Než ďábel zjistí, že seš mrtvej

Všichni se topíme ve sračkách a prachy nám z nich pomůžou. Film s morálně podvratným tématem zločinu uvnitř rodiny se vám snaží celou dobu namluvit, že jednoduchou zápletku máte v hrsti a svým nekontinuálním dějem vás jakoby utvrzuje o nadhledu nad celým příběhem. Ovšem častokrát jsme v průběhu vyvedeni z omylu.... Celkem nenápadná režie Sydneyho Lumeta si spíše vyhrává s obrazovými kompozicemi, než že by se kamera extrémně hýbala, časové skoky zas udržují pozornost a nevodí diváka do přílišných detailů. Na situace nahlížíme různě: z pohledu bratrů - příčiny veškerých nesnází, rodičů - které to poznamenalo, či lidí, kteří s tím mají více či méně něco společného. Výrazné gradace se divák nedočká, jde o komorněji vyprávěný příběh, v němž dominují herci, Hawke psychicky slabší, Hoffman ledovější. Když pak oba poznají váhu peněz, na pokání je už pozdě.... (25.12.2007)

Scénář: Kelly Masterson .. Jedna žena má dva chlápky. Na šukání. Ti dva jsou bratři, oba ve finanční tísni a tak se vrhnou do jedné vloupačky. Ta se posere. A tím se pomale (pro někoho jistě až rozvlekle) roztáčí studie zločinu, jak ji Sidney Lumet rád předkládá. Na svůj pokročilý věk určitě odvádí výbornou práci, která se opírá o vynikající hereckou sestavu. Příběh je v podstatě jednoduchý, ale se scenáristkou ho roztříští na dílčí segmenty a předkládá v docela poutavé mozaice. Philip Seymour Hoffman je standardně luxusní, ale hodně mě překvapil Ethan Hawke, který mladšího z bratrů hraje velice přesvědčivě a to v poloze, kde často vidět není. Konec je podařený, morální rozměr umocňuje, ale vzhledem k táhlejšímu průběhu mohlo být i finále takové, neuspěchané. ____ Několikrát během filmu jsem si říkal, že tohle by bylo špičkové téma pro Coeny a jejich černo-humorný/morální styl.. 75%. (10.03.2008)

Sidney Lumet rozhodně není režisér mého srdce a pokaždé mě zatím jen zklamal. Do okamžiku než jsme potkal jeho ďábla... herecké obsazení lze jen chválit a děkovat, že se setkali v takovémhle snímku tak dobří herci jako Philip Seymour Hoffman, Ethan Hawke a ALbert Finney. Herecké výkony vynášejí film opravdu vysoko stejně jako scénář a celková koláž ze všech tří příběhů(resp. pohledů). Ano, Sidney Lumet tentokrát zvolil cestu vyprávění z různých pohledů a to právě tří hlavních postav. Dva bratři se rozhodnou vyloupit klenotnictví svých rodičů, ale to se nepovede jak by mělo a jejich matka se po přestřelce dostává do nemocnice... Spleť příběhů a pohledů na stejnou událost dokáže okouzlit a pohltit. Avšak je v režii drobná nejistota, která je u veterána překvapující. Skvělý film, který si doufám najde mnoho fanoušků, protože si to zaslouží a herci jako Hoffman nebo Hawke si měli odnést alespoň nominaci na Oscara... (06.03.2008)

Námět ostrej jako břitva, možná až moc. Perfektně psychologicky propracovaný film (chvílemi hodně ukřičený a pořádně zadýchaný), hlavně psychologie ústředních tří postav (Andy, Hank a jejich otec Charles) neměla chybu, navíc podpořená netuctovým hereckým výkonem oněch pánů. Scénář zajímavým způsobem pracuje s časovou osou příběhu, těch pár přelomových dní je nám promítáno z několika úhlů, které se časově a pochopitelně také dějově zčásti překrývají. Extra zdůraznit bych tentokrát chtěl především výborně natočené přepadení klenotnictví, při kterém byl lupič o poznání nervóznější než stará paní, kterou přepadl. Zvláštní způsob, kterým Charles Andyho v nemocnici poslal na onen svět. Určitě nejlíp hrál Philip Seymour Hoffman (Andy), i když chvilkama to možná až moc přehrával. Jakmile zčervenal, bylo zlo. A protože rád zdůrazňuji i ženskou krásu- tentokrát se zmiňuji o Andyho ženě Gine (Marisa Tomei)- zvláště když si uvědomíte, jaký je zmíněná dáma ročník. (23.06.2008)

Antická tragédie zasazená do ulic současného New Yorku. Oldschoolový thriller s brilantními hereckými výkony (Phillip Seymour Hoffman!), který jde ke svému zdrcujícímu finále absolutně anti-mainstreamovou cestou. U Lumeta se to dá považovat za takovou upgradeovanou verzi Psího odpoledne pro nové tisíciletí, avšak s menším významovým rozměrem - tohle je totiž čistá žánrovka, akorát atraktivně vyprávěná pomocí flashbacků a flashforwardů. Věřím, že bez nich by film nepůsobil už takovým kompaktním dojmem. Každopádně je potěšení sledovat, že někdo v Hollywoodu má pořád "koule" přijít s něčím neotřelým, a ne jen s naplňováním škatulek na všemožný způsob. (12.01.2012)