Malý velký muž

Snímek Malý velký muž jsem poprvé viděl někdy v osmdesátých letech 20. století na obrazovce prvního programu československé televize, ale neviděl jsem ho celý. Navíc jsem mu úplně neporozuměl, přece jen v mladém věku člověk uznává jiné hodnoty než později a k pochopení je potřeba mít také ty správné informace. Když v dalších letech nějaká televizní stanice film Malý velký muž vysílala, v podstatě jsem to zaregistroval anebo se na něj krátce podíval, ale opět jsem ho neviděl celý. Pamatuji si ovšem a to mne na tomto snímku z roku 1970 velice zaujalo, jak hlavní hrdina Jack Crabb (Dustin Hoffman) prožíval svůj život, který byl plný náhod, když ho jako malého kluka přepadli s rodinou Čejeni, kteří se pak stali jeho novou rodinou, náhodou byl po několika letech bílými odvlečen zpět ke svým a svěřen do laskavé péče křesťanské rodiny, odkud utekl s pokoutním lékárníkem, aby ho náhodou v dehtu a peří vyválela jeho znovu nalezená sestra a pak se náhodou stal zvědem a mezkařem, poté pistolníkem a obchodníkem, náhodou se potkal s Billem Hickokem i generálem Castrem, jednou byl indiánem, pak zas bělochem a bylo by to tak možná až do jeho smrti, kdyby nepotkal mladou indiánku Sluneční záři, se kterou zplodil syna. Tito lidé se mu stále vraceli do života a právě tento kruh mne velice zaujal. Ale vraťme se na začátek snímku, který zahrnoval několik filmových žánrů včetně komediálního, dramatického a dobrodružného westernu. Film by se dal rozdělit na několik částí a tou první bylo dětství Jacka Crabba, s nímž jsme se přenesli do roku 1859, když mu bylo 10 let. On a jeho starší sestra Caroline přežili masakr svých přistěhovaleckých rodičů, které pozabíjeli Póniové. Vzápětí je objevil indián Stín z kmene Čejenů, který oba naložil na svého koně a vzal je do své vesnice. Hned první jeho sestra Caroline (Carole Androsky) utekla, ale Jack u indiánů zůstal a byl vychován dobrým kmenovým náčelníkem Old Lodge Skins alias Stará stanová kůže (Chief Dan George). Léta ubíhala a během života u indiánů si Jack díky své nevědomosti o jejich zvycích a pravidlech nevědomky udělal nepřítele z jiného chlapce jménem Mladší medvěd (Cal Bellini). Nicméně ten nakonec vděčil za svůj život Jackovi, když ho zachránil před zabitím jedním Póniem na válečné výpravě. Od té chvíle Jack dostal jméno Little Big Man alias Malý velký muž, neboť byl sice malého vzrůstu, ale také velmi statečný. V 1865, když bylo Jackovi 16 let, byl v malé bitvě zajat americkými vojáky a aby se zachránil před smrtí, odhalil vojákům svou totožnost bílého muže. Poté, co strávil čas ve vazbě americké armády a procházel výslechy, byl Jack vzat do pěstounské péče. Staral se o něj reverend Silas Pendrake (Thayer David) a jeho sexuálně frustrovaná manželka Louise (Faye Dunawayová), která Jacka málem svedla. Když se Jack stal svědkem sexuálního styku Louise s majitelem obchodu, tak Jack opustil domácnost Pendraků, vzdal se svých pěstounských rodičů a náboženství. V druhé životní etapě se roku 1866 Jack stal učedníkem podvodníka a prodejce hadího oleje Meriweatherem (Martin Balsam). Nějakou dobu jim jejich zázračný lék a jeho prodej procházel, ale když se olejem málem otrávilo sedm mužů, přišla je pomstít skupina lidí, kteří je vyváleli v dehtu a peří. Mezi nimi byla Jackova nyní dospělá sestra Caroline, se kterou se znovu po letech setkal. Začali spolu bydlet a sestra Jacka zkoušela naučit střílet z pistole, což mu záhy velice šlo. Jack tak začal žít jako pistolník jménem Limonádový Jack a brzy se setkal v saloonu s Wild Billem Hickokem (Jeff Corey), což byla legendární postava amerického Divokého Západu. Jeho schopnosti a dovednosti jako pistolníka a zvěda, společně s pověstí muže zákona, poskytly základ jeho slávě, ačkoliv některé z jeho hrdinských činů byly smyšlené. Tento pistolník si mladého Jacka oblíbil, ale když byl Hickok nucen zabít muže v sebeobraně, Jack ztratil chuť žít jako on a naštvaná sestra Caroline sbalila své věci a opustila město i bratra. O rok později se Jack stal partnerem jednoho obchodníka a vzápětí se oženil se švédskou ženou jménem Olga (Kelly Jean Peters). Jackův obchodní partner se ale ukázal být zlodějem a všechen jejich majetek byl prodán v dražbě. V té chvíli se poprvé v životě setkal se slavným důstojníkem kavalérie George Armstrongem Custerem (Richard Mulligan), který zchudlé rodině navrhl, aby se přestěhovali dál na západ a ujistil je, že se indiánů nemusejí vůbec bát. Jack a Olga se tedy vydali blíže k indiánským územím, ale jejich dostavník byl brzy přepaden Čejenskými válečníky. Olga byla unesena a Jack se vydal ji hledat. Na svých cestách se pak setkal se svým adoptivním dědečkem Starou stanovou kůží a také svým nepřítelem z dětství Mladším medvědem, který se mezitím stal válečníkem, který dělal všechno opačně. Místo dobrý den říkal na shledanou, chodil pozpátku či se umýval pískem místo vodou a také na koni seděl opačně. Jack se také spřátelil s Malým koněm (Robert Little Star), který byl známý svou náklonností ke stejnému pohlaví a vzápětí pokračoval ve svém hledání Olgy. Třetí část filmu se odehrávala o několik měsíců později, kdy se Jack stal mezkařem v Custerově sedmé kavalérii, protože tento podivný generál usoudil, že Jack podle svého vzhledu takovou práci už dělal. Během působení u armády se Jack zúčastnil bitvy proti Čejenům, ale když vojáci začali zabíjet ženy a děti, začal bojovat proti mužům v uniformách. Na Jacka proto začali kavaleristé střílet a ten se na útěku před bílými muži střetl s čejenským válečníkem Stínem, který ho kdysi zachránil jako malého kluka i se sestrou, ale ten nyní ho nepoznával. Když chtěl Jacka zabít nožem, byl indián střelen kavaleristou a vzápětí Jack objevil Stínovu dceru Sluneční záři (Aimée Eccles), která zrovna rodila své první dítě. jack ji schoval před vojáky a když vše utichlo, odešel s ní za svým dědečkem Starou stanovou kůží a opět začal žít u indiánů. Sluneční záře se stala jeho manželkou a dokonce spolu čekali dítě. Jack se v táboře opět sešel s Mladším medvědem, který už dělal věci normálně, přičemž se mu pochlubil, že se oženil. Když mu představil svou ženu, Jack v ní poznal svou ztracenou Olgu, kterou vlastně už ani nehledal od doby, co začal žít s krásnou mladou indiánkou. Sluneční záře vzápětí svého manžela - a to my chlapi můžeme jen závidět - aby se pomiloval s jejími třemi ovdovělými sestry a udělali jim děti. Nejprve se zdráhal, ale nakonec souhlasil a během jednoho večera se trojicí indiánek postupně v jednom stanu pomiloval. Indiáni v té době žili v rezervaci u řeky Washita, kde měli být v bezpečí, které jim zajišťovala smlouva mezi Bílým domem a některými indiánskými kmeny. Američané je však nebyli schopni ji důsledně dodržet a když odbojní indiáni v létě 1868 řádili zejména v Kansasu a v coloradském teritoriu, rozhodli se v zimě, kdy byla bojová aktivita indiánů nízká a byli trvale usazeni v zimních táborech, na rudochy udeřit. Jedním z cílů byl právě také tábor u řeky Wichita, na který v listopadu 1868 zaútočil generál Custer a jeho sedmá kavalérie. Custer při šeptem vedené poradě rozdělil jednotku na čtyři části s přesně vymezenými úkoly. Sám v čele nejsilnějšího uskupení tvořeného čtyřmi švadronami, čtyřiceti ostrostřelci, osagskými zvědy a plukovním bandem hodlal zaútočit na čelo obklíčené vesnice jako první. Dle rozkazu se měli všichni zkusit nehlučně přiblížit k osadě, kterou tvořilo 51 týpí a zhruba 250 obyvatel. Jakmile se ocitli na pozicích, zakázal Custer i přešlapovat na místě, neboť zmrzlá krusta na povrchu asi třiceticentimetrové vrstvy sněhu vydávala charakteristický křupavý zvuk. Modrokabátníci se choulili k sobě zachumlaní do kabátů a přemítali, co je čeká. S rozedněním se připravili k útoku a odložili kabáty a torny. Kapela už chtěla na Custerův pokyn spustit bojový song pluku Garry Owen, když náhle z indiánské vesnice zazněl výstřel. Indiáni je sice odhalili, ale příliš pozdě. Zazněla polnice, muzikanti spustili a ozval se jásot modrokabátníků řítících se mezi stany. Spící válečníky výstřel probudil a rychle se chopili svých zbraní. Mnozí vyběhli z týpí a polonazí hledali opěrné body pro zahájení odvetné palby. Vojáci pálili mezi stany na všechno co se pohybovalo. Indiáni palbu zdatně opětovali a kavaleristé brzy poznali, že v sedlech koní nebudou schopni úspěšně soupeřit s válečníky schovanými za stromy nebo na březích potoka. Mnozí sesedali a zahájili pěší styl boje. Přesnou střelbou ze sedmiranných karabin Spencer brzy vyčistili hnízda odporu a bylo rozhodnuto vše spálit a postřílet 775 indiánských poníků. Shořelo ošacení, výzbroj, týpí, úplně všechny prostředky k životu. Jedno týpí si Custer nechal jako suvenýr. Jack sice zázrakem zachránil nyní slepého dědečka, ale jeho manželka se svými sestrami a čerstvě narozeným dítětem byly zabity. Jack se pak vrátil do tábora generála Custera, který ho opět přijal do svých služeb a chtěl se mu pomstít, ale když přišel do jeho stanu a Custer k němu seděl zády, ztratil nervy a odešel pryč. Začala se odvíjet další část jeho života, kdy zklamaný Jack začal žít ve městě Deadwood v Jižní Dakotě, kde strávil několik příštích let a začal pořádně pít. Zanedbaného Jacka jednoho dne potkal pistolník a šerif Wild Bill Hickok, který mu dal peníze na umytí a nové šaty. Pak se spolu setkali v saloonu a vzápětí byl Hickok zastřelen při hraní karet a se svým posledním dechem požádal Jacka, aby přinesl peníze vdově, se kterou měl poměr. Jack tedy navštívil vdovu a zároveň prostitutku, ze které se vyklubala Louise Pendrakeová. Jack jí dal peníze od Hickoka, aby mohla začít nový život u sestry ve Washingtonu, a poté znovu pohrdl její sexuální nabídkou a odešel. Pak se stal lovcem a poustevníkem a žil v lese do doby, než našel prázdnou past s ukousnutou zvířecí končetinou, která v něm vyvolala myšlenku na sebevraždu. Když chtěl skočit ze skály, uviděl dole pod sebou vojsko Custera a rozhodl se k nim vrátit, aby se jim pomstil za smrt kamarádů a manželky. V další etapě jeho života Jacka Custer najal jako skauta i když ho předtím chtěl zabít, což si zdůvodnil tím, že cokoli Jack řekne bude lež a bude mu to sloužit jako dokonalý barometr. Jack podváděl Custera, aby roku 1876 vedl své jednotky do pasti u Little Bighornu tím, že pravdivě řekl Custerovi o ohromné ​​síle indiánů ukrytých v údolí. A právě zde došlo na onu slavnou bitvu, která byla střetnutím mezi armádou Spojených států amerických a válečníky indiánských kmenů Lakotů, severních Šajenů a Arapahů, která se odehrála dne 25. června 1876 v Montaně v USA. Vojáky sedmé kavalerie vedl podplukovník George Armstrong Custer. Indiáni útočili pod vedením náčelníka Oglalů Splašeného koně a náčelníka Hunkpapů Žluče. Střetnutí se pasivně zúčastnil rovněž duchovní vůdce Lakotů Sedící býk. Bitva skončila katastrofální porážkou Custerových oddílů. Jde o jedno z nejznámějších a nejkrvavějších střetnutí mezi indiány a bělochy, byť jeho reálný význam nebyl příliš velký. Jediný, kdo z Custerova oddílu bitvu přežil, byl kůň Komanč, který se později stal doživotním čestným členem nové 7. kavalerie a podle zvláštního rozkazu ho nikdo nesměl osedlat nebo na něm dokonce jezdit. Šílený Custer se během bitvy pokusil zastřelit Jacka, když řekl Custerovi, aby držel hubu, ale byl zabit Mladším medvědem, který zraněného Jacka odnesl z bojiště. Poté, co tak konečně splnil svůj životní dluh, řekl Jackovi, že až se příště setkají, může Jacka zabít, aniž by se stal zlým člověkem. jack se pak vyléčil v táboře Čejenů, kde se opět setkal se svým dědečkem, jehož za pár dní doprovázel na nedaleký kopec, kde se nacházelo indiánské pohřebiště, kde starý muž prohlásil: „Dnes je dobrý den pro smrt“, a rozhodne se ukončit svůj život důstojně. Nabídl svou duši velkému duchu a lehl si na své místo v indickém pohřebišti, aby počkal na smrt. Jenže místo toho začalo pršet a nikdo nezemřel. Oba se tedy vrátili do tábora na večeři a pak už byl jen epilog, kdy jack dovyprávěl reportérovi svůj příběh a poslední snímek ukázal jak starý Jack seděl na svém invalidním vozíku a přemýšlel o svém životě ve světě, který již několik desetiletí neexistoval. A byl konec. Nevím, jak se na to díváte vy, ale pro mne byl přesun bělochů z Evropy a vytlačení indiánů z jejich území tou největší genocidou v dějinách lidstva, možná mnohem horší, než likvidace židů za druhé světové války. Jenže o tom ti hrdí Američané už dávno nemluví, přitom je to historie sotva 250 let stará. Zajímalo mne také, proč se vlastně odehrála ona slavná bitva u Little Bighornu. Tenkrát USA získaly na Mexiku území na západě Severní Ameriky a brzy zde vyrostla města, ale s tím se objevil problém. USA chtěly postavit železnice k těmto novým osadám, ale mezi osady a východ světadílu se vklínila rezervace přidělená Indiánům na věčné časy a ta by musela být objížděna dlouhou oklikou vedoucí jižním směrem. Navíc bylo na území Siouxů nalezeno zlato. Tím byl nad Siouxy vyhlášen konečný ortel. Smlouva se Siouxy šla stranou. Zlato bylo důležitější. Indiáni se o tom dozvěděli a schopný šaman Sedící býk sjednotil několik kmenů Siouxů. Rozhodl se postavit na odpor a nenechat se zahánět do stále menších rezervací. Washington vyslal generály Terryho, Gibbona a Crooka, aby Indiány porazili. Generálové svého nepřítele podceňovali. Dostali totiž z Washingtonu zprávy, že povstalců je nanejvýš dva tisíce. Generál Terry se setkal s generálem Gibbonem západně od Little Big Hornu. Crook narazil na Siouxy u Bighornu. Crook Indiány odrazil, ale měl příliš velké ztráty na to, aby mohl v boji pokračovat, a proto se stáhl zpět. Terry a Gibbon čekali na Crooka, ale když nedorazil, vyslali na průzkum sedmou kavalérii pod vedením podplukovníka George Armstronga Custera (někdy se u něj setkáte s titulováním generál, protože za americké občanské války zastával dočasně pozici generála milice). Custer hrdě odmítl nabídku generála Terryho, že mu bude přiděleno ještě 300 mužů a 10 předchůdců dnešních kulometů. Custer se vydal k Little Big Hornu. V jedné indiánské vesnici napadl pokojnou indiánskou slavnost, tím na sebe upozornil a Indiáni proti němu poslali menší skupinu bojovníků. Custer rozdělil svou armádu na tři části, chtěl v menším provést to, co chystali generálové. Custer ale nestihl dokončit obklíčení, Indiáni už 7. kavalérii napadli. První se s indiány střetl major Marcus Reno, chvíli držel své postavení, ale poté byl donucen se stáhnout na kopec za své postavení. Indiáni odjeli od Rena pryč a zamířili k ostatním skupinám. Custer byl překvapen indiánským útokem, považoval Indiány za méněcenné protivníky, které se svou kavalérií snadno smete, ale nyní byla jeho skupina zničena. Z Custerových skupin přežila pouze ta Renova, kterou z nepřátelského území vysvobodil Terry. Terrymu již zřejmě došlo, že Crook byl poražen a proto se s Gibbonem vrátili. Siouxům vítězství moc nepomohlo, jelikož generálové se vrátili s posilami a Siouxy porazili. Podplukovník Custer byl oslavován jako hrdina, což si vždycky přál, i když podle většiny historiků udělal zásadní omyly, jako rozdělení armády na tři části, vyvraždění indiánské slavnosti a odmítnutí posil. Ale vraťme se k filmu Malý velký muž, který s délkou 147 minut ve mne budil obavy, že se budu někdy nudit. Naštěstí se mé obavy nenaplnily díky skvělému prolínání několika žánrů a komediálních prvků, takže jsem si pohnuté osudy Jacka náležitě užíval. Občas jsem měl slzy na krajíčku, zejména když ti zlí běloši zabili krásnou Sluneční záři, ale i jiné situace byly velmi pohnuté. Celkově mne tedy film nijak nezklamal a i přes svou délku dokázal nabídnout skvělý divácký zážitek. Suma sumárum, snímek Malý velký muž ode mne získal pět malých i velkých hvězdiček *****. (06.02.2020) (méně) (více)