If a Thousand Clarinets
Obsahy(1)
Mají hudební nástroje a nebojí se je použít! Vojín Schulze (J. Menzel), smolař a klarinetista v jedné osobě, jednoho dne dezertuje před vojenským drilem. Na chvíli najde azyl ve škole nedalekého lázeňského města Alkalis. Tam právě přijede štáb nezávislé televizní společnosti Televis, vedený režisérkou Terezou (J. Brejchová). Ta má natočit reportáž o odhalení sochy J. S. Bacha. Mrtvý velikán však toho dne způsobí neobvyklý zázrak: zachrání klarinetistu Schulzeho před zastřelením, a to tak, že promění zbraně všech zdejších vojáků v hudební nástroje. Tereza tak místo původní nezáživné reportáže odvysílá senzační zprávy o zázraku. A protože vysílání má mimořádný divácký úspěch, dostane dívka za úkol uspořádat do druhého dne velkolepou televizní revui. Pomohou jí k tomu populární pěvecké hvězdy (K. Gott, H. Hegerová), členové televizního baletu, ale také někteří vojáci, kteří našli v hudbě zalíbení (W. Matuška, J. Šlitr, J. Suchý…). Nepřátelé z ministerstva války však nezahálejí. Kují různé diverzní plány a mimo jiné vysílají do kasáren elitní přepadový oddíl, ovládající balet… Slavný český muzikál z roku 1964 vznikl podle stejnojmenného divadelního „leporela“ Jiřího Suchého, které mělo premiéru v prosinci 1958 v Divadle Na zábradlí. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (181)
Klarinety jsou velmi zvláštní film - na jedné straně stojí příběhově naprosto za..., a je až bolestivě zjevné, že jde jen o dost chabě seřazené scénky jako u nepříliš promyšleného estrádního pásma. Jenže tomu "jen" patří uvozovky zvíci sebevědomí našich dvou posledních prezidentů dohromady (je to sice obtížně představitelný rozměr, ale zkuste to;)), protože díky tomu, co předvádí Vlastimil Brodský, Bohumil Šmída a další herci ve vedlejších rolích, kteří dělají tu "výplň" mezi hudebními čísly, to je samo o sobě velmi dobré. A ta hudební čísla jsou naprosto úžasná - z "Vy byste pořád seděla..." v podání Hany Hegerové, Waldemara Matušky a Karla Gotta, tryská živelnost a létají jiskry. Takže i když je to víc než cokoliv jiného pomník zlaté éry SeMaForu, patří se projevit náležitou úctu a nad "filmovými nedostatky" tohoto filmu přimhouřit oko. 80% ()
Na rovinu - je to zbytečně dlouhé, příběh mělký a jediné, kvůli čemu se na to dá dívat, jsou písničky a herci a zpěváci té doby, jinak je skutečně umění to celé na jeden ráz dokoukat. Pár věcí je vtipných, ale že by to byl zrovna gejzír nápadů to ne. Od tvůrců z divadla Semafor bych čekal daleko víc. ()
...dobře zinscenované a natočené...zábavné defilé herců a zpěváků šedesátých let...v určitém momentě ale ta sympatická narativní rozvolněnost začne působit rozklíženě a revuálně...manifest ( hravý, ale v těch antimilitantních náladách trochu vlezlý a naivní ), který si sám sebe užívá o něco víc, než si ho užívá samotný divák...ale tady hodně záleží na subjektivním přístupu...velkou roli určitě hraje nostalgie ( která je docela na místě )...na druhé straně pak stojí docela zabijácká stopáž... ()
Prní půlhodina je tak tragicky bezradná, že u toho snad ani režisér nebyl přítomen. Poté už začnou písničky a už je dobře. Příběh je totiž tak slaboučký, že vlastně ani neexistuje. Naštěstí je tu silné kulturní dědictví velkých kabaretiérů Suchého a Šlitra, jejich nesmrtelné hity film zničehonic rozzáří k nepoznání. Waldemar hýří energií stejně jako Hegerová, Karel Gott je neuvěřitelně šeredný varan, Pilarová šedá myš, Filipovská si střihne "lolitku" z penzionátu. Příjemně překvapil Václav Lohniský, který si svou roli majora fakt vychutnal. Upoutal mne též Antonín Šůra (anděl v Hrátkách s čertem), který coby konferenciér řádí jak černá ruka. Je dobré, že ta rozpustilá nálada všech zúčastněných je opravdová, protože jinak by to byl průser. Film je širokoúhlý a zasloužil by zremastrovat na BD, aby se ty písničky zachovaly v důstojné vizáži i zvuku. Film jsem v minulosti tragicky podcenil a přehlédl. Je to lék na špatnou náladu, čiší z něj radost ze života. Obdivuhodné, jak dokázali na place zvládnout tolik lidí.85% ()
Co k tomuto muzikálu říci? Určitě promarněná příležitost. Semafor v roce 1964 sice už většinu svých původních pěveckých hvězd na divadelní scéně neměl, ale ve filmu učinkují všichni. Zároveň v té době již byl semaforský styl a repertoár vybroušený a bohatý, takže přeci mohl vzniknout Ten Muzikál, který by ojedinělý fenomén generačního divadla zúročil. Stalo se? No, nestalo, ostatně ani od Osvobozených nemáme žádný film, který by byl na 90-100%. Takhle se ve snímku proplétá zábavný, ale nepříliš silný motiv proměny zbraní na hudební nástroje s přípravou televizní šou a celý děj vyznívá jako záminka pro pěvecká vystoupení. Jakožto antimilitární satira je nesmírně krotký, srovnejme si to třeba s Dr. Divnoláskou, který byl natočen ve stejné době. A tak vznikla místo muzikálu spíš solidní estráda s rámcovým příběhem. Naštěstí ty písníčky jsou pořád pěkné a zpěváci jsou ve filmu mladí a jiskřiví, takže na celek se rozhodně stojí za to koukat. 74% je docela přiměřených. ()
Galerie (17)
Zajímavosti (29)
- Ve filmu hráli všichni herci z divadel Semafor a Rokoko. (M.B)
- Kořeny filmu sahají až k roku 1958, ke stejnojmenné divadelní revui Ivana Vyskočila a Jiřího Suchého v Divadle Na zábradlí. (hippyman)
- Ve filmu si zahrál Václav Lohniský se svou dcerou Michaelou. (M.B)
Související novinky
Zemřel Jiří Menzel
Ve věku 82 let zemřel v sobotu večer český oscarový režisér Jiří Menzel, informaci v neděli prostřednictvím sociální sítě zveřejnila jeho manželka Olga. Světoznámý tvůrce, jenž se v posledních letech… (více)
České lázně ve filmu
Česká města se v průběhu let stala kulisou pro mnoho filmových tvůrců. Zrakům lokačních z českých i zahraničních filmů neunikla ani lázeňská města. A zájem o ně mezi filmaři stále je. Na výlety po… (více)
Reklama