Betlémské světlo

Zdeněk Svěrák by už mohl klidně pověsit nové filmy na hřebík. Ale na druhou stranu mě zase těší a je mi ctí,  že jsem se jako kuře mohl dočkat premiéry ještě nějaké více Svěrákovské komedie se Zdeňkem v hlavní roli. To je pro mě skoro až neuvěřitelné. Přitom únudní Tři bratři a obrázkové Strnistě ukázalo, že už je možná vážně čas nechat Zdeňkovu látku být, ale tohle je alespoň zase něco jiného, má to něco více ze Zdeňka (byť hlavní podíl na scénáři má Jan) a oproti těm posledním dvou filmům to je pro mě určitě o krok zlepšení a hlavně tomu přizpůsobuji svoje hodnocení. Jan sice pořád dokazuje, že nemá na to psaní takovou lehkost a srdíčko jako Zděnek, takže podobně laděné Vratné lahve zůstanou určitě emotivnější a vtipnější, ale v době jejich premiéry jsem měl úplně jiné starosti. A tady zase Jan na druhou stranu znovu dokazuje , že je to vážně skvělý filmář a celý ten výtvarný styl plný prostředích  se zajímavými barvami se mi dost líbil, často už jenom on přinášel kus fantazie a ta jako by se právě nesla celým filmem, což se mi líbilo. Nebylo to sice moc vtipné, sem tam i zmatené, a kdo četl Svěrákovy povídky ten se místy vyhne překvapení (a kdo nečetl bude tedy na tom možná líp.) Navíc vidět 85letého pana Svěráka v medvědí masce jsme asi nepotřebovali. Budou ještě asi dost protichůdné reakce. Ale i přes ty mouchy, se na to moc hezky  koukalo, což se dalo říct i o Strništi. Ale tady mě bavil celý námět o spisovateli s bohatou fantazíí, a absence většího humoru nahradila zase taková jinakost, magnetismus, lyrika a poetika, která mě místy určitě okouzlila. Navíc ve všech třech vybraných příbězích  se dá najít něco jiného a nakonec dojde i na smířlivé milé vypointování. Vrchol Svěrákovy tvorby to v žádném případě není, ale pro mě to je jejich nejlepší film od Vratných lahví a v kině jsem si to užil. Tak bych se radši přimlouval, ať už je poslední s vlivem Zdeňka, jako ještě relativně pěkná rozlučka a díky za vše. (10.03.2022)

Jan Svěrák v rozhovoru o natáčení zmiňuje, jak si cenil toho, že může trávit čas se svým otcem, jakou má radost, že jej zas režíruje. Do výroby zapojil také své dva syny. Zvnějšku by se tak mohlo zdát, že půjde o rodinný podnik, který dotyční realizovali hlavně sobě pro radost, aby měli pěkné vzpomínky. A vskutku. Betlémské světlo je přebujelou přehlídkou oblíbených motivů Jana a Zdeňka Svěrákových, řízenou navenek především snahou napěchovat do stovky minut všechno, co mají rádi. Je to film, který postrádá řád, rytmus i soudnost (a subjektivně trvá dobré čtyři hodiny). Nejen během scén, kdy by to šlo alibisticky omlouvat senilitou a uslintaností hlavního hrdiny a zároveň vypravěče, neempatického stárnoucího spisovatele, který nedokáže udržet myšlenku. Stereotypní ženskou postavou je jak mladá lékárnice (nejdřív chladná, pak hysterická), kterou si vymyslel, aby mohl dávat průchod svým erotickým fantaziím, tak jeho manželka, typická „stíhačka“, která ho nenechá chvíli v klidu. Snaha sloučit jednotlivé epizody do souvislého toku (namísto natočení povídkového filmu) je kontraproduktivní. Motivy a postavy ze tří různých povídek Zdeňka Svěráka na sebe narážejí, překážejí si, vyprávění zadrhává, tón a stylizace se mění scénu od scény (nejen kvůli přechodům mezi světem povídek a světem jejich autora). Chvíli neradostný příběh o vyčichlém vztahu a (zdravotních) problémech doprovázejících stáří. Chvíli sentimentální kýč o hledání životní náplně, která by přesáhla každodennost postav (pro některé z nich je touto nadhodnotou láska, pro jiné ezoterika, náboženství nebo psaní povídek, všechny se nezdravě upínají k zázrakům). Chvíli hodně lidová situační komedie, v níž Tereza Ramba pronáší „Jsem dost plochá postava“ a Vojta Kotek ji chytá za prso a říká „To mi nepřijde“, a protagonista se neohrabaně snaží nakrájet knedlík (což je natočené způsobem, který oživil mé trauma ze sledování pozdních filmů Marie Poledňákové). Hlava nehlava jsou na sebe vršeny (asi momentální) nápady, jichž více není využito. Herci vesměs buď přehrávají, jako kdyby byli na divadle, nebo působí jako by se účastnili hereckých zkoušek, ne vlastního natáčení, a teprve hledali vhodnou polohu. Marně přemýšlím, zda alespoň něco v tom filmu nebudilo rozpaky, stud a smutek, protože pamatuju časy, kdy byl každý nový film Jana Svěráka dlouho očekávanou událostí. A oprávněně. Betlémské světlo je jen další špatnou českou komedií (nebo co je to za žánr) s nesympatickými postavami, které se k sobě chovají hnusně, jakých vznikne tucet do roka, i dalším dokladem, že v tuzemsku k získání peněz na větší produkci nepotřebujete nutně dobrý (a dotažený) nápad. Stačí zavedené jméno. 40% (10.03.2022)

Zdeňka Svěráka mám moc rád, proto mne mrzí, že jeho (asi) posledním filmem zůstane tato senilní slátanina (není to ještě level Donšajni, ale skoro), která vůbec nedrží pohromadě (že je to poslepované ze tří povídek je fakt znát) a obsahující starcovo slintání nad randěním mladého páru. Představte si snové scény z vlaku ve Vratných lahvích, kdyby tvořily většinu stopáže. Sice uvidíte svlečeného Ramba, ale ty scény jsou tím, co u toho kvůli scénáři vypouští z úst, úplně antierotické a nic z toho mít nebudete. Ale co, Zdeňku Svěrákovi to odpustíme, už má na to věk a za život toho dokázal jako nikdo jiný. Janu Svěrákovi tento film ale neodpustíme. V 90. letech největší talent českého filmu. Mohl točit Dobrého Willa Huntinga a Pravidla moštárny, místo toho zůstal v ČR a točí tohle. Tragický scénář nedokázal nijak vylepšit, film vypadá velmi amatérsky, televizně, jako kdyby i jeho režisérovi bylo 90 let. Janovi je ale jen 57, tak snad jeho další scénář bude už od někoho jiného a vrátí se do formy. (13.09.2022)

Je mi ťažké súdiť ako budú ľudia vnímať "Betlémské Světlo". Je to veľmi zvláštny film a myslím si, že možno to je skutočne naposledy, kedy môžeme vidieť na veľkom plátne Zdeňka Svěráka. A ja som za jeho prínos filmovému svetu stále veľmi vďačný. A tento film opäť vnímam veľmi pozitívne. Aj keď (ako som povedal) si myslím, že pre väčšinu to bude asi celkom slušný zmätok a sklamanie. Ako sa tu už aj stihlo trošku odzrkadliť. A aj ja musím uznať, že napríklad 15 rokov staré "Vratné Lahve" na mňa pôsobili oveľa silnejšie. No treba uznať pár vecí. Stále ide o veľmi vtipný film. Sedel som v kine a smial sa skoro počas celého času. Úvodných asi 5 minút je podľa mňa úplne dokonalých. Fór na fóre, ktoré fungujú a vedia pobaviť. To musím tvorcom pogratulovať. Tá celá scénka je úžasná. Vôbec, kedykoľvek sa vrátime k Táborskému a Budařovi, ide o absolútne zlato. Zdeněk v tomto filme asi neponúka niečo, čo by sme už nevideli, no jeho konverzácie so všetkými postavami a ako tam predstavuje ich mentora ma vždy vie pobaviť. Ramba s Kotkom sú tradične spolu dobrí a vtipní. Plus ako si Ramba vždy prefukuje ofinu bolo... čím viackrát som to videl, tým viac som sa smial. Daniela Kolářová hrá opäť Svěrákovi manželku a pôsobí  to trošku opäť ako deja vu. Ale na druhú stranu ja tento ich "Love-hate relationship" skutočne žeriem. Pôsobia skutočne ako manželia, ktorí spolu prežili možno aj 50 rokov. A hoci sa ľúbia, tak si už aj lezú neskutočne na nervy. A ako niekto, kto trávil ako dieťa čas u svojich starých rodičov mi je jasné, že také presne manželstvo aj je. Je to plné momentov. Vo výsledku nemôžem dať filmu negatívnu známku, lebo splnil v podstate všetko čo som chcel. Pobavil ma, neľutujem čas čo som tu strávil a dal mi možnosť opäť vidieť Zdeňka na veľkom plátne. Ak by sa to niekedy ešte podarilo znovu, budem veľmi rád, ale myslím si, že ten jeho odchod do rakvy je skutočne jeho posledné zbohom. Hodnotenie: A- (14.03.2022)

Svěrák, který už tolik nehladí, ale spíš škrábe. A také žertuje se smrtí. Protože ví, že líp už bylo. Prolínání reálných okamžiků s fikčním světem jeho nehotových, načrtnutých postav přináší zase nový, originální způsob, jak nahlédnout do autorova tvůrčího, neřkuli intimního života. Betlémské světlo je vlastně taková tragikomická zpověď starého muže. Starého, nikoli senilního. Protože Svěrák má stále co nabídnout. (09.01.2023)