Přepadení vlaku z Pelhamu

Velmi obyčejný film o únosu vlaku v New Yorském metru, který prakticky ničím nepřekvapí. Možná byl Walter Matthau skvělý herec, ale z mého pohledu je obyčejný a nevybočuje z řady. Chtělo to trochu inovace a novinek, které film nepřinesl a naopak se vrátil k hře, v které mají únosci skvělý plán jenž bohužel nevyjde v posledním okamžiku jak čekali. (Pro někoho možná spoiler) Někdy by také mohla vyhrát jiná strana než ta s největší hvězdou filmu. Bylo by to pro diváka určitě velké překvapení... (14.09.2007)

Docela mě zajímá, co na tom chce Scott remakeovat. Jedinou vadou toho filmu je, že některým postavám jasné věci docházejí dost pomalu a od Tonyho akčnější verze určitě nečekám, že bude uvěřitelnější než originál :) Sargent totiž nabízí 104 sakra napínavých minut, během nichž není nouze o překvapení a vypečené hlášky, které padají snad z každého, kdo projde okolo kamery. Žánrová lahůdka. (16.02.2009)

Nejen, že odtud opisoval Tarantino, když gaunerům ve svém debutu dal jména podle barev, ale navíc i dynamika mezi jeho tamními postavami v mnoha ohledech rezonuje s těmi zdejšími. Především ale "Přepadení vlaku z Pelhamu" představuje masterclass v budování napětí a v topografii vyprávění, ze které čerpá většina nadcházejících nejen velkoměstských thrillerů, kde se do akce zapojují různé složky bezpečnosti a dopravní infrastruktury - od "Splašeného vlaku" po "Smrtonosné pasti" (a to nejen očividně "Pelhamem" inspirovaná trojka, ale i předchozí dva díly). Joseph Sargent velmi dobře odhadl, že výchozímu vynikajícímu scénáři prospěje, když se dění vytáhne z metra do ulic. Díky tomu "Pelham" nepojednává pouze o jednom únosu, ale o New Yorku jako pulzujícím organismu zabydlenému výtečně načrtnutými a obsazenými figurami. Díky permanentnímu střídání hledisek, přičemž v danou chvíli se i sebemenší postava stává hlavním hrdinou své příslušné sekvence, zůstává film neustále ohromně vtahující, neokázale dynamický a chvílemi adekvátně vypjatý i naopak sympaticky odlehčený. V tom také spočívá zásadní rozdíl mezi tímto prvním filmem a druhým zpracováním předlohy pod vedením Tonyho Scotta, které je vystavěno jako souboj důvtipu hrdiny a záporáka, kteří ale zcela zastiňují všechny i všechno ostatní. (10.09.2023)

Ve stejném roce, kdy v metru vystřílel pankáče Charles Bronson, v něm dělal bugr i Robert Shaw, s nímž se utkal nevzrušený Walter Matthau. Realistický sedmdesátkový thriller, kterému by slušely osobnější verbální výměny mezi hlavními postavami (jako v remaku), víc napětí a víc politiky (aspoň mě scény se starostou přišly nejzajímavější). (26.12.2010)

Vynikajici zalezitost! na svou dobu neuveritelne nadcasovy film to co spachal Scott s Washingtonem ve filmu Unos vlaku 123 nebylo nic jineho nez velmi volny remake teto klasiky na kterou se to v zadnym pripade nechyta strhujici dej ktery i pres to ze ve filmu neni moc akce nenudi navic vynikajici zaporak Shaw ktery prehravajiciho Travoltu svym mistrnym a ledove klidnym vykonem strka do kapsy krome teroristickeho nametu ktery je dnes aktualni az az [musime vsak vzit v potaz ze film je z roku 1974 v tom spociva ta nadcasovost] film jeste boduje jako brilantni satira se skvelymy ironickymi hlaskami a odkazy na prohnily politikareni a byrokracii vs zachrana obycejnych lidi drzenych jako rukojmi pravda par vytek se najde finale mne trochu zklamalo ale jinak v kostce je to vynikajici thriler ktery ma i po tech skoro 40 letech od doby natoceni stale co rict (29.10.2012)