Mys hrůzy

,,...AJ TAK SI SA ONESKORIL O DESAŤ MINÚT." ,,JE CHYBA UČIŤ ŽENY VYZNAŤ SA V HODINÁCH." __ O pôvodnom ,,Mys hrôzy" viem odkedy som pred rokmi videl jeho remake pod zručným Scorseseho vedením, no napriek môjmu záujmu som si z rôznych príčin k nemu dlho nevedel nájsť cestu. V istých smeroch ide o pomerne priamočiare dielo oproti ktorému je verzia z roku 1991 nakrútená o čosi dráždivejšie s lepšie prepracovaným scenárom. Robert Mitchum je absolútne diabolský a vo viacerých ohľadoch ešte lepší než De Niro. V danej dobe by som si v jeho úlohe ešte dokázal predstaviť Kirka Douglasa. Sugestívne mrazivý soundtrack, v ktorom Bernard Herrmann použil známe prvé štyri tóny z Beethovenovej ,,Osudovej" zahrané pospiatky, patrí medzi tie vrcholné počiny, ktorými si tento skladateľ zaistil nesmrteľnosť na poli filmovej hudby. (518. hodnotenie, 60. komentár k filmu) (24.09.2016)

Keď som si ako pätnásť ročný chalan so svojou prvou láskou vyrazil do kina na premieru Scorseseho thrilleru "Mys hrôzy", nemal som ani len tušenie o tom, že je to remake rovnomenného snímku z roku 1962. Príbeh zarputilej pomsty ma zaujal. Bol to výborný film. Teraz sa ku mne dostala aj pôvodná verzia tohto príbehu, ktorú natočil režisér John Lee Thompson. Myslel som, že po dokonalom Scorseseho filme ma bude tento starý čiernobiely pôvodný snímok nudiť. No opak bol pravdou. Je to výborný klasický čiernobiely thriller s výbornou atmosférou a perfektnými hercami. **** (03.03.2017)

Scorsese se (opět) může schovat. Mys hrůzy sice nenabídne na konci katarzi v podobě krvavé pomsty, na kterou jsme zvyklí z novodobých krváků, ale přesto dýmá dusnem a vlhkem agrese, strachu a odporu. Celkový dojem místy kazí snad jen dotěrná, příliš doslovná hudba. Jakmile ale nastane ticho, ze tmy začínají vylézat démoni. Pomalu gradující, krásně zvládnutá atmosféra zahaluje scénu, na které se utkávají dva titáni - archetypální správňák Gregory Peck versus animální, degenerovaný antagonista Robert Mitchum. Jak bylo napsáno na jiném místě - De Niro hraje zkaženého hajzla, Mitchum JE zkažený hajzl. Na svou dobu vzniku nečekané syrový a krutý film, temný a zneklidňující jako noc na floridské bažině. (21.11.2011)

Největším kladem Cape fear je hudba Bernarda Hermanna – je snad ještě lepší než jakákoliv jeho spolupráce s Hitchcockem. Nebýt jí, film by přišel o mnoho svých napínavých momentů (při prvních tónech vác bude mrazit pouhý pohled na logo Universalu), a byl by tak ještě průměrnější. Za zmínku pak stojí ještě výkon Roberta Mitchuma, který s přehledem přehrává svého umírněnějšího kolegu Gregoryho Pecka. Hraje přesně tak, aby mu divák chtěl dát pěstí do obličeje – a to přesně jeho postava vyžadovala. Jak už jsem ale naznačil, film je to jinak v celku průměrný – chování a motivace postav už dnes mohou vyvolat lehký úsměv. O to víc pak vynikne přínos Martina Scorseseho, který v 90.letech natočil snad trochu zdlouhavý, ale neuvěřitelně charismatický remake, který svůj předobraz v mnohém překonává. (14.05.2006)

Horší než Scorseseho remake, ale rozhodně ne o moc. Největší rozdíl vidím v naprosté bezúhonosti a morální převaze právníka Bowdena v podání Gregory Pecka. Z příběhu se stane klasický souboj dobra a zla, což mne trochu zklamalo (remake je v tomto směru lepší - Bowden není až tak dokonalá postava, nemá čisté svědomí). Naopak velice příjemně mne překvapil Robert Mitchum. Tak skvěle zahraného Cadyho jsem nečekal. (10.11.2005)