Babí léto

Vlastimil Brodský září v roli sladce bláznivého důchodce Františka, který se svým nejlepším kamarádem podniká naivní klukoviny a snílkovská dobrodružství. I přes svůj věk (a možná právě pro něj) si užívají naplno volnosti a svobody,ovšem k nelibosti Františkovy pragmatické a starostlivé manželky...Zatímco ta se zlobí, že František nechodí na pohřby, nepíše kondolence, ze smutečních oznámení dělá vlaštovky a ona doteď neví, jestli chce spálit, a nebo pohřeb žehem, František po každém svém novém dobrodružství žehlí vše květinami a jako malý ušatý kluk slibuje, že se polepší. Vladimíru Michálkovi se navíc výborně daří vystihnout kouzelné osobnosti všech aktérů i jemné a křehké souznění hlavního páru. To, na nějž lidé po letech zapomínají. František s manželkou se tak i na sklonku svých životů stále učí jeden o druhém a jak spolu být. Snímek se naštěstí nezvrhává do nasládlé hollywoodské pohádky a přichází také střet s realitou - nemocí, smrtí, omezováním a rozdílnými představami rodiny. Což je samozřejmě jen ku prospěchu věci... Herecký koncert Brodského, Zázvorkové, Zindulky a mistrovské dílo Michálka, který si snímkem nasadil hodně velkou laťku. (06.04.2019)

Pojednanie o smrti tak, že ju ani človek neberie ako niečo negatívne. A na starších ľuďoch také to zmierenie a niečo ako plánovanie pohrebu s úsmevom aj často badať. S takou istou gráciou to Brodský dokázal zahrať. Zvláštne, keď myseľ ešte funguje, dokonca myslí ako pubertiak, chce sa baviť, chce ešte niečo zažiť, ale telo má svoje limity. Škoda, že Brodský sám s takouto gráciou odísť nedokázal a zvolil si odchod, aký si zvolil. (23.11.2023)

Málokdy cítím po nějakým filmu tolik deprese, jako po Babím létu. Jak tady někdo píše, že by se to mělo povinně pouštět v domově důchodců, tak s tím nesouhlasím, pokud ovšem autor této myšlenky nechtěl, aby se domovy důchodců rychle vylidnily, aby tam mohl šoupnout někoho od sebe. Boj se stářím a odstraněním do starého železa společností je tu ukázán krásně, ale problém je, že já tady viděl tu hroznou bezvýchodnost stáří, kdy už člověk prostě nemůže skoro nic, a když se o to snaží, tak ho všichni ostatní považují za cvoka a podivína, případně mu to zatrhnou. Jak někdo někde řekl, na stáří a staré lidi se už nikdo nerad dívá (a kdo ano, je považován za cvoka). Atmosférou neutěšenosti, samoty a beznaděje stáří mi tenhle film hrozně připomínal báseň Františka Halase, Staré ženy, ze kterých tu uvedu malou ukázku (následuje): Smutná odpoledne nedělní smutná starými paními, které se belhají k oknům starou cestou vyšlapanou v koberci, starou cestou, mezi stolem a lůžkem, mezi zrcadlem a fotografiemi, mezi židlí a falešnou palmou. Opřeny potom o rám okenní dívají se dolů do ulic, odtud ta bezútěšnost odpolední nedělních. [...] Staré paní kulhají ke smrti, a těch několik zastavení na známé vyšlapané cestě, to je jen smítko na výšivce, to je jen skrčený roh povlaku, to je jen spadlý drobínek, nic jiného ta zastavení neznamenají. [...] Staré paní v koutku svém, shrbené a světem zapomenuté, staré paní jimž děti odešly a zemřely, staré paní nečekající na vrznutí dveří, plačící jen ze slabosti očí. [...] Staré paní plné tmy a odcházení, ruce spadlé v klín dvé mrtvých věcí zkřížených, v klíně v paláci života bývalém, ó domove života domove rozpadlém, krov kolem je zřícen jen siroa tam hnízdí, mé staré ženy klímající pod světem. [...] Mrtvá odpoledne nedělní, smutná tvářemi starých žen v nichž se již neobráží, jenom skomírání jenom nemoc, není vzpomínky není zasnění, není toužení ani naděje, jenom stáří jenom červ ještě spící. Vy tváře starých žen, s clonou minula tak těžce visící, jen kůži odhrňte a je to smrt, vy tváře starých žen, osiky bezlisté, monstrance nepozdvihované, mozaiky strastí, delty slzí, masky pošinuté, pohřebiště úsměvů, heraldiko bez vysvětlení, scvrklá jablka poznání, plástve vybrané, zápisy pomíjejícnosti. [...] Ó smutná odpoledne nedělní, na kříži starých žen. (19.12.2005)

Stáří... v podobě, která dojme, přesto nevydírá, nutí se zamyslet, přesto nepoučuje. Hluboce lidský příběh, poklona panu Hubačovi do nebe za krásný scénář, Vlastimil Brodský se Stellou Zázvorkovou úchvatným způsobem vdechli život manželskému páru po čtyřiceti letech společného života, filmový syn Ondřej Vetchý velice působivý (mám na mysli - na pěst), nejlepší kamarád Stanislav Zindulka, neumím si představit lepší volbu. Jednou si zkusím složit vlaštovku jako Bróďa... (09.10.2019)

Michálek potvrzuje pozici nejtalentovanějšího českého režiséra současnosti a pověst českého Clinta Eastwooda. Babí léto více než předchozí filmy sází na obyčejný lidský příběh nabitý emocemi. Režisér velmi čitelně pracuje s opozicí ženské přízemnosti (sklonem k řešení praktických a reálných problémů) a mužského snílkovství. Obojí staví tváří v tvář smrti a prezentuje tak vynikající studii povah v nejextrémnějším momentu lidského života. Hlavní herecké trio dovedně pracuje s jemnou mimikou, náznaky a odstiňuje tak nejmenší nuance pocitů svých postav. Komorní koncert, kterému ve své vrcholné roli vévodí Vlastimil Brodský. (10.02.2010)