Utrpení Panny orleánské

Emocionálne - vypätý majstrovský nemý - film - Carla T. Dreyera s božskou Máriou Falconetti, geniálnou kamerou, strihom, hudbou, či samotným spracovaním témy - Johanky z Arcu, ako som nikdy predtým nevidel. Najstrhujúcejší ženský výkon, aký vôbec môže byť, táto žena prežíva strastiplné vypočúvanie do extrému... Pesimistický a depresívny film. Ponižovanie, vysmievanie, potupa, to všetko a ešte viac - vystihuje, čo musí absolvovať ! Voľakedy som odmietol vidieť tento - nadčasový filmový počin, asi preto, že som nebol psychický pripravený, dnes sa to zmenilo a som nadšený ! Výnimočný film, ktorý neodporúčam večne pozitívne naladeným ľuďom, ten úsmev na tvári ich rýchlo prejde, keď uvidia Janu. (07.12.2015)

Osobitým způsobem fascinující dílo, které působí jako zvláštní syntéza soudobé německé a sovětské filmové školy. Zdrojem té fascinace ale není příběh, nýbrž formální stránka a celkový přístup, jakým k tématu Dreyer přistoupil. Filmu vládnou vizuální výrazové prostředky, snaha o silné zpracování vnitřních pnutí a tužeb postav. Výsledkem je tak na dobu svého vzniku intenzivně dynamické dílo, které s množstvím detailů tváří, nápaditých rakurzů i pohybů kamery upoutá i dnešního diváka. 7/10 (10.10.2018)

Na svou dobu netradičně natočený film libující si ve velkém množství detailů zcela nenalíčených tváří, které mají ještě více zdůraznit utrpení a bezvýchodnost zobrazované situace. Utrpení Panny orleánské je nadčasovým snímkem, který dokáže oslovit i dnešního diváka a to zejména díky kameře a vynikajícímu herectví Marie Falconetti. Jeden z klenotů éry němé kinematografie, který budí respekt i v dnešní přemodernizované a zdigitalizované době. (23.08.2015)

Velmi známý film, o kterém toho bylo hodně napsáno. Dodnes má svoje kvality. A to nejenom filmařské, ale i spirituální. Dreyer vycházel z autentických soudních záznamů. Film je zajímavý tím, jak sleduje celý proces. Vše je ale zredukováno do jednoho dne, což není historická pravda. Střídá soudní síň a mučírnu (podle dokladů Jana ve skutečnosti pravděpodobně mučena nebyla). Film se nezabývá tím, že Jana byla autentická bojovnice, která posunula francouzské dějiny. Na filmu je důležité duchovní utrpení Jany a její duchovní prožitek. Na němém filmu je samozřejmě nejzajímavější obraz. Zde s mnoha ostrými detaily. Kameraman se dívá na tváře Jany a soudců z podhledu z vykopané díry. Tím je zdůrazněna až karikaturnost postav. A Dreyer dokázal z představitelky Jany vymáčknout dokonalé emoce. I slzy musely být pravé. Maria Falconetti byla neznámá herečka, kterou Dreyer pro film objevil. Jana z Arku byla pravděpodobně postižena psychickou chorobou, slyšela různé hlasy... Ve filmu se objeví řada známých i neznámých herců i neherců. Scéna je plochá a není nijak zprostorněná. Zajímavostí je, že film shořel a zůstala jen kopie s cenzurními zásahy, s kterými režisér nesouhlasil. Pak byl ale negativ nalezen v norském psychiatrickém ústavu. Doporučuji film shlédnout s hudebním doprovodem skladatele Richarda Einhorna. (02.11.2017)

Zcela odzbrojující ztvárnění jednoho z nejslavnějších soudních procesů všech dob. Extatická Maria Falconetti jako Johanka podivuhodně spojující prostotu a neuhasitelnou vášeň víry, pro níž se nakonec nezalekne ani hranice. Metoda jednoho detailu za druhým, konfrontace svatého obličeje plného vytržení s obličeji zrcadlícími mnohé postranní úmysly a především neupřímnost společně s neotřelou dynamickou kamerou dělají z filmu životnou podívanou, bez problémů uspokojující i dnešního konzumenta. Hudba Richarda Einhorna, s níž je v současné době snímek spojován, je pak uměleckým dílem sama o sobě. (07.12.2006)