Režie:
Jiří Sequens st.Scénář:
Jiří Sequens st.Kamera:
Václav HanušHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Petr Haničinec, Renáta Doleželová, Miloš Willig, Vilém Besser, Slávka Budínová, Martin Růžek, Alena Vránová, Rudolf Jelínek, Josef Vinklář, Josef Bláha (více)Obsahy(1)
Na motivy z Řezáčova románu Bitva natočil Jiří Sequens široce rozevřenou, avšak krajně ilustrativní a tezovitou epopej, která zachycuje severočeské pohraničí v létě 1947, zobrazuje rejdy reakce, snažení bezvýhradně čestných komunistů i zákonité směřování společnosti ke konečnému vítězství dělnické třídy vedené komunisty. Jedná se o jeden z výstavních ideologických filmů rané normalizace, který měl zdůvodnit, že jedině komunisté povedou lid ke šťastným zítřkům. Je pozoruhodné, jak postavy (s nimiž jsme se setkali již o dvacet dříve ve Vávrově "Nástupu") stále setrvávají v pozici pouhých hlasatelů příslušných idejí, jak vyznívá směšně každá snaha o jejich polidštění třeba skrze váhání či naopak ukvapenost. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (36)
Doplnění hlavičky: film trvá minimálně 170 minut a krom zmiňovaných zde hrají i např. Bohuš Záhorský, Míla Myslíková, Otto Lackovič, Václav Lohniský, Josef Bláha, Květa Fialová, Martin Růžek... a hlavně Josef Vinklář (toho nejzlobivějšího pána). Není vůbec pochyb o co jde. Každý charakter má jasné kontury a je hned čitelný podle okřídleného "šaty dělají člověka". Takže když hrabivý feudál v rukavičkách diskutuje se soudruhem v umolousaném saku a povolené kravatě je úplně jasné, kdo je tu pro lidi a kdo ne. V podstatě se jedná o souvislé hromadění špíny na všechny, kteří brání rozorání mezí a znárodnění fabriky. Film poté vrcholí projevem "právě jsem se vrátil z hradu...", po němž zavládne všeobecné (až na vyjímky) nadšení ze světlých zítřků. Jde o ohavnou vymývárnu, na kterou je dobré se podívat jen z historických důvodů. Mrazí z víceméně nenápadné propagandy. Některé scény jsou pak opravdu strašné - např. přestřelka esenbáka s živly ala Rambo, nebo dialog živnostníka automechanika s partajníkem: "- Půjdu do Prahy a zařídím si tam dílnu, tam uživím i pět - šest lidí..."; "- Nebo spíš oni tebe, že?" ()
Text distributora to je zase jednou perla, úplně mimo mísu. Tento film je především dobré řemeslo. S přihlédnutím k době vzniku není ani tak moc zpolitizovaný, i když samozřejmě dějiny píší vítězové a tak "rejdící" reakce je složená jako vždy z bezcharakterních zrůd a bývalých agentů gestapa. Nicméně dialogy, dějová linka a hudební doprovod (vše připomínající "majora Zemana") jsou na úrovni, herecky vše skvěle obsazeno. Atmosféra zmaru všeho je dokonalá, boxuje se bez rukavic. O všechno jde v té chvíli oběma stranám, vše spěje k Únoru. Snímek lze zařadit zcela v poklidu zařadit do skupiny zajímavých filmů opisujících období třetí republiky. Inspirativní. 80% ()
Tak nevím, jestli jsem se omylem nedívala na jiný film, nežli někteří kolegové. Já viděla velmi dobré drama z těsně poválečné doby, oni komunistickou agitku. Jeden čestný komunista v podání Haničince měl protipól ve slizkém komunistickém parchantovi v podání Vinkláře. Zkrátka Sequens zachytil lidi poctivé i darebáky. Většina herců podala výborné výkony, za výjimky lze označit jako vždy trapně svazácky rozjásanou a vlezle milou Renátu Doleželovou. Jejím partnerem ve zbroji herecké šmíry se jako obvykle stal Miloš Willig. Pro milovníky absurdního humoru může být přitažlivý jeho tréning na etudu umírání v majoru Zemanovi. Ale jinak filmu nemůžu nic vytknout, ani stopáž, která skutečně nevypadá k divákovi milosrdně, leč film i při ní nenudí. ()
Ta podobnost s 30 případy majora Zemana je vážně očividná. Počínaje empatickým Milošem Willigem přes utrápenou manželku hlavního hrdiny (Renáta Doleželová) až po tu (opět nepochopitelnou) apokalyptickou hudbu Zdeňka Lišky. Ale když člověk ví, o co šlo a dokáže se oprostit od toho jednobarevného vyznění, nutno přiznat, že některé scény jsou výborně zahrané a člověk si smlsne na těch záporácích i nevyhraněných charakterech (Růžek, Budínová, Vránová). ()
Souhlasím cele s PatoPem... Za sebe jen dodávám, že film je bezesporu prodchnut bolševickou propagandou, vždyť literární předloha Václava Řezáče Bitva (1954) byla vrcholem sorely, takže není divu, že schematičnost postav obráží i filmové zpracování. Přesto však jsem s to film sledovat jako pouhý příběh, u nějž od ideologie odhlížím. Shovívavost mého úsudku nepochybně umocňuje niterně ohromující hudba Zdeňka Lišky... ()
Reklama