Krvavý příliv

Ponorkový akční film prvotřídní kvality v režii Tonyho Scotta. To, co udělá napětí takřka nesnesitelným však tentokrát nejsou přetlaky, požáry, torpéda, výbuchy a tavicí se reaktory, i když taky se něco najde. Je to střet zkušeného kapitána v podání Gene Hackmana a jeho mladého, ale zodpovědného černého zástupce Denzela Washingtona o tom, zda mají právo bez dalšího ověření vypusstit jaderné rakety (ty dvě s jsou tam schválně) a tím buď za a) možná zachránit Ameriku, nebo za b) možná rozpoutat celoplanetární apokalypsu. A není prostor na omyly. Přestože spor může rozhodnout na vlastní pěst i zbrojní důstojník a budoucí Aragorn Viggo Mortensen, který má kód k odpálení v sejfu, hlavní aktéři stojí tváří v tvář na můstku obklopeni svými ozbrojenými stoupenci. V nejvypjatější chvíli dojde k odlehčení, zda nejlepší kůň je BÍLÝ lipicán, nebo zda je lipicán ČERNÝ, alespoň po krátkou dobu... Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=iS4I2Z1RBIw (12.04.2012)

Máte-li rádi přirovnání, pak vězte, že jde o slabý americký odvar německé Ponorky od Petersona. Té jsem si dovolil vytknout nedostatek akce na její dlouhou metráž. Jenže Ponorka vše doháněla psychologií a napětím. Krvavý příliv nejen, že akci nenabízí už vůbec žádnou, ale pokulhává i ve zbylých disciplínách. Scottovi se nepodařilo dostatečně vystihnout stísněnost, kterou musejí všichni pociťovat uvnitř té ponorné obludy. Na co se navíc těšíme u filmu o ponorkách snad nejvíce? Ano, na záběr periskopu pročesávající hladinu moře. Ani jeden! Z charakterů jednotlivých postav nebyl žádný rozveden do takové míry, aby divákovi přirostl k srdci. Vše bylo dopředu jasně nalajnované a bohužel i průhledné. Co bychom ale od těch zapřísáhlých patriotů chtěli, že? Denzel Washington hraje svůj standard, Gene Hackman je coby pejskař sice roztomilý, ovšem nepředpokládám, že to byl prvotní záměr. A světe div se, tentokráte mě nechala chladným i Zimmerova muzika. (28.07.2011)

Ponorkové filmy sú pre mňa samostatná kategória, ktorej tento snímok zaberá vrchné priečky. Na malom priestore sa o zábavu postaralo najmä herecké koncertujúce duo Washington-Hackman a takisto silné kombo v pozadí filmu Scott-Bruckheimer. Takú stiesnenú ponorkovú atmosféru som ešte necítil, dej je našľahaný napätím od začiatku do konca, mrazivosť z možnosti vypuknutia jadrovej vojny bola absolútne reálna a riť mi stískalo viac ako pri filmoch o skutočných udalostiach z obdobia Kubánskej krízy. A i keď bolo od začiatku jasné, že záver nemôže skončiť nukleárne, behom sekundy som na to vďaka hercom a prebiehajúcim kritickým scénam zabudol a vžil som sa do danej situácie. 90%. (11.05.2006)

Ta nejlepší věc v souvislosti s tímhle filmem byla moje konverzace po ICQ se známou z Ameriky těsně poté, když jsem na dotaz, co dělám, odpověděla: "Just after Crimson Tide. Dreadful!" Jaksi jsem pozapomněla, pro jaké příjemné životní období je crimson tide a další zajímavé výrazy básnickým opisem a byla jsem proto poněkud zmatená, když Alyssa reagovala: "So sorry for you, sweetie. But always look on the bright side. At least you're not knocked up." Uvažovala jsem, zda chlapské renomé bří Scottů je natolik opodstatněné, že vám i ve svém věku dokážou naštěkat do boudy i přes obrazovku, a pravý stav věci mi docvakl až ve chvíli, kdy se Alyssa ptala, zda mám taky vždycky v "tomhle čase měsíce" chuť napřed se rozbrečet a pak vyvraždit všechny lidi v okolí. No, brečet a vraždit se mi dík kvalitě filmu chtělo též. Ale Vigga bych nechala žít i pod hodně prudkým atakem crimson tide. Pokud by mi nosil bylinkové čaje a plakal se mnou u reklam na kočičí konzervy. (19.08.2010)

Když jsem v polovině 90. let viděl Krvavý příliv v kině,udělal na mě velmi slušný dojem a z něj vychází dnešní čtyři hvězdičky. Nejsem si ale jistý,jestli bych byl stejně spokojený při opětovném shlédnutí, koneckonců "ponorkových" filmů jsem od té doby viděl několik a v jejich konkurenci představuje tahle záležitost jen mírný nadprůměr. Hon na ponorku je, obávám se, lepší víc než jen rozdílem jedné třídy.Slušně natočený thriller se značně nepravděpodobnou zápletkou staví na hereckém umění D.Washingtona a zejména G. Hackmana.Celkový dojem 70%. (29.04.2007)