Tři přání pro Popelku

Pre Čechov a Slovákov bezpochyby jeden z najzbytočnejších remakeov všetkých čias, ak nie vôbec ten najzbytočnejší. Ak ale prestaneme porovnávať, máme tu solídnu rozprávku s fajn zimnou atmosférou, nórska zasnežená krajina je skrátka krásna a bola by krásna aj v slasheri. Popoluška je celkom uchádzajúca, princ je ale bez charizmy a ak by bol členom svojej družiny, ani by vás nenapadlo, že práve tento herec by mal radšej hrať princa. Rozdiely hľadajte najmä v závere, avšak nejde o nič zásadnejšie meniaceho princíp celej veci. 50% (28.12.2022)

Z větší části film kopíruje děj i mnohé scény filmu Tři oříšky pro Popelku (1973). Norská Popelka je zralá kurážná žena, která v sobě nemá ani zblo něžnosti Miluše Šafránkové. O nic lépe na tom není ani princ. Jeho pohled připomíná spíše kovářského tovaryše než zamilovaného prince. Pro mne je také velkým minusem cesta k zámku lemovaná zapálenými ohni. Nemohl jsem si pomoct, mně to připadalo jako vjezd do pekla. Snad v každém záběru jsem postrádal hudbu Karla Svobody. Přesto přese všechno film úplně neodsuzuji. Je zde jistá naděje, že lidem, kteří neviděli českou verzi  Tři oříšky pro Popelku (1973) se film bude líbit víc než mně. (26.12.2023)

Najväčšiu chybu urobí divák, keď nórsku verziu bude neustále porovnávať s legendárnym Vorlíčkovým filmom. Nedá sa porovnávať náš rozprávkový klenot s touto verziou a nie preto, že by bola horšia, ale preto, lebo je iná. Predovšetkým v dobrom slova zmysle modernejšia. Keď sa však divák odosobní a začne sledovať rozprávku s čistou hlavou, nájde v nej rozprávkovú poetiku, kúzlo i zábavu. (02.03.2022)

Ten film to má samozřejmě blbé, protože ho každý bude logicky srovnávat s Vorlíčkovou klasikou (osobně by mě fakt zajímalo, jak by se tenhle remake sám o sobě líbil někomu, kdo nezná český originál, jenže nikdo takový není). Do toho ten pseudoskandál kolem záběru na polibek dvou mužů (ten je tam skutečně tak letmý a sotva postřehnutelný, že mi ten povyk kolem toho přijde úplně směšný), který tomu tenkrát zajistil publicitu ještě před tím, než to šlo do kin. Ale i když si člověk zkusí tohle všechno odmyslet - včetně mé odvěké averze k remakům, které považuji za nejzbytečnější typ filmů na světě - pořád mu toho tahle nová Popelka nedá o moc víc, než pár záběrů na pěknou norskou přírodu a lehce pozměněný konec (plus detaily typu, že holubi netřídí hrách, ale flitry, nebo že sluha nepřiveze látku na šaty, ale rovnou stylistu, atd.), což bohužel opět jen potvrzuje můj dojem zbytečnosti takového projektu. Citelně jsem tam navíc postrádal humor, který původní Popelku tolik oživoval (a ne, prdící Dora na plese fakt není vtipná, ale jen trapná, podobně jako to psí lejno ve vesnici nebo muž močící před Popelkou), a nesedlo mi ani obsazení - herečka hrající Popelku mi pro tu roli přišla už trochu stará (a Dora mi skoro přišla hezčí než ona), filmový princ tam s tím svým "tureckým vzhledem" působí trochu zvláštně, a jediná Ellen Dorrit Petersen tam umí hrát a v roli macechy je démonicky dokonalá, ale její kostým a účes to až nepatřičně zanáší hororovými prvky, což mě zase vrací k té absenci vtipu, který jsem tam asi postrádal nejvíc. Jak mě Branaghova Popelka před 7 lety okouzlila, tato nová z Norska mě prostě jen nudila (navíc mě mrzí, že jsem se nedostal k původní norské jazykové verzi, protože český dabing je zde samozřejmě hrozný). (20.11.2022)

Česko/Německý originál "Tři oříšky pro Popelku" byl nejlepší verzí v době, ve kterém vznikl. Norsko/Litevský remake "Tři přání pro Popelku" je nejlepší verzí doby dnešní. Nechává to nejlepší a to přežité mění tak, jak se společnost posunula od dob originálu. A skvěle mění. Upřímně se k této verzi budu vracet raději, než k verzi originální. (01.02.2022)