Reklama

Reklama

Epizody(7)

Doktor z vejminku je cyklus volně řazených komedií, které nemají pevně vázanou dějovou konstrukci, ale spojuje je hlavní postava, postava advokáta v penzi, osoba doktora Kostrhúna. Všechny příběhy jsou natočeny podle skutečných událostí, záznamy o nich jsou uloženy v právnických archivech, odkud také scenárista Jaroslav Dietl čerpal. Režisér Zdeněk Podskalský pozval ke spolupráci řadu známých herců - s Martinem Růžkem jako doktorem Kostrhúnem v čele... Doktor Kostrhún se rozhodl trávit léta odpočinku ve vesničce zvané Malovidy, přesněji ve stavení, ve kterém s rodinou žije Kostrhúnova dcera Anna. Brzy se ukáže, že právnická duše doktora Kostrhúna zůstala i ve věku důchodovém ve střehu, že přes všechna rozhodnutí s povoláním skončit, to dědovi Kostrhúnovi nedá, aby nevstupoval znovu a znovu do osudů svých bližních a nepomáhal jim v potížích... (Česká televize)

(více)

Recenze (65)

kingik 

všechny recenze uživatele

Za totáče zřejmě pecka, dneska už vyvanulý sprej. Sice se o titulní píseň postaral Walda Matušků, nikoliv Olympic, ale telefon zde byl k vidění ještě se šňůrou. Jestli byl ustřižený, to už pan Dietl neozřejmil. Důležité zjištění, alespoň pro mě osobně, bylo, že zde nebyla za celou dobu k vidění slečna se šňůrkou v prdeli. Ne že bych o ty ročníky padesát a níž stál, přece jen jsem čekal, že cenzura zaspala, případně něco přehlédla a že se pokochám spodničkou Veškrnky, polaskám punčocháče Kolářové a rozepnu blůzku Andresíkové, než se definitivně odporoučela hrát čarodějnice. Ale tak asexuální pojetí už dlouho nepamatuji. Ovšem k vidění jsou zde výdobytky té doby, které z dnešního pohledu budí pousmání. Prehistorická "škodovka" je zde málem považována za luxusního "bavoráka", televize, kterou byste se báli pustit, že vám od její obrazovky chytne oděv, je tady vrcholem elektroniky. Stačí se tímhle seriálem na pár minut rozhlédnout, hned bezpečně víte, v jaké době vznikl. Podskalský určitě natočil lepší věci, Dietl určitě napsal záživnější seriály. Hlavní a kvalitní akvizicí je Martin Růžek, který by přesvědčivě zahrál i strom v lese. Režie sahá po kvalitně řemeslném zpracování, nedopřává však žádné tempo. Jednotlivé epizody působí zdlouhavě, i když nejsou úplně blbě napsané. Z dnešního pohledu to ale fakt moc neobstojí. Určitě se najde řada starších ročníků, které nostalgicky zavzpomínají na kvalitní seriálovou tvorbu. A mají pravdu, ale zrovna tenhle seriál je mučivě pomalý a zapadá do jiné časové dimenze. 40% ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Lahodný cyklus na lahodné téma o lahodných lidech, který plně respektuje souřadnice doby (všemocmý referent místního národního výboru), ve které vznikl. Vesnice, v níž žije podzim života hlavní hrdina, skvěle ztělesněný další velkou osobností z nevšední generace Sováků, Horníčků, Menšíků či Kopeckých, Martinem Růžkem, zná neudržovaná zákoutí, náletový plevel na veřejných prostranstvích, větší či menší nesnáze mezi obyvateli menšího sídla, v němž každý každému dohlédne do talíře, ale i kroky na rozhraní nebo již zcela mimo rámec zákona. Na obou vnoučatech jsou patrny známky sílícího konzumismu. Povrch ale zůstává nezčeřen: družstvo funguje, rodina, svou úrovní ve fesnickém prostředí nadprůměrná, rovněž. Úsměv a nadhled tomu všemu dává pečeť nadčasového přesahu. A - jak dodává nejeden předkomentátor či předkomentátorka - zrcadlo, které toto díla vrhá na současnost, je nelítostné. Protože zobrazuje a odráží nesrovnatelné. ()

Reklama

Oskar 

všechny recenze uživatele

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se s těmi advokáty v důchodu rozthl pytel: 1979 Causa králík (Miloš Kopecký), 1980 Jak napálit advokáta (Kopecký), televizní cyklus Milana Růžičky, na jehož název si bohužel nevzpomínám (překvapivě opět Kopecký) a ještě tohle nadělení s Růžkem (vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby vyšlo najevo, že to předtím nabízeli Kopeckému). Právě ta kvantita škodí všem jmenovaným a tahle záležitost je, myslím i objektivně nejslabší. Ani bodrá Matuškova píseň mě nenadchla. 50 % ()

Payushka 

všechny recenze uživatele

Až mě překvapuje, že takhle povedený seriál se málo reprízuje. Jasně, právní spory jsou ve srovnání s "velkými" ve stylu Suits banální, ale vždyť se to odehrává na vesnici! Ústřední trojice je dobře obsazená a Martin "Kazisvět" Růžek, i když jsem to po pár prvních minutách nečekala, mě bavil. Dialogy se taky povedly, nepůsobí tak knižně jako v jiných Dietlových seriálech, je to pěkně natočené bez pitomých zoomů a bonusem je titulní písnička Waldemara Matušky. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

7/7 Vyložená lahoda. Doktor z vejminku sice patří mezi klasické seriály, které matou tělem, režie "pouze" Podskalský, název neasociuje doktora práv, ale medicíny, znělku opět dostal Matuška... ale to jsou taky jediné výtky, které bych k tomu měla. Je zajímavé, že pouhých 7 dílů bylo točeno v rozpětí let 1982-1985, ale znát je ten posun jen dětech a účesu Dany Kolářové. Během prvních pár minut jsem se stala se seriálem kamarád, měla jsem jasno o povaze hlavních postav, okamžitě jsem si je zamilovala a jednotlivé příběhy jsem přivítala s otevřenou náručí. Tohle je nadčasový kousek z Dietlova pera, o jakém se jiným jeho kasaštikům může jen zdát. A samozřejmě všechny dnešní seriály tomu nesahají ani po kolena. ()

Galerie (53)

Zajímavosti (26)

  • JUDr. Kostrhun (Martin Růžek) se v epizodě zmiňuje, že jediné, co si ze své advokátní praxe nechal, je tzv. občan, neboli Občanský zákoník, protože ho věrně provázel od začátku kariéry. Pokud vezmeme v úvahu, že odešel do důchodu v roce 1982, v tehdy běžných 60 letech, nemožnost studia během 2. sv. války a tehdejší standartní dobu studia práv, vychází nám, že dostudoval zhruba v roce 1948. V té době platil v Československu občanský zákoník z roku 1811 (tzv. ABGB, pozůstatek z dob Rakouska-Uherska). Ten však byl vystřídán od roku 1951 Občanským zákoníkem a následně opět vystřídán dalším OZ v roce 1964, který platil až do roku 2014. V době natáčení seriálu by tak byl Kostrhunovi „občan“ ze začátku jeho kariéry na nic, protože byl už dvakrát překonán. (cundak)
  • Ve 35. minutě je na hodinách 11:57, což vzhledem k tomu, že se Ruda Poupě (Miroslav Středa) s manželkou domlouval, že ji vyzvedne ve dvanáct u obchodního domu, není možné. Kdyby byly hodiny mimo provoz, byly by obě ručičky na 12. (ladyViolet)

Reklama

Reklama