Incroyable mais vrai
Neuveriteľné, ale pravdivé
Incredible but True
Incredible but True
Incredible but True
Incredible but True
Režie:
Quentin DupieuxScénář:
Quentin DupieuxKamera:
Quentin DupieuxHrají:
Alain Chabat, Léa Drucker, Benoît Magimel, Anaïs Demoustier, Nagisa Morimoto, Roxane Arnal, Mikaël HalimiVOD (1)
Obsahy(1)
Alain a Marie jsou na prohlídce domu na klidném předměstí. Realitní makléř je varuje, že to, co se skrývá ve sklepě, jim obrátí život naruby. Manželé se ohromeni a nadšeni tím, co objeví, rozhodnou nemovitost koupit. Když k nim na večeři přijde Alainův drzý šéf a jeho přítelkyně, pokušení podělit se o neuvěřitelnou (ale pravdivou!) informaci je silné. Marie je však odhodlána udržet ji v tajnosti. Začne být sklepem posedlá a nemůže si pomoci, aby se tam nevydala... Quentin Dupieux, jeden z nejexcentričtějších filmových tvůrců, má zdánlivě nevyčerpatelný zdroj bizarních nápadů, na nichž s komickou genialitou staví. Svým hercům opět velkoryse poskytl příležitost zahrát si nezapomenutelně bizarní postavy. Populární francouzští herci Alain Chabat a Léa Druckerová svými mladistvými výkony přispívají k satirickému diskurzu o lidské posedlosti a propůjčují odpovídající rysy dvojici čelící neobvyklé výzvě. Anaïs Demoustierová ztvárnila promiskuitní mladou ženu s tou správnou dávkou inteligentní lehkosti. A co jiného říci o neokoukaném výkonu Benoîta Magimela, než že je to jednoznačně herec na vrcholu kariéry, který je schopen všeho. (Film Europe)
(více)Recenze (27)
12. bítešský filmový festival/// Obsazení 6/10 Děj 8/10 Hudba 7/10 Střih 8/10/// PLUS: zábavná hříčka se zajímavým vývojem a chytlavým námětem, atraktivní hudba, neotřelý střih a prolínání scén MÍNUS: kratší a proto v poslední třetině muselo dojít ke zrychlení, v závěru poměrně doslovné a dokázal bych si představit i jiný konec a vůbec poslední třetinu/// Shrnutí: zábavné a vtipné. Sice ne po celou dobu, v mnoha chvílích je to i vážné. Přesto velice okouzlující a krásné./// Celkem 74%/// ()
Quentin Dupieux nepatří mezi mé oblíbené režiséry z Francie, točí zvláštní filmy a málokdy se mi trefí do vkusu a tentokrát se taky úplně netrefil. Vizuálně to vypadá opravdu odpudivě, kamera taktéž žádná sláva a má to nádech televizního filmu, takže, co film dělá v kinech netuším. Samotný námět o baráku, který ve sklepě skrývá něco, co páru změní život má něco do sebe, ale nepřišlo mi to dostatečně poutavě využito. Satirický tón je zřejmý a nejvtipnější je historka o elektrickém péru, což byl pro mne jediným vtipným momentem, což je na Komedii opravdu žalostné. Alain Chabat je sympaťák, ale tohle je jeden z jeho slabších počinů, herecky ani komediálně se tu moc neprojevil. Spíš drama, než comedy. I přes skromnou stopáž 70 minut mě to příliš nebavilo. 5/10. ()
Tohle je moje druhý setkání s tvorbou Quentina Dupieuxe. Tím prvním byl film Rubber(2010), kterej pojednává o vraždící pneumatice. Už podle snímku Rubber mi bylo jasný, že Quentin Dupieux bude samorost a jeho film nebudou pro každýho. Což mi jen potvrdil tímhle filmem. U kterýho též můžu dodat WTF? Kdo by čekal standartní komedii ten bude zklamanej. Nejde o komedii v pravým slova smyslu. Spíš jde o takovou ujetou bizarnost, která mě osobně celkem sedla. S doporučováním bych byl ale i přesto opatrnější. Tahle podivnost nesedne každýmu. Ikdyž podle zdejšího hodnocení má zatím úspěch. Což je pro mě celkem překvapením. Ikdyž si myslím, že procenta postupem času budou klesat dolů. 6.12.2022-70% Za čas se schválně podívám jestli moje prognózy byly pravdivý. Za mě slabší 4 hvězdy....PS: A jelikož mám podivnosti všeho druhu rád. Tuze rád. Budu si muset v blízký budoucnosti tvorbu Quentina Dupieuxe proklepnout důkladněji. ()
Že nelze na filmové plátno přenést naivní surrealismus, a dokonce že prý něco takového nemůže koexistovat? Nenechte se vysmát! Pro mě tomuhle filmu chybí jen více barevnosti, aby byl dokonalý. Scénář i hudba jsou dokonalý úlet. Navíc úlet se zajímavým poselstvím. Marie se vydává na dobrodružnou cestu, aby dosáhla kýženého života. Alain zatím život žije. Gérard je mužským protějškem Marie, je ochoten obětovat prakticky cokoliv pro pocit vlastní dokonalosti. A Alain stále žije svůj obyčejný život obyčejného pojišťováka. Marie a Gérard se pachtí za svými sny, jen Alain zatím prožívá život. To vše zabalené do příjemně sžíravého tónu černé komedie. Dupieux je velmi kreativní scénárista. Režijně už tak nápaditý není a ve vizuálu film opravdu pokulhává, ale ve výsledku je to hodně osobitý snímek. ()
Neuvěřitelná, ale pravdivá ukázka toho, že jsem divák nepoučitelný. S rozdílem tří dnů přesně před rokem jsem od Quentina Dupieuxe vytrpěl 77 minut jeho Jelenice a řekl si, že žádný další film tohoto režiséra mi nesmí na obrazovku. Ale zaujala mě jeho novinka, jejíž trailer jsem nedávno zahlédl v kině a říkal si, že třeba se tentokrát dočkám skvělé komedie. Ve srovnání s Jelenicí můj dojem byl o poznání lepší, dokonce jsem se asi dvakrát nebo třikrát zasmál a dvě tři scény bych i označil jako hodně zdařilé. Ale jinak jsem si potvrdil, že si s panem režisérem vůbec nerozumím a naše představy o dobré komedii jsou vzájemně odlišné. Na můj vkus zůstává Dupieux opět mnohem více bizarní a divný, než skutečně vtipný. Nesedí mi do komedie jeho mdlé tempo bez podmanivé atmosféry. Nesedlo mi ani rozvíjení (spočátku hodně poutavého) námětu, když ho Dupieux výrazněji negraduje, jenom načrtne více motivů a když se ho rozhodně konečně více rozvinout, tak to zpracuje v podobě hudebního sestřihu krátkých scén. Nesedl mi opět výběr většiny herců: Chabat zde sice se svým obličejem a hustými vousy vypadá jako osobitý komik, svým ospalým výkonem ale tak na mě nepůsobí. Obě herečky jsou hezké, ale tím to nezachrání. Jediný, kdo se v mých očích úspěšně činil a podal poutavý komediální výkon, byl Benoît Magimel, což mě od herce proslaveného tak kontroverzním dramatem jako Pianistka překvapilo... ale proč ne. Alespoň v pár scénách pozvedl můj jinak hodně omšelý dojem. [40%] ()
Film zahreje u srdce. Ma zajimavou absurdni originalni, i kdyz stupidne jednoduchou premisu , o niz vypravi se smrtelnou vaznosti. Spis by to vydalo na kratkou povidku. Vypraveni plyne pomalu a dialogy jsou plytke. Ale je tu par usmevnych sven. Vypravi se o lidske obsesi, ale take rypa do minulosti. Krize stredniho veku nikdy nebyla tak podivna, jako v tomto filmu. ()
Ačkoliv je satirický tón zřejmý, vůbec mi nebylo jasné, na co Dupieux vlastně cílí. Ale upřímně řečeno moc jsem si s tím hlavu nelámal. Z mého pohledu jde o skvostně zahraný úlet, který se vyplatí vidět. 80% ()
Není to vůbec špatné ale v porovnáním s ostatními Dupliexovkami je to přecejen vlažnější (asi bych to nedoporučil jako startovní snímek pro seznámení s jeho filmografií). Základní zápletka, vedlejší motivy i třeba přímé odkazy na Dalího jsou fajn, ale jaksi tomu chybí rytmus (což je vzhledem k tématu filmu možná záměr, ale prostě to není tak koukatelné jako jindy)... Myslím, že je třeba poznamenat, že snížený kontrast i barevnost několika posledních Quentinových filmů (na což si tady spousta lidí stěžuje) není výsledek neumětelskosti ale záměr, kdy jde o jakési zcivilnění surreality (kdy surrealita má pořád základ v realitě a/ale ta je pro většinu z nás všední, šedivá, banální)... Za mě dobrý. Pořád je to svět kterému rozumím a který mě rozesměje. ()
Ďalšia bizarnosť na filmovom plátne. A musím uznať, že kompozične to bolo celkom vydarené a zaujímavé. Zaujímavá zápletka, aj keď miestami mimoriadne satirická, až za limity bizarnosti. Ale napriek tomu film ušiel ako voda, no očakával som nejaké zmysluplnejšie zakončenie. Ale to bolo rovnaké, ako celý film - bizarné. Postavy boli zaujímavé, dialógy chytľavé a často plné irónie (to mám rád), no a princíp "kúzelnej pivnice" či "robotického údu" bol naozaj dômyselný (aj keď zvrátený). Silnejšie 3* ()
Depieux se zase popral se zajimavou a silenou premisou. Ale ja bych si pral, aby se vic utrhnul ze retezu at uz scenaristicky, nebo rezijne. Porad je to osobite jeho Oizovskym stylem, ale mohlo to byt vic. ()
Jako satira dost dobré, ale není to ten Dupieux, jak ho mám rád. ()
Ten nápad mi přišel dobrý, ale některé pasáže jsou trochu mlácením prázdné slámy. Nebyly ani vtipné, ani ničím jiným zajímavé. Zatím preferuju spíš Dupieuxovy krátké filmy, protože na krátké ploše absurdita nevadí. Tady už to trochu nudilo. ()
Nízkorozpočtový velkolepý spektákl aneb i s malým kašpárkem se dá zahrát velké divadlo! Ve zkratce: Propadlo ve sklepě. Plus dvanáct a mínus 3. Umělý penis, bez něj by to nešlo. Název je těžko uchopitelný, ale všeříkající. ()
Dávám jednu dolů za TV look.A taky sem tak trochu chtěl vidět tu elektroniku! ()
Tentokrát přichází Dupieux se surreálným nápadem: dvojice Alain a Marie si pořídí zázračný dům a když se spustí rourou dolů, ocitnou se v horním patře a zestárnou o dvanáct hodin. Zato cestou zpátky omládnou o tři dny. A když je navštíví mužův šéf Gérard, vypráví, že se nechá nainstalovat robotický penis. A tak Alain žije svůj obyčejný život pojišťováka, zatímco ti dva usilují o dosažení svých snů... ()
Mistr artového braku o oživlých vraždících předmětech opět v akci! Neuvěřitelné, ale pravdivé má sice premisu výrazně komornější, než Dupieuxovy nejznámější rozdováděné hříčky, neztrácí ale tvář. V onom nádechu surreálna, syntezátorovém soundtracku (výjimečně ne jeho vlastním) a míchání existenciálních muk ohledně neodvratnosti stárnutí s vtipy o robotickém penisu, můžeme vidět jeho styl krystalicky čistě. ()
Dupieux zraje jak víno. Neuvěřitelné, ale pravdivé. ()
Tento nazval by som ho komorným tv filmom je zo skupiny menej pozerateľných filmov i keď v sebe nesie pekné myšlienky. Bohužiaľ tieto filmy väčšinou stroskotajú na podaní a tak nejak nudy. V tomto prípade aj 70 min je až až. Poukazovanie na jednotlivé výdobytky, ktoré prinášajú rôzne akoby výborné benefity a zároveň ich berú v potaz filmový tvorcovia, ktorý sa stretávajú práve z ľudmi, ktorí sa takto správajú je tak trochu protirečenie. ()
Na tento film jsem narazil zcela náhodou a po přečtení obsahu jsem si řekl, že to není špatné a že bych se na to mohl někdy podívat. Nedlouho před zhlédnutím jsem zjistil, že autorem je Quentin Dupieux, s jehož filmovou tvorbou nemám jedinou zkušenost a jediné co od něj znám je projekt Mr. Oizo a song Flat Beat, který jsem jednu dobu dost poslouchal a dodnes si jej velmi cením, tudíž jsem očekával něco solidního. Jenže to, že jsem doposud neviděl ani jeden snímek tohoto poněkud bizarního francouzského režiséra je právě ta chyba. Nebo spíše štěstí? Jelikož jsem to tedy zapnul totálně neznalý toho, co mě může od tohoto podivína čekat, byl jsem po zhlédnutí totálně vyveden z míry a říkal jsem si: "Co to jako je? Co je toto za film.". Jednoduše řečeno: je to tak podivné, že to už snad ani podivnější nemůže být a tento film právoplatně zařazuji do mé pomyslné sekce opravdu zvláštních filmů. Pár artových počinů jsem již měl možnost zhlédnout a tím pádem jsem se ze začátku vcelku bavil a párkrát jsem se i zasmál. Jenže druhá polovina byla fakt divná a už to vážně nebyla komedie ani trochu. Myšlenku to nějakou má, nicméně je vyjádřena tak podivuhodným způsobem, že i když jsem pochopil co tím autor chtěl říci, tak to nebude úplně to, k čemu bych se v nejbližší době vrátil a to i přes více méně (ano, v tomto případě skutečně více méně) krátkou stopáž. A tak jediné, co se mi na tomto filmu líbilo byla hudba, i když i ta byla místy skutečně bizarní. Takže, co se týče tvorby Quentina Dupieuxe - radši zůstanu pouze u toho žlutého plyšáka, který vystupuje ve Flat Beatu. |15%| ()
Další veselá hříčka od Mistra bizáru. S milým odkazem na Mistra surrealu nakonec jako s třešničkou na dortu. I když nutno dodat, že konec už Mistra zas tak nezajímal. Rozhodně se těším na dobu, až to budu moct ovládat appkou. ()
Související novinky
9. ročník Be2Can startuje už tuto středu!
Už tuto středu začíná Be2Can v 34 kinech po celém Česku! Zahajovacím filmem bude stejně jako v letošním Cannes zombie komedie Poslední střih od Michela Hazanaviciuse. 9. ročník přehlídky… (více)