Režie:
Zbyněk BrynychScénář:
Vojtěch MěšťanKamera:
Emil SirotekHudba:
Jiří SvobodaHrají:
Josef Vinklář, Jiří Adamíra, Slávka Hozová, Hana Maciuchová, Zora Jandová, Jiří Schwarz, Miroslav Paleček, Dana Syslová, Zdeněk Dítě, Ladislav Potměšil (více)Obsahy(1)
Padesátiletý Ondřej Bozděch rozváží uhlí po pražském Žižkově a nade vše tuto čtvť miluje. Strávil zde celý život a zná tady všechny sklepy. Právě mezi žižkovskými činžáky žije svůj obyčejný život, právě zde si užívá starostí i radostí s dospívající dcerou Markétou i s neposedným synkem Ondrou. Jeho nejlepším kamarádem je řidič Karel, bývalý matematik, který kdysi musel opustit svou práci ve výzkumném ústavu z politických důvodů. I když Karel je inženýr a je úplně jiným člověkem než přímočarý Ondřej, stal se během času téměř členem Bozděchovy rodiny. Časy se však mění. Staré domy ze Žižkova mizí jeden po druhém, Markéta se musí vdát a Karel dostane nabídku vrátit se ke své původní profesi. Ondřej se chtě nechtě musí zastavit a zamyslet se, jaký to vlastně žije život... Nostalgický příběh, který zachycuje proměnu starého Žižkova v moderní část velkoměsta, natočil režisér Zbyněk Brynych v roce 1984. Po šestadvaceti letech se tak vrátil na místa, kde natočil svou proslulou Žižkovskou romanci. Hlavní postavy Ondřeje a Karla napsal scenárista Vojtěch Měšťan na tělo Josefu Vinklářovi a Jiřímu Adamírovi. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (85)
Nádherně vykreslený příběh dvou naprosto odlišných a přitom tak stejných lidí. Obyčejně neobyčejný řidič s neobyčejně tolerantní manželkou a zneuznaný génius. Laskavý humor odlehčuje složité životní situace. Úplně fantastická je scéna, když ráno po nočním tahu si u řezníka dávají snídani a Vinklář prohlásí nesmrtelnou větu. Držková, slaný rohlík a pivo, to jsou Lurdy. Život je krásný se vším všudy, s radostma, starostma a prostě se vším, co k tomu patří. Nádherná, jednoduchá filozofie života, která umožní přežít každému bez toho, aby se nesmyslně honil za každou cenu za penězma a zapomínal na svět kolem sebe. ()
Sám si varíš , sám si pereš , že sa na to nev.... !! Film to je výborný , herci vynikajúci , dávam 75%... ()
"Teda holky, ale vy víte, co já rád." Nostalgická vzpomínka v sentimentálním příběhu o kamarádech na celý život, kterým nezáleží na dosaženém vzdělání, obsazený herci, jenž byli dobrými kamarády i ve skutetčném životě. ()
Líbila se mi ta poctivá česká nátura. Hrálo se na férovku, atmosféra hovořila o semknutosti rodiny a jakémsi stereotypu (hlavně ty ranní dialogy). J. Vinklář hrál výtečně, stejně tak J. Adamíra - vypadali jako rub a líc, přesto byli kamarádi na život a na smrt. Tu scénu travesti striptýzu s panem Čejkou bych nečekala, to ve své době mohl být i film s hvězdičkou:-) ()
Komentáře některých "znalců" (to jsou fakt moudra, že by i psychiatr koulel očima jako Hurvínek) filmu a Žižkova (z větší části rádoby chytráků - postpubescentů) mě děsí. 5* jako když vyšije ... nejenom proto, že jsem na Žižkově 5 let pracoval a tak nějak se mi trochu zažral pod kůži :-). Je to lidsky hřejivé a Josef Vinklář u mě tímto vstoupil mezi nesmrtelné. Je tragédií, že takovýto skvost se díky zmanipulovaným bezduchým voličům Kchárla, kteří si hrají na bohy (ovšem zdravý selský rozum, soudnost, citlivost a vnímavost jich chybí), ocitá v modrých číslech. Styďte se ... máte totiž proč! ()
Krásný film, kde se u pořádné práce v kouzelné čtvrti Žižkova sejdou ruce uhlíře a matematika, aby napsali příběh přátelství a krásy života. ()
Ne tak špatné jak se dalo čekat.. a třeba Haničce Maciuchový to v tomhle filmu moc sluší.. ()
40% - Až příliš prvoplánově pohodové a optimistické. Konec se nese přesně v duchu tehdejší doby - vozit uhlí je přece mnohem lepší než práce ve výzkumném ústavu. Nějak jsem se s tím filmem neztotožnil. ()
jeden z těch nenápadně indoktrinačních komoušských filmů, kde na pozadí banálního děje probíhají po celou dobu podvědomá sdělení (jako z "they live" - consume, obey...) - nic neřešte, podřiďte se tomu jak to je, buďte spokojení kde jste, pokračujte ve šlépějích svých rodičů (matka se nechala omylem zbouchnout a proto se musela vdávat, já to udělám taky), účastněte se alkoholových rituálů při každé příhodné příležitosti atd. Srandovní je, jak přehnaně ukazují, jak jsou ti hlavní hrdinové féroví a neúplatní. Další úsměvnej moment je, že se vůbec neřeší, proč inženýr matematiky rozváží uhlí. A že když ho vezmou zpět, tak se vrátí k uhlí, protože tam je mu lépe :-))...asi motivační prvek pro všechny disidenty makající v kotelnách apod. Plus obsahuje několik bizarních momentů jako např. návštěva transvestit baru ()
Takovej ten film, po jehož shlédnutí ve vás něco zůstane. ()
Žižkov, nebo-li Montmartre. Být Žižkovák v podstatě i dnes něco znamená. O bohémské komunitě se traduje dodnes. A na Žižkově žije také již padesátiletý Ondřej Bozděch živící se jako rozvozce uhlí. A je se vším spokojený a Žižkov by za žádnou cenu nevyměnil. Kdo by to neznal. Jakmile jsou někde zapuštěny kořeny, už se odtamtud nedá hnout. Jenomže modernizace je prostě nevyhnutelná a snímek tak opatrně přináší pohled na někoho, který se s osudem těžko vyrovnává. Je to sice skromný žižkovský příběh, ale zase ukazuje mnohé. Vděčnost, hrdost a radost ze života. A hlavně věrnost svému předsevzetí. Snímek pozapomenutý, což je škoda. Dnes si takový život málokdo dokáže představit. A rozvoz uhlí? To už teprve ne. Nostalgický pohled jak vyšitý o proměně místa, ve kterém hlavní postava příběhu prožil celý život a na proměnu si už prostě těžko dokáže zvyknout. Z tohoto hlediska výborný film. ()
Vzhledem ke jménu režiséra jsem byl k filmu předčasně skeptický, avšak opak byl pravdou. Jedná se o zajímavý lidský příběh z pražského Žižkova, ve kterém exceluje J. Vinklář. Neméně dobrý je i J. Adamíra, ale ten nedostal ve filmu tolik prostoru. Ústředním tématem filmu je přechod mezi stavem neobyčejného štěstí a následným uvržením zpět do kruté reality. Jednoznačně nadprůměrné Brynychovo dílo, zejména díky skvěle a přirozeně zahrané hlavní postavě. ()
"Pořádek je pořádek! Takže je to vlastně na hovno...ale je to krása!" ()
Tři hvězdy díky panu Vinkláři. A díky také jeho synpvi, který ač vychováván pevnou rukou, necítil se hned na to, že by byl týrán a vyhledával by tudíž linku důvěry, či zástupce na ochranu dětských práv. K snímku lze říci několika větami hodně. Vinklář bezchybně rozehrál svou postavu. Příběh má hlavu a patu. Záměr režiséra, sblížit nás s atmosférou jedné éry čtvrtě Žižkova ve fázy kdy její sláva končí, a proplést to s životní érou hlavní postavy, která také cítí, že jedna její éra končí a je čas bilancovat, dopadl dobře a je hodně cítit. Nešel jsem i nějakou filmovou doprovodnou hudbu. Záběry na městské ulice a domy působí nostalgicky dobře. Naproti těmto kladům sedí nějaké ty slabší záležitosti. Adamíra v roli kamaráda je dosti nemastný neslaný a nepřesvědčivý. To vedlejší role Maciuchové je přesvědčivější, živější a líbivější. Pitvání změny zaměstnání působí předlouze a dosti nerealisticky. Uznávám, že toto je asi subjektivní pocit. Ale Adamíra nikde nedává natolik najevo jaký jsou s Vinklářem kamarádi, aby jeho odchod od fochu dával tak hodně duševně kamarádovi zabrat. Tempo vyprávění tak dobře nastavené hned od počátku, časem ztrácí na síle a závěr filmu je už dosti plytký, či spíše rozvařený. Horší tři hvězdy jako celek. Lepší tři hvězdy, jak jsem řekl v úvodu, za výkon Vinkláře. ()
Jako rodilý žižkovák nemůžu nemít tenhle film rád. ()
Nostalgicky jsem se vrátila do let, kdy sice nebylo zboží ,které je k mání dnes, ale lidé měli k sobě rozhodně blíž. Takže ono nebylo všechno špatně, jak se nám snaží namlouvat ()
Sice jsem viděl film celý, ale místy s rychloposuvem, protože jsem marně hledal nějakou dějovou linii, které bych se chytil. Nenašel jsem nic a dobří herci nestačili na nic neříkající scénář. 110920118747/8930//////////////Souhlas s mým předchozím přes dva roky starým komentem. Opravdu se není čeho chytit. Ano, herci by si alespoň něco za své výkony zasloužili. Ale nedám. Měli si přečíst scénář a možná by pochopili, že z toho se moc vytřískat nedá. ()
Mé hodnocení není ovlivněno tím, že jsem ze Žižkova a už vůbec ne tím, že z něj nejsem. Ale hlavně velmi lidskými výkony Josefa Vinkláře a Jiřího Adamíry. Ti ztvárnili život ve své úžasné podobě. Mnoho lidí má totiž "obyčejnou" práci, ve které už zná svůj rajón a lidi v něm, a má ji rád. Mnoho lidí má taky skvělé kolegy a "obyčejné" starosti. Otázkou pro každého pak už je, co je v životě nejdůležitější. Pro někoho je to přátelství, pro jiné kariéra atd. Naprosto chápu tu fascinaci Žižkovem neboť místo Žižkova si můžeme dosadit jakoukoli čtvrť v jakémkoli městě. Každý má tu svou. Velmi dobrý film, ke kterému se vždy rád vrátím pro jeho skrytou životní pravdu. Ve filmu můžeme vidět i transvestitu, což se opravdu často v socialistických filmech nevidí. ()
Toto není Žižkovská romance, ale film o spokojeném samci, který rád jí a komentuje synovo ranní chození na wc. Zápletka jako vyšitá z antické tragédie ()
"To musí bejt nějaký drámo, ani pivo si nedal." Žižkovský uhliarsky tatík Vinklář s permanentou cigarou v pysku zažíva životné zvraty, ako napríklad dcérinu svatbu, výpovede dlhoročných kolegov, úmrtia kamarátov alebo pokusy o skorumpovanie vlastnej čistej duše, symbolizované odstrelom starých budov. Trochu bilancovania, trochu chlastania, trochu filozofie, trochu nostalgie za vecami čo už sa nevrátia, hodne vynikajúcich hereckých výkonov. Veľmi príjemný film, plný ľudského tepla (tým nemyslím návštevu dobového LGBT kabaretu), ktoré zahreje u srdca. "Takže je to vlastně na hovno?" "Ale je to krása..." ()