Lotrando a Zubejda

Zdá se mi to, nebo je tato pohádka jedna z těch nejujetějších a naopak nejpovedenějších pohádek, které měly tu čest vzniknout po porevolučním letech do dneška? Hezky se na to všechno kouká, tak příjemně a ladně. Legrace je také dosti a inovace jakbysmet. Rozhodně lepší než zbytečné, kopírující kopie pohádky a la Troška. Příjemná hudba tomu navozuje ještě tak trochu atmosféru Tří veteránů a je tu o pohádku desetiletí zaděláno. Nebo rozhodně o pohádku, která se dokázala dostat do podvědomí na rozdíl od těch, co vznikají v České televizi v jednom kuse a neštěkne po nich ani pes. Tahle sice vznikala také v České televizi, točila se i v jiné části Evropy a dokázala, že pohádky neumírají, že náš stát, je i přesto pohádkový král a to nejdůležitější, že pohádky nikdy nevymřou. --- A je to tuplovanej doktor. On je totiž Dr Nec a Dr Voštěp! (21.11.2007)

Tohle je veliká, veliká škoda. Celých deset let, od natočení Princezny Jasněnky, tedy poslední snesitelné české filmové pohádky, jsem čekal, komu se konečně podaří navázat na naši bohatou pohádkovou tradici. Zdeněk Troška nepochopitelně upadl do smrduté novácké šmíry a zdá se, že si tam spokojeně rochní a hned tak nevyleze, Zelenkova Nesmrtelná teta byla vrchol průměrnosti, a tak jsem poslední naděje vkládal do Zdeňka Svěráka. Bohužel pan Svěrák, můj nejoblíbenější český "filmař" vůbec, si neuvědomil nejdůležitější pravidlo - že natočit geniální pohádku lze jedině tehdy, když ji člověk nedělá primárně pro děti, ale spíš pro dospělé. Důkazem toho, že jedině tak to funguje, jsou nejen jeho Tři veteráni, ale další geniální české pohádky jako Byl jednou jeden král, Šíleně smutná princezna, Princové jsou na draka, Tři oříšky pro Popelku, S čerty nejsou žerty a další. A tak namísto dalších Tří veteránů jsme se od pana Svěráka dočkali díla, které se nese spíš v duchu jeho a Uhlířových seriálových zpívánek pro děti, navíc poněkud televizního a malinko toporného. No nic, nezbývá než doufat, že se někdo konečně chytne za nos a praští přes kapsu a natočí pohádku sice pro děti, ale ne dětinskou. (13.12.2004)

Tohle je přesně pohádka podle mého gusta. Není mojí vinou, že značnou část pohádek posílám na odpadiště. Proti tomu žánru absolutně nic nemám, ba dokonce jej na Vánoce vyhledávám. Je vinou tvůrcí, že točí takové píčoviny. Na této pohádce je podepsáno tolik mých miláčků, že jsem si ani nedovedl představit, že by to mělo dopadnout nějak zle. Na druhou stranu jsem ani nedoufal v nějaké zázraky. A ony se přeci jen dostavily. Nevybavuji si pohádku, u které bych se těšil na každou další písničku, jako odvážně oblečená slečna na znásilnění partou cigánů. Jarda Uhlíř je neskutečný borec. Má na svém kontě hromadu písniček s nádherným textem a návykovou melodií. V této pohádce jsem slyšel jedinou kreténskou skladu, když Zedníček představoval svoji rodinu. Zbytek songů neměl chybu. Děj je pohádkový, není tedy nic extra. Princezně chybí sex a tak je nešťastná. Naštěstí sex postrádá i Lotrando, takže je od prvopočátku jasné, že se do ní připojí. Jináč Barbora Seidlová bývala ve svých mladých letech celkem kočka. Prsa jí sice moc nevyrostla, ale tím připraví Lotranda maximálně o jednu až 2 pozice. Kolem hlavní dvojice se sešla celá řada skvělých herců, která se starala o zábavu. Nade všemi vynikali, jak rolí tak výkonem Arnošt Goldflam a Táborák. Byli naprosto úžasní a po delší odmlce mi rozpohybovali bránici. Moc pánům děkuji. Vzhledem k tomu, že dobrých pohádek se mi dostane v nižší míře než šafránu, tak musím sáhnout po maximálním hodnocení. Skvělá a neobyčejně vtipná věc! (22.11.2017)

Když jsem to teď po letech viděl znovu v telce, ověřil jsem si, že to je fakt vtipné (byť je to někdy humor poněkud trapný, jak je u Svěráka zvykem), obsazené dobrými herci, a ty písničky jsou taky fajn, byť bych si je tam dokázal odmyslet (nikdy jsem nebyl velký příznivec zpěvu v pohádkách). Každopádně o své místo u českých reprízovaných televizních Vánoc se to určitě bát nemusí, a až to časem ještě trochu zestárne a tvůrci pomřou nebo se odeberou do důchodu, bude to nejspíš už mít status kultovní klasiky. (28.12.2021)

Přála bych panu Uhlíři a Svěrákovi (a vůbec všem, kdo si s pohádkou dali práci), aby tenkrát i oni mohli být v té tramvaji, kde si asi tak tříletý kluk s holčičkou pro ukrácení chvíle střihli při koukání z okna jen tak mýrnix-týrnix duet: "Já jsem ten nešťastnííííík...." / "Já jsem ta slečna,..." / "je z toho najednou láska neskutečná-áááááá".... (Navíc tak parádně a čistě -dokonce se všemi melodickými ozdobami, posuny, a rytmickými frajeřinkami! , že mi spadla brada.) (12.08.2012)