Oběť

Náhodou zaujímavo natočené, pretože režisér sám seba dostal do pasce. On totiž tie správne ingrediencie pozná, takže hodil do hrnca Ukrajincov, Cigánov a náckov, zamiešal do koktejlu a šup, vyšla mu zmes, od ktorej povinne očakáva ceny. Lenže sa prerátal, keď postavíš Ukrajincov proti Cigánom, ups, to už potom ukazuješ, že jeden z nich nemusí byť taký dobrý, ale vycúvať už nešlo, takže to hodíme na tých Ukrošov, aby nebol náhodou rasizmus a mohol by som poukázať na neonacistov. Paradoxne, režisér dokázal vložiť aj sci-fi prvok, kde v Česku je to samý nácek, za to pani z Ukrajiny o takej ideológii nikdy nepočula, veruže pozoruhodné. Na film sa však dá pozerať, je tu očakávanie, ako sa to rozuzlí, človek aj ukrajinské slovíčka podchytí, ale treba uznať, že film je v niečom priehľadný. Pretože ukazuje možný konflikt medzi Zakarpatskými a Indočechmi, pritom je jasné, že takéto súboje sa nedejú a že najnovšie battle zvádzajú osadníci na východe Slovenska napríklad s Afgáncami, pričom sledovať tento súboj hygienických návykov bolo ako sledovať dvojku Bitky bastardov z Hier o tróny, samozrejme vyboostovanej a premenovanej na Bitku Australopithecov. V každom prípade to režisér Blaško priviedol nakoniec do politickej nezávadnej polohy, kde správne poukázal, že politici sa snažia vybiť len kapitál pre svoje záujmy, na druhej strane veľkú časť českej spoločnosti nenápadne označil za rasovo nenávistných a potom dŕb, prídu takéto články, ako Indovia váhu svojej palice prenášajú na chrbty Azovčanov. Asi zase sci-fi. A keby aj nie, netreba im to mať za zlé. Oni keď nemajú s kým, tak sa vedia vymlátiť aj medzi sebou. A v tom ich netreba rušiť. 🤫 (08.12.2023)

Měl jsem v celku vysoká očekávání, která se naplnila, ale úplně jinak, než jsem myslel. Oběť je citlivým vhledem do sociálních problémů a rodinných vztahů, který nám je zprostředkován přes ukrajinskou matku samoživitelku a jejího syna, kteří se dostanou do střetu s jinou menšinou, Romy. Pravda bývá zpravidla jen jedna, ale tady je pravd více, a přesto má každá pravda nějaké morální ponaučení. Michal Blaško je režisérský talent, který vytvořil snímek, jehož každou minutu jsem s úžasem hltal. [LFŠ 2023] (06.08.2023)

Jeden z nejvýraznějších proudů evropského festivalového artu se se značným zpožděním dostal i k nám. Znalci rumunské tvorby budou odškrtávat povinné položky, většina náročnějších diváků přesto může být nadšena, že i u nás vzniklo něco takto promyšleného a silného. Více zde. (20.11.2022)

Mohla to být slušná epizoda do random krimi seriálu, kde by proložila nesmyslné množství vražd. Existují i jiné trestné činy. Blaško si však celovečerní formát obhájí, protože osvěta a veřejný zájem. Tepání do představitelů města, developerů, populistů, novinářů i samotných obětí je místy stylové, ale táhne se jako smrad. (26.04.2023)

Michal Blaško je rozhodně jedním z režisérů, které je dobré sledovat. Asi si umím představit výraznější konec tohoto psychologického dramatu, ale to je jediná výtka. Obsazení ukrajinských herců do hlavních rolí sice vypadá strašně aktuálně, ale přišlo ještě před válkou na Ukrajině. Vita Smačeljuková je každopádně jako matka řešící bezvýchodné dilema dokonalá. (18.01.2023)