Věřte nevěřte

Věřte nevěřte je taková prúměrná restaurace, jídla se pořád opakují, i když místo mrkvičky občas přidají okurku, česnečku nahradí prdelačkou a nedomrlého číšníka takovou středně až nadstředně nedomrlou číšnicí. Hlad je nejlepší kuchař, proto do této knajpy zajdete vícekrát. Ale za čas přestane chutnat a místo poloamatérsky uklohněného menu si dáte vlastní porci zábavy. Chcete se bát? Vemte si maňáska, kterého jsme jako děti dostávali, dejte mu na hlavu kus černé látky a pak uvidíte, že tomuhle strašidlu bude víc než Věřte nevěřte - veřit! (25.11.2009)

Tenhle seriál mi v mládi dokázal nahnat pěknou hrůzu, před nedávnem jsem se rozhodl že si pár dílů připomenu a nostalgicky zavzpomínám. Samozřejmě to na mě nepůsobilo tak jako před lety, ale atmosféra je stále skvěla, prostě jí tento seriál má svou. Jediné co mi na seriálu vadí, je to že pointa příběhu se dá odhadnou po pár minutách, ale to je naštěstí vše. Pokud bych se měl vyjádřit jestli věřím, že se příběhy skutečně stali, tak je to tak napůl, přece jen tam jde hodně vidět fantazie scénaristů. Určitě bych se nezlobil, kdyby byl tento seriál restartován, za těch pár let by mohlo být na světě mnoho nevysvětlených příběhů. (27.06.2014)

Soubor průměrných "záhadných" povídek, ale je to docela zábava, i když při troše inteligence (a když přijdete na fígl, který scénaristi používají) se většinou dá uhodnout, který z příběhů je pravdivý a který ne. Nejlepší jsou ovšem první dvě minuty, kdy Jonathan Frakes ukazuje takový ty zblbující obrazce. (30.05.2003)

"Věří snad někdo tomu, že tento komentář někdo napsal? Ale kdeže, je to čirá fikce." Taky jsem párkrát věřil - nevěřil, ale poměrně záhy jsem dospěl k závěru, že tady se ty příběhy cucají z prstu u nohy a nakonec bylo snadné uhodnout správnou odpověď. Megaptákovina byla vždy pravdou a relativně normální příběh fikcí. Čest výjimkám, ale mě to rychle přestalo bavit. Blbce ze sebe umím udělat přirozeněji. (06.10.2017)

Tak seriál Věřte Nevěřte rovněž patřil v mládí k mým oblíbeným a většinou jsem nevynechal žádný díl. Jonathan Frakes byl skvělý průvodcem těchto příběhů pravdy a fikce a ani po letech jsem nedokázal na některé díly zapomenout. Kvalita byla různorodá, ale většina se tvůrcům celkem povedla. Taky jsem tipoval – ale snad jen třikrát jsem uhádl všechno správně – většinou tomu bylo naopak. Asi nejvíc se mi líbily všechny ty kuriozity (pomůcky), které nám ukazoval na začátku a jenž dokázali oklamat zrak. Nedávno jsem si asi dvacet dílů připomenul z nostalgie díky youtube. (13.01.2014)