Režie:
Zdenek SirovýKamera:
Jiří MacháněHudba:
Luboš FišerHrají:
Pavel Landovský, Bronislav Poloczek, Alois Švehlík, Jiří Schmitzer, Miroslav Donutil, Josef Dvořák, Rudolf Hrušínský ml., Václav Postránecký, Daniel Landa (více)Obsahy(1)
Černými barony byli nazýváni příslušníci tzv. Pomocných technických praporů (PTP), jež v padesátých letech tvořily speciální složku naší „lidové“ armády. „Černí“ byli podle barvy nárameníků, „baroni“ pak podle toho, že jako jediní tehdejší vojáci prezenční služby měli peníze, neboť část mzdy za pracovní výkony dostávali v hotovosti. Zajímavé bylo sociálně politické složení těchto jednotek: k „pétépákům“ byli přidělováni odvedenci na jedné straně pro tělesnou vadu, jako např. na „prsa slabý“, ale i politicky uvědomělý redaktor závodního časopisu Dušan Jasánek (V. Javorský), nebo asistent režie Roman Kefalín (O. Vetchý). Na druhé straně lidé s kriminální minulostí jako zloděj Ciml (F. Burda), pro rasový (Rom Kotlár – M. Gumár) nebo třídní (feudál Šternberk – V. Vydra, JUDr. Macháček – B. Rösner) původ. Stejně jako „pétépáci“ stáli na samém okraji vojenské hierarchie i jejich velitelé, obecně se vyznačující mimořádnou dávkou stupidity – major Haluška přezdívaný Terazky (P. Landovský), kapitán Ořech (B. Poloczek), poručík Hamáček (J. Schmitzer) a poručík Troník (M. Donutil). Komické historky jsou však jen odvrácenou stránkou osudu „pétépáků“, provázeného většinou událostmi smutnými a tragickými. Tvůrci to naznačují v úvodních dokumentárních záběrech z filmového týdeníku. Snímek režiséra Zdenka Sirového vznikl podle stejnojmenné knihy humoristického spisovatele Miloslava Švandrlíka. (Česká televize)
(více)Recenze (594)
Kvalitne natočená snímka s podarenými hláškami a skvelými hereckými výkonmi si vašu pozornosť určite zaslúži. Takáto miestami smutná komédia s dobrými vtipnými momentami, o vojakoch, ktorí nevyhrali žiadnu veľkú bitku, ale aj tak sú zapísaní v dejinách vojstva. Legendárna komédia z vojenského prostredia, ktorá rozosmeje aj po 20tom zhliadnutí. Kto by nepoznal hlášku: Čo bolo, to bolo. Terazky som majorom. A hlášok je tam viac. Film ktorý ukazuje, ako to bývalo na vojne, aké mali tupé mozgy nadriadení, ale ukazuje tiež že aj na vojne sa dala zažiť sranda. Pravda je, že takéto komédie už sa točiť nebudú. Predsa len tam niečo chýba a konkurencia Československých komédií je bohatá. ()
Obtížně zfilmovatelné stěžejní Švandrlíkovo dílo bylo pro zesnulého režiséra Zdenka Sirového velkou výzvou, a on se jí chopil se ctí, i když snímek přes všechny svoje kvality zůstává ve stínu své slavné knižní předlohy. Největším úskalím pro film bylo herecké obsazení, a zde to funguje tak napůl, protože literární postavy měly svou specifickou životnost, která je ve filmové podobě hodně znásilněna, ale vybraní herci nehrají špatně, i když slovenština Pavla Landovského není zrovna vždy přesvědčivá a Kefalín Ondřeje Vetchého má něco do sebe. Herci ve vedlejších rolích však byli překvapivě životnějšího charakteru, a takový Hamáček Jiřího Schmitzera má punc opravdovosti, stejně jako generál Václava Postráneckého. Konec filmu však vyznívá zbytečně lacině a Josef Dvořák svou roli neustál a nehodil se sem, stejně jako tragický konec, který se vůbec neslučuje s celkovým pojetím filmu. Ale ta odvaha, pustit se do zfilmování tohoto díla, se musí ocenit. ()
Kniha je blbost a film není o moc lepší. Abych se přiznal, jen jsem se nudil a vtipy, či spíše pokusy o ně, mě místo rozesmání spíše naštvaly. nechápu, jak se to vlastně může tolika lidem vůbec líbil a už vůbec nerozumím, co je na tom tak kultovního. Hlášky, které zlidověly jsou další věcí, která jde naprosto mimo mě. Rozhodně jedna z nejhorších postkomunistických komedií. ()
Z na svou dobu vypointované Švandrlíkovy satiry (zase trošku vnímat ty kontexty, prosím!) zbylo jen obsahem dle scénáře útržkovitě nezvládnuté a formou místy až otravně hlupučké či neumětelsky poctivě debilní šaškování ve stylu mírné lekrace v mezích stádní zábavy... Nojo, už to bude skoro dvacet let, jojo, takhle začínala porevolučně záludně sračkovatět ta naše >slavná< druhdy státní kinematografie. Nejnovější vlna se starým... . . . Začudlili sůdruhovja, terazky sů magormi... %-[.. - - - P.S. Donutil mě znovu až nutil k nevolnosti, Landa pak zjevně ani nemusel moc hrát (sám sebe, že...) a ten Vetchý - sakra on snad ani nepochopil, koho hraje... °-/ . . . Škoda víc už slov... - - - - - (Poprvé viděno kdysi v oněch dobách nadějných, poté jednou ještě s prstem v nose v nějaký ten černý večer, hodnocení kdysi mnohé, komentář zde vcelku otrávený při dalším repete na novácké trdlovizi jako dvastaosmdesátýtřetí - 12.6.2011) ()
Na knihu jsem si prozatím čas nenašel, ale film je perfektní. Docela se stydím, že tak nějak pohromadě jsem ho viděl až nyní. Herecky je toto dílo absolutně nadupané, ale přesto nade všemi naprosto vyniká Pavel Landovský, který nemá ani nejmenší chybičku. Diváci jsou bombardování super hláškami. A takový Žižka s kulometem mě položil. Satira naprosto dokonalá. Na plný počet mi tam něco málo scházelo, ale udělení 4* je naprostou povinností. ()
Galerie (5)
Photo © Bontonfilm
Zajímavosti (53)
- Ačkoliv je ve filmu vyobrazeno, že se Jasánek (Vladimír Javorský) spustí se svazačkou (Štěpánka Lisá), v knize tomu tak není. Nejenže se scéna odehrává v cihlové místnosti (namísto dřevěné boudy) a nikdo o jeho počínání neví, ale onou ženou, s níž se spustí, je nevěrná Andula, jež je oproti vyobrazené svazačce neupravená a ošklivá (jak z knihy vyplývá). Takto zpracovaná scéna je tedy pravým protikladem toho, co bylo v knize. (P. J. D.)
- Na zámku Zelená hora ve skutečnosti nikdy nebyly Pomocné technické prapory (PTP), „pouze“ Technické prapory (TP). Rozdílů bylo hned několik: TP bylo regulérní vojsko se službou na dva roky, kam se posílali služby neschopní – většinou ze zdravotních důvodů. Jejich úkolem byly pomocné práce v zemědělství, na stavbách a podobně. PTP byly jednotky složené z „protistátních živlů". Jejich práce se podobala spíš lágrum v dolech, ať už na uran nebo uhlí. Taktéž jejich délka služby se lišila od běžné, a to velmi výrazně. (stepanmasek)
- Vo filme mal comeback Pavel Landovský (major Terazky), ktorý žil niekoľko rokov v emigrácii. Snímka bola jeho prvá po roku 1989. Kolegovia s ním na pľaci zažili ťažké chvíle: bol dosť náladový, niekedy bezdôvodne všetkým nadával, repliky si hovoril podľa seba, textu sa často nedržal a medzi pauzami pil alkohol. Všetci mu to tolerovali a báli sa mu niečo povedať. (Raccoon.city)
Reklama