulém dialogu O STÁŘÍ, ve svém novém rouchu k nám přistupuje osvěžena, omlazena, nestárnoucí. Ne jako Elena Makropulos, ale jako bohyně Lada donekonečna rozhazující svůj věnec pučících květů lučních, polních i lesních do světa svých milovaných lidí. () (méně) (více)