Rychlé šípy

Jsem přesvědčený, že tato verze tohoto kultovního filmu je verzí nejlépe zpracovanou a to po všech možných stránkách. Od hereckého obsazení až po tajemnou atmosféru u které jsem se jako malý opravdu dost bál. Precizně natočené dílo, které je opravdu dotažené do konce a z kterého , když na něj koukám cítím určité tajemno, které Foglar ve své knize tak perfektně vylíčil. Když jsem četl Foglarovu klasiku vždy jsem se octl v úplně jiném světě a pokaždé na mě dýchla určitá temná atmosféra, kterou tak brilantně dovedl režisér tohoto snímky převést na plátno a patří mu za to obrovský dík, neboť jde opravdu o vyjímečný kousek! (28.11.2004)

Nejen výborná adaptace románu, ale i skvělý seriál pro děti se srávně odměřenou strašidelnou atmosférou. Pozdější barevný celovečerák je jen hodně slabý odvar. Jen by mě zajímalo: - Proč chodili Rychlé šípy do Stínadel jen za tmy? Podle oblečení to nebylo v zimě, takže kvůli odpolednímu vyučování asi ne. - Kde byli dospělí a holky ve Stínadlech? Po ulicích chodí jen Vontové, pár dospělých je uvnitř domů, holka nikde žádná. (20.07.2007)

Osmašedesátnické uvolnění se atmosférou, která jím byla vyvolána, spoluzasloužilo jednak o prodloužení filmové vlny a tolerance šedesátých let až k rokům 1971-1973, jednak již tehdy bouralo na tu dobu až neuvěřitelné množství tabu a zapovězeností vůbec. Rozmach obnoveného skautského hnutí se spoluzasloužil i o oživení foglarovských hrdinů. Z tohoto klasického seriálu, dnes jednoho z jádrových děl naší tvorby pro děti a mládež, se stala nezpochybňovaná hodnota. Citlivost položení do historického jádra Prahy, přesnost dobového posunu i zdařilý způsob vedení dětských i hereckých ztělesnitelů řady rolí, které jsou zde obsaženy, jsou hlavní příčinou tohoto nadčasového úspěchu. Mluvit retrospektivně o vhodnosti volby toho kterého představitele a vytýkat tak přímo i nepřímo nejen Hynku Bočanovi, ale i dalším členům tvůrčího týmu seriálu, že v roce 1968 neměli znalosti druhé poloviny osmdesátých a devadesátých let, je značně nešťastné. Ve všech případech se totiž jednalo o herce když ne z abslutní tehdejší špičky, tak nepochybně z tehdejšího i dnešního vysokého nadprůměru. Výtky tohoto druhu (nikomu tím nechci brát právo na názor) jsou tak trochu jako mořský příliv a odliv: přicházejí a mizí. Kvalita, ke které se vztahují, zůstává. Foglar i z nebes, odkud se na nás již drahně let dívá, může být nespokojen jen s jedním: s nedostupností seriálu na moderních nosičích. Je to nepochopitelné zřejmě nejen pro mě. (01.04.2008)

Seriál Záhada hlavolamu patří k tomu nejlepšímu, co kdy v oblasti tvorby pro mládež na Kavčích horách vzniklo. Z Foglarovy předlohy se podařilo vypíchnout to nejzajímavější a kvalitně to převést do seriálové podoby. Velkou zásluhu na působivé atmosféře seriálu mají kulisy. Sice jsou zcela evidentní, ale pocitvé. Seirál má navíc obrovské štěstí, že byl natočen na černobílý film, protože toto provedení ještě umocňuje ponurý efekt prostředí Stínadel. Temné uličky, oprýskané zdi, bizarní postavy v oknech, to bylo pro mě, coby dítě hororové prostředí. A myslím, že i dnes je na co se dívat. Vynikající je i casting, či hudba. Ani se neumím představit, že by podobně kvalitní produkt mohl vzniknout dnes. (08.03.2010)

Jako, ne že bych Foglarovky zase tak "žral", ale tohle je prostě klasika. O příběhu nemá cenu psát, zná ho snad každý (až na Stridera, že? ;-)). Film má atmosféru a také něco (neumím to přesně pojmenovat, snad napětí, poutavost), čím mě opravdu zaujal a neomrzel. K hercům nemám výhrady (a člověk přivře oči i nad těmi trochu staršími "kluky"). (21.05.2008)