Režie:
Zbyněk BrynychScénář:
Vojtěch MěšťanKamera:
Emil SirotekHudba:
Jiří SvobodaHrají:
Josef Vinklář, Jiří Adamíra, Slávka Hozová, Hana Maciuchová, Zora Jandová, Jiří Schwarz, Miroslav Paleček, Dana Syslová, Zdeněk Dítě, Ladislav Potměšil (více)Obsahy(1)
Padesátiletý Ondřej Bozděch rozváží uhlí po pražském Žižkově a nade vše tuto čtvť miluje. Strávil zde celý život a zná tady všechny sklepy. Právě mezi žižkovskými činžáky žije svůj obyčejný život, právě zde si užívá starostí i radostí s dospívající dcerou Markétou i s neposedným synkem Ondrou. Jeho nejlepším kamarádem je řidič Karel, bývalý matematik, který kdysi musel opustit svou práci ve výzkumném ústavu z politických důvodů. I když Karel je inženýr a je úplně jiným člověkem než přímočarý Ondřej, stal se během času téměř členem Bozděchovy rodiny. Časy se však mění. Staré domy ze Žižkova mizí jeden po druhém, Markéta se musí vdát a Karel dostane nabídku vrátit se ke své původní profesi. Ondřej se chtě nechtě musí zastavit a zamyslet se, jaký to vlastně žije život... Nostalgický příběh, který zachycuje proměnu starého Žižkova v moderní část velkoměsta, natočil režisér Zbyněk Brynych v roce 1984. Po šestadvaceti letech se tak vrátil na místa, kde natočil svou proslulou Žižkovskou romanci. Hlavní postavy Ondřeje a Karla napsal scenárista Vojtěch Měšťan na tělo Josefu Vinklářovi a Jiřímu Adamírovi. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (85)
Josef Vinklář měl bohužel od konce 70. let leckdy tendenci k příliš okázalému hraní, což je zde zesíleno Měšťanovým scénářem vyhovujícím normalizačním konvencí rádoby poetické tragikomičnosti, takže titulní postava žižkovského uhlíře si mnoho mých sympatií nezískala, zatímco dětský herec Milan Šimáček podává v roli jeho malého syna asi nejlepší výkon ze všech, jinak to jsou takové dobové standardy. Nicméně oproti jiným svým normalizačním úletům tu Brynych přece jen režíruje živěji a příčetněji, navíc dost pomohla účast kameraman Sirotka, který si obzvláště vychutnal dokumentární záběry z asanace, jejichž vyznění bohužel příliš zjemňuje dobový pop J. F. Svobody. Absolutním vrcholem filmu je ovšem scéna z jakéhosi gay baru, kam omylem zavítali Vinklář s Hozovou při noční toulce Prahou, kde pod vedením nacisticky dekadentního barmana Oty Ševčíka řádí drag queens (Vinklářem obdivované jako krásné ženy) v čele s legendárním Jaroslavem Čejkou, jenž zde má dokonce na normalizační poměry velmi odvážnou striptýzovou scénu. ()
Mělo to být vyznání Žižkovu a jeho obyvatelům. Jenže namísto rázovitých postav je tu sbírka bizarních figurek, které si autoři vycucali z prstu. Nejvíc mě iritovala postava Karla, který dá přednost uhlířské putně před návratem do výzkumného ústavu. Vskutku věrohodné. A Vinklář bohužel značně přehrává. ()
One man show pro Josefa Vinkláře. Ta role mu byla ušita na míru a uchopil ji skvěle. Jiří Adamíra jako jeho parťák je upozaděn, ale typově přesný. Atmosféra zanikajícího starého Žižkova kouzelná. Plno dalších přesných hereckých výkonů v drobných epizodních roličkách rázovitých žižkovských figurek (Viktor Maurer, Dana Syslová, Rudolf Hrušínský ml., atd.). Dobová náladovka. ()
Krásný film ()
Pan Vinklář v jedné ze svých nejlepších rolí. Krásný lidský příběh o přátelství a tom, že na světě jsou i jiný věci než kariéra a prachy ()
Tie 4* su hlavne z nostalgie. Je to aj ucta voci tym, co dokazali tuto atmosferu zachytit a zahrat. Pan Josef Vinklář, tymto sa Vam tam hore za Vase umenie klaniam. Po skonceni filmu som nebol tak ohureny, ako na druhy den a hadze to so mnou cim dalej tym viac. Skvela dobova atmosfera, vyborne vykony, az banujem, ze som tam vtedy nemohol byt s nimi...Proste skvele. ()
Skvělá ukázka brilantního hereckého mistrovství pana Vinkláře. Film plný pohody, laskavosti a nehynoucího životního optimismu. ()
Dal bych i víc hvězdiček, ale nebylo by to spravedlivé vůči jiným filmům, kterým jsem dal čtyři a považuju je při nejmenším za zábavnější. V daném žánru si ale Poločas jistě zaslouží nadprůměrné hodnocení a to jak kvůli hereckému obsazení i výkonům hlavních představitelů, tak také pro obrovskou hloubku celého příběhu. ()
Mělo to atmosféru, moje srdce to vzalo - co víc? ()
Příjemné překvapení! Veliký výkon Josefa Vinkláře, možná nejlepší který jsem od něho kdy viděl, v páru se Slávkou Hozovou jim to ohromně slušelo a tu lásku jsem jim skutečně věřil, takovou ženu bych chtěl mít doma řeknu vám. Zorka Jandová byla kočka a malý Šimáček mě ani tolik nevadil, což se u jiných jeho rolí říct nedá. Jiří Adamíra jako vždy přesný. Snímek na mě dýchá Kachyňovštinou, nevím jestli se režisér Brynych natolik inspiroval tímto svým kolegou, ale mám to tušení že kdyby se filmu ujal mistr sám, bylo by to na jasných 5 hvězd. Teď ale zápory - úvod mi docela kazil ten "románek" který vlastně ani románkem nebyl, vyměnit fešáka Schwarze za palečka se smetákem, tomu se moc věřit nedalo. Figurka mladšího Hrušínského mi přišla vložena násilně, zprvu jsem nerozuměl kde se tam bere, měl jsem nabýt dojmu že je vážně marod z toho že má hrb, kulhá, a na návštěvě u doktora je mu sděleno že je na tom dobře, jelikož z rentgenu jsem nevyčetl nic. Ani náhlé střihy z chvil, kdy plesá srdce poety třeba na diskotéku, když Bozděch sní, nebo do nahrávacího studia se mi ani trochu nelíbily. Vůbec hudba je velmi slabou stránkou jinak pěkného snímku. Nejhorší je ale ten plakát... Předchozí film který jsem od Brynycha viděl, byl kultovní Hněv. Na Poločase štěstí se mi potvrzuje moje soukromá teorie, že Hněv byl schválně zmršený projekt. Možná že bez Vinkláře by to bylo na mnohem nižší hodnocení, ale tohle byla zkrátka JEHO role a on ten film udělal, pro mě za 4 hvězdy! A ještě něco na závěr: Labužníci prdeloví si vychutnají Čejkovo strip a čárku mezi jeho půlkami. Dobrou chuť. ()
Príjemný nostalgický príbeh zo života obyčajného človeka z Prahy Žižkova a jeho rodiny 70% ()
...drsťková polévka, slaný rohlík a ledové pivo podaný v pravý čas.......to jsou Lurdy kamaráde :D Hej, živote kde jsi, vylez srabe! Chci se s tebou poprát! Vinklář neuveriteľne skvelý ako vždy.... a zatiaľ jediný film ktorý som videl, kde Adamíra a Maciuchová boli aj vo filme partneri. ()
Film při němž jsem se celou dobu usmíval a místy i dost tlemil. Trochu mi tam chyběl ten Žižkov, o němž PRÝ celý film je. Zobrazit proměnu Žižkova opakovaným záběrem na jednu jedninou demolici, je slabé. Banální zápletky jsou mistrovsky zahrané, film by měl dostat několik oskarů za výkony v hlavních i vedlejších rolích. Při druhém shlédnutí jsem se (ve scénách ze svatební hostiny) úplně bažil Vinklářovy skleslé zachmuřenosti, do tolika záběrů, tak dlouho. Safra, takhle už dneska nikdo nehraje! ()
Nádhera... Sám si varis sám si peres že se na to nevyseres... Jo víte co je na tom filmu skvělý??? Že se lidi respektujou a usmívají se na sebe.... A protože mám rád takovýhle svět, tak jsem kobry a uzovky po deseti minutách vypnul....co jí otloukas??? No vždyť je v jiným stavu, ♥️♥️♥️♥️♥️♥️ ()
Při vší úctě ke skvělým hercům a Žižkovu je to hrozná hovadina! ()
Po další projekci jsem byl nucen 1 ubrat , protože ten rádoby bodrý hulvátský hloupý pepík pana Vinkláře byl zahraný tak bravurně , až mě začal pěkně s.át a to se prostě celý film vydržet nedá. Pro Pražáke hlavně ty ze Žižkova je to ale nedocenitelná záležitost. ()
Přiznávám, jsem Žižkovák, ale tady bych dal 5* i kdybych byl nedejbože z Vinohrad nebo z Čiernej pri Čope. A nejenom z nostalgie za mizejícími částmi mé rodné čtvrti, ale i za skvostný výkon Josefa Vinkláře, kterému neméně zdatně sekuduje Jiří Adamíra, Hana Maciuchová v nezvyklé roli servírky a mnoho dalších. Je to vlastně obyčejný film o obyčejných lidských starostech a malých všedních radostech. Ale dýchnou na vás lidskost, přátelství, rodina a ještě něco navíc. Nádherný a bohužel mizející starý Žižkov. Díky pane Brynychu. ()
Asi jsem jeden z mála, kterýmu není líto, že už tu nejsou starý vlhký baráky a bodrý tatíci, který všemu rozumí a čemu nerozumí, to je na hovno. ()
3 hvězdy, ale hlavně za ten starej Žižkov ()
Z přeměny starého Žižkova je ve filmu toliko jeden krátký archivní záběr z bourání domů. Jinak je film neuvěřitelný době a ideologii poplatný odpad. Příběh žádný, trapně jalové dialogy. Dokoukala jsem to jen proto, abych viděla, kam až scénárista s režisérem dopadli. Autor scénáře by se měl při každé repríze modlit, aby bylo diváků co nejméně. ()