Přepadení vlaku z Pelhamu

Rýchloubiehajúci akčňák zo starých dobrých 70. rokov. Mám slabosť pre prepadnuvšie vlaky - v tomto prípade podzemka, čo nie je bežná záležitosť. Síce som čakal väčší dôraz na trilerový prvok; ten sa v ňom takmer nevyskytuje. Skôr sa tlačí na komediálnu strunu, ktorú v takomto žánri príliš nemusím, ale nemôžem poprieť, že občas sú komické momenty či hlášky podarené. Herecky to dobre ťahá štvorica Shaw, Balsam, Matthau, Elisondo. Hlavnou devízou filmu ale je, že ani na minútu nenudí a odhliadnuc od nejakých logických chybičiek, komična, jednoduchej zápletky bez nejakých zvratov či predvídateľného deja, som sa nechal baviť. (jubilejný 100. komentár k filmu) (25.04.2020)

Přepadávání vlaků, to byla svého času běžná živnost. Vlak ale musel převážet dostatečné množství peněz, či cenností, aby se lupič namáhal, aby měl k přepadení vlaku motivaci. Tenhle film se sleduje příjemně, herci hrají dobře lupiče i oběti, divák je jemně vtažený do starostí postav, zapomíná na ty své, takže pro mě za 3. (12.11.2010)

Parádní kriminálka s civilním a naprosto uvěřitelným dějem, ačkoli je únos metra věc značně neobvyklá. I když se většina akce odehrává v konverzační rovině, o napětí rozhodně není nouze. Superhrdinové a superpadouši se zde rovněž nevyskytují a přesto je (díky jejich parádním výkonům) souboj dvou důstojných protihráčů Waltera Matthaua a Roberta Shawa z rodu těch nezapomenutelných. Nepříliš známý sedmdesátkový klenot. 90%. (23.09.2007)

Pedanti a puntičkáři jásají, další dokonale naplánovaná akce je tu. Pokud máte rádi, když konspirace, přepadení či pomsty běží jako na drátku, v metru Pelham 123 budete jako ryba ve vodě. A prosím, zapomeňte na trapný remake s Travoltou. Viděno podruhé (MGM, české znění), Visions of light 2011, 10. listopadu. (10.11.2011)

Kdo si myslí, že nejvýraznějším bodem Pelhamu 123 bude Matthauova žlutá kravata, toho Sargent rychle vyvede z omylu. Svižný, špínu New Yorku oslavující i zatracující thriller protkaný nekorektním humorem, výtečným partem psychouše v podání Elizonda (vůbec jsem ho nepoznal), či originálními žánrovými vychytávkami (dobrovolná poprava na kolejišti) a de facto vůbec nevadí, že všechno čitelně směřuje k poslednímu osudovému kýchnutí.. Co se slaboučkého remaku týká, Robert Shaw si dává Travoltu k snídani podobně jako šerif Wiggum koblihu.. (05.05.2014)