Bratrstvo neohrožených

Masterpiece! I po dvaceti letech. Když měl seriál premiéru, Medal of Honor spolu s Call of Duty byli na denním hráčském menu, vylodění v Normandii z Ryana jsme na omleté VHS sjížděli v internátní klubovně do zblbnutí, takže svérázného docenění došlo Band of Brothers naprosto bezezbytku. Jenže dvě dekády utekly, člověk trochu nabere zkušenosti, něco nakouká, válku má díky mediálním pokrytí v mobilu vlastně online a najednou ten desetihodinový kolos vnímá úplně jinak. Ten nesmyslný masakr v Ardenách už není tak cool, rozervaná těla jakbysmet. Najednou je zde deset minipříběhů o jednom obrovském odhodlání, o opravdových „ordinary men“, kteří šli dělat „extraordinary things“, který přesně stojí na hraně oslavné ódy a prostého armádního patosu, přičemž nikdy nesklouzne ke kýči, ani líbivému podbízení. HBO vysolilo na svou dobu extravagantní rozpočet, který tvůrci napumpovali do skvostné výpravy i početného komparzu, jemuž bláto i sníh zalézají za nehty. Ty drobné záchvaty lidskosti (medikova anabáze za mě vládne) pak jenom stvrzují sílu vyprávění. Žánrový benchmark a seriálový etalon, který i nadále v mnohém vládne a většinu konkurence nechává dalece za sebou. (30.01.2024)

Reálné zobrazení války jaké jsem ještě neměl možnost spatřit v takovém rozsahu. Díky HBO jsem se mohl podívat jak krutá válka doopravdy byla. Jaké si nesla oběti, hzůry o jakých se nám jen zdálo. Parádní přestřelky, bitvy, hektolitry krve, utrhané končetiny, roztrhané těla, hrdinství, bláznovství, přátelství. Nejvíce mě dostal koncentrační tábor. To byla fakt šílenost. Herecké obsazení ač nebylo nějak moc známé velmi překvapilo. Všichni hrají tak reálně, že skoro ani nevěřím, že to sleduji u PC. Celkově propracované do detailu. Za ty peníze to určite stojí. (13.07.2008)

Výborný válečný seriál, kvalitní režie i technické zpracování a stejně jako v případě Carnivale je toto dílo jeden ze skvostů produkce HBO. Další seriál, který nám ukázal, že i v televizi se dá točit kvalitně. Klobouk dolů před tímto výtvorem nabušeným akcí a smrtí, která k WWII neodmyslitelně patřila. Hudební doprovod, který složil Michael Kamen pěkně dokresluje brutální a syrovou atmosféru, a doprovází tak Easy Company na každém kroku. (9/10) (16.06.2003)

Dlouho jsem měl ze seriálu obavu a záměrně jsem se mu vyhýbal hned z několika důvodů: 1) vysoké hodnocení, které mě spíše odrazovalo 2) neustálé srovnávání se Zachraňte vojína Ryana, jehož závěrečný patos sráží kvality celého díla zbytečně dolů, 3) obecné nadhodnocování válečných filmů/seriálů, zejména z II. světové války, 4) velmi nízké hodnocení některých mých oblíbených uživatelů (i odpad! se objevil), 5) téměř neustále přítomný americký patriotismus a nekonečně recyklovaná klišé. Důvodů je samozřejmě více, ale tohle jsou ty hlavní. Obavy se naštěstí z velké části nenaplnily. Bratrstvo neohrožených pracuje na podobném konceptu jako Zachraňte vojína Ryana, kdy každý díl (v Ryanovi celý film) začíná vzpomínkami (poslední část je vzpomínkami uzavřena) skutečných válečných veteránů a končí vysvětlovací titulkovou sekvencí k dané události/problematice. Seriál tak narozdíl od Zachraňte vojína Ryana získává punc jisté dokumentárnosti a reálnosti. Jména veteránů jsou přitom odkryta až v úplném závěru seriálu, divák tedy od úplného počátku neví, jestli jsou vyprávějící hrdinové právě z roty E 506. pluku 101. vzdušné výsadkové divize, o které celý seriál je, nebo z úplně jiného oddílu. I přes fakt, že je Bratrstvo neohrožených natočeno na základě skutečných událostí, nevyhnulo se mnohým klišé. Při poslechu sugestivních výpovědí jednotlivých veteránů, které časem sice mohou být trochu zkreslené, ale zjistíte, že podstata všech podobných "otřepaných frází" musí být nutně pravdivá a události se i přes svou určitou pokřivenost takhle nějak udály, ať už jde o celé operace jako vylodění v Normandii, Market Garden, bitvu v Ardenách nebo o konkrétní útoky americké armády resp. roty E (zničení německých děl na statku Brecourt) či události jiné (především v dechberoucí 9. díl Why We Fight). (15.01.2011)

Válka bez patosu a bez přehnaných emocí. To se cení. Postavy umírají právě tak, jak tomu ve válce nejšpíš bylo - bez velkých oslav, nebo vodopádů slz. Jednoduše jsou - granát/tank/samopal - a nejsou. Události přicházejí bez předchozích varování a občas jim předchází nepříjemně napjaté očekávání. Končetiny a vnitřnosti prostě mizí a na všechno bude muset stačit obvaz a trocha morfia. Pokud přežiješ - dobře pro tebe. Pokud ne - škoda pro toho, koho jsi měl krýt. Ale vlast ti za to bude tak jako tak vděčná a za to to přece stojí. (15.07.2015)