451° Fahrenheita

Knihu jsem zatím nečetl, ale troufám si tvrdit, že bude určitě lepší, než film. Ten mě totiž docela zklamal. Mám rád filmy o dystopických společnostech a ze začátku mě to bavilo. Po povinném zvratu, kdy se zastánce režimu přidá na druhou stranu se ale vlastně nic nestane. Nastínění moci médií, kdy si systém prostě vybere náhodného viníka, aby demonstroval sílu byl super. Ale konec v komunitě knižního klubu byl fakt debilní. Čekal jsem prostě lepší tečku a přišlo mi, že to vyšumělo do ztracena. (16.01.2016)

Krásné, úžasné a perfektní. Čistě a barvitě natočený příběh z totalitní společnosti naší budoucnosti, v které lze nalézt mnoho shodného s dobou v které žijeme teď. Z hasičů, kteří od nepaměti ohen hasili se stali muži, kteří mají za úkol ohen tvořit a spalovat jím všechny knihy. Knihy, které jsou šancí pro lidi, aby samostatně mysleli a rozvýjeli sama sebe bez ohledu na okolí. Už jen pohled na ten rudě červený hasičský vůz a všechny ty pány hasiče jak hrdě stojí a drží se vozu, který právě vyjíždí na další ohnivou jízdu. Hlavní hrdina je jedním z těchto hasičů a vždycky patřil mezi nejhorlivější požárníky, ale co z takového muže může udělat jedno setkání s knihou? Jedno porušení zákonů. Jen taková jedna malá věc, která má asi 100 stránek dokáže pořádně změnit pohled na svět pro člověka, který byl nucen vše vidět v barvách svých nadřízených a ideologie. PS: je pěkné pozorovat, že i systém SAFEGE (ta závěsná dráha na začátku filmu), vystavěný v roce 59 ve filmu z roku 66 vypadá natolik nezvykle a futuristicky:) (12.06.2006)

Po zhlédnutí Fahrenheita 451 mi v hlavě zůstali velice rozporuplné pocity. Nápad zaměřený výhradně na pálení knih, aby se lidi odprostili od osvobozujicích myšlenek je trochu nedotažený, scénář má mnoho chyb a některá místa působí až moc naivně (schopnost každého člověka uchovat si v mysli po celý svůj život kompletní obsah knihy). Triková stránka zrovna neoslní, jenže ta režijní a hudební už ano. Celkové zpracování se povedlo a dobrá práce kamery je dalším plusem. Škoda nevyužitého potenciálu této nepěkné budoucnosti, chtělo to si s tim ještě víc pohrát, což není přímá chyba filmu ale jeho knižní podoby, ze které snímek vychází. Jinak ale spokojenost. [7/10] (12.04.2010)

Dnes už víme, že není třeba knihy pálit, že samostatné myšlení lze vymítit i jinými, mnohem sofistikovanějšími metodami. Přesto nejen předloha, ale ani její adaptace v ničem neztratila na síle ani po padesáti letech. Je stejně chladná jako svět, ve kterém se odehrává, a pokud vyvolává nějaké emoce, pak nejsou vyvolány filmovými prostředky (od hereckých výkonů po hudbu), ale divákovou myslí, reagující na obsah. Děsivý je zejména svět bez písmenek (obrázkové noviny pobavily), kde záchrana sebevrahů je každodenní rutinou (stačí vyměnit krev a za půl hodinky vám manželku vrátíme jako novou), na každém rohu jsou bonzbudky a udávání je veřejně chváleno jako záslužný čin, svět kde všichni tupě zírají na telestěny, ve kterých běží seriály jejichž tupost dosáhla mezní hranice hlouposti, kde největší metou je mít telestěny dvě a kde všechno je tak jednoduché, že nikdo nemusí nad ničím přemýšlet. Vše navíc umocňují strohá výprava a toporné herecké výkony, které v některých případech nemají daleko k loutkám. Brrr. Ještě horší je, kdy si člověk uvědomí, jak moc se takhle děsivá dystopie v některých ohledech blíží současné realitě. (11.02.2015)

Knižní předlohu jsem měl v rukou před více než dvaceti lety a kromě kostry příběhu o totalitní společnost s nenávistí ke knihám si z ní mnoho nepamatuji.  Ale naladěn zhlédnutou epizodou Twilight Zone The Obsolete Man a doporučením od oblíbence W. Kuffalta jsem se pustil do filmové adaptace. Dopadla pak prakticky na jedničku.  Představa dystopické totalitní společnosti, kde jsou lidé manipulováni  zejména televizí, kde nikoho nezajímá historie, kde lidé zcela zapomněli na některé emoce, kde si manželé nemohou vzpomenout, jak se seznámili a spousta dalších detailů  deviace a degradace společnosti. V tomto podivném světě se pak prohání požárníci (o nichž si někteří vyprávějí pověsti, že kdysi hasili požáry...) a spalují nenáviděné knihy, které by mohly v lidech znovu probudit dávno zapomenuté emoce a nedej bože nastartovat pečlivě vymývaný mozek k nepřípustným myšlenkám, třeba o svobodě. Ale přes veškerou snahu zde nijak přesněji neidentifikované, ale všudypřítomné moci v lidech pořád zůstává zrnko vzdoru, jenž by právě prostřednictvím znalosti z knih mohlo i vyklíčit.   A což teprve, když je moc zrazena někým, kdo byl "vytvořen", aby ji prosazoval...  Skutečný charakter zvrácené moci a vzdoru proti ní eskaluje v geniální scéně "upálení čarodějnice", kde mi při uvědomění si oné symboliky běhal mráz po zádech, stejně jako při téměř neviditelném, ale zcela záměrném detailu "Až na popel! " A v ukazující pravici drží velitel zásahu proti knihám zrovna Mein Kampf. Vynikající filmový zážitek, který jen zvýšil mou chuť se zas jednou na čas  vrátit do světa knih. A Rayem Bradburym bych mohl začít. Záložku dávám na stranu č. 5. (25.06.2021)