• Drom
    **

    Po dlouholeté úspěšné kariéře ve svíjení a plazení přichází pan advokát Kecal na zaostalý venkov, aby v chlívku na panství rodiny své dcery užil zaslouženého odpočinku. Ale protože my venkovský vidláci sme v těch socijálních otázkách naprostý kopyta a jen se mezi osivem a dojením žalujeme u soudu nebo si rozbíjíme držky, pan chytrej z Prahe nám musí ukázat, co je správně. S hubou plnou paragrafů rejpá do kdejaký cizí záležitosti, kam vítr tam plášť, a pak dělá, že on nic. Zkrátka čest právnické profese. Dceřina rodinka slouží jako jeho soukromá mafie a síť informátorů, dojde na manipulace i obchod s lidmi, zaměstnanci družstva (hraničící s kuplířstvím). Samozřejmě, že jako správný kmotr si svými službami všechny zavazuje zcela nezištně a odměny nebere. Jedinou vyjímkou jsou, v souladu s jeho lasicovitou povahou, čerstvá vejce.(16.1.2014)

  • Marthos
    *****

    Místo kouzla tichých večerů, zas tahá lidi z malérů... Pásmo zábavných i dramatických epizodek ze života obyčejných lidí je nejen dalším skvělým autorským dílem scénáristy a spisovatele Jaroslava Dietla, ale především neobyčejně zdařilým obrazem soudobé české vesnice se vším, co k ní patří. Tedy pomluvy, neshody, sváry, malé i velké starosti, zkrátka problémy, se kterými si pokaždé ví rady zkušený advokát na penzi v neodolatelném podání Martina Růžka. Určitá nostalgie, která je s tímto seriálem takřka neodmyslitelně spojena, by neměla být překážkou k opětovným shlédnutím; vždyť podobných počinů, dramaticky, herecky i režijně zvládnutých, je v současnosti jako šafránu.(21.5.2017)

  • sportovec
    ****

    Lahodný cyklus na lahodné téma o lahodných lidech, který plně respektuje souřadnice doby (všemocmý referent místního národního výboru), ve které vznikl. Vesnice, v níž žije podzim života hlavní hrdina, skvěle ztělesněný další velkou osobností z nevšední generace Sováků, Horníčků, Menšíků či Kopeckých, Martinem Růžkem, zná neudržovaná zákoutí, náletový plevel na veřejných prostranstvích, větší či menší nesnáze mezi obyvateli menšího sídla, v němž každý každému dohlédne do talíře, ale i kroky na rozhraní nebo již zcela mimo rámec zákona. Na obou vnoučatech jsou patrny známky sílícího konzumismu. Povrch ale zůstává nezčeřen: družstvo funguje, rodina, svou úrovní ve fesnickém prostředí nadprůměrná, rovněž. Úsměv a nadhled tomu všemu dává pečeť nadčasového přesahu. A - jak dodává nejeden předkomentátor či předkomentátorka - zrcadlo, které toto díla vrhá na současnost, je nelítostné. Protože zobrazuje a odráží nesrovnatelné.(28.11.2011)

  • Willy Kufalt
    ****

    Doktor z vejminku není sice žádným veledílem, ale určitě pěkným seriálem ze života, který může potěšit a zlepšit náladu. Ve své době klasický průměr, ovšem ve srovnání s obdobnou současnou tvorbou "Doktor" převyšuje kvalitním scénářem Jaroslava Dietla, velmi sympatickou hlavní postavou v podání Martina Růžka a zobrazením hodnot, jakými jsou mezilidské vztahy (viz. dialogy mezi dědečkem a jeho vnukama). V epizodních rolích potěšili Ladislav Frej, Vladimír Brabec, Josef Vinklář a Blanka Bohdanová. Naopak mi dojem zbytečně kazil Hanzlík, který byl jednu dobu snad všude (nic proti němu).(24.5.2017)

  • kingik
    **

    Za totáče zřejmě pecka, dneska už vyvanulý sprej. Sice se o titulní píseň postaral Walda Matušků, nikoliv Olympic, ale telefon zde byl k vidění ještě se šňůrou. Jestli byl ustřižený, to už pan Dietl neozřejmil. Důležité zjištění, alespoň pro mě osobně, bylo, že zde nebyla za celou dobu k vidění slečna se šňůrkou v prdeli. Ne že bych o ty ročníky padesát a níž stál, přece jen jsem čekal, že cenzura zaspala, případně něco přehlédla a že se pokochám spodničkou Veškrnky, polaskám punčocháče Kolářové a rozepnu blůzku Andresíkové, než se definitivně odporoučela hrát čarodějnice. Ale tak asexuální pojetí už dlouho nepamatuji. Ovšem k vidění jsou zde výdobytky té doby, které z dnešního pohledu budí pousmání. Prehistorická "škodovka" je zde málem považována za luxusního "bavoráka", televize, kterou byste se báli pustit, že vám od její obrazovky chytne oděv, je tady vrcholem elektroniky. Stačí se tímhle seriálem na pár minut rozhlédnout, hned bezpečně víte, v jaké době vznikl. Podskalský určitě natočil lepší věci, Dietl určitě napsal záživnější seriály. Hlavní a kvalitní akvizicí je Martin Růžek, který by přesvědčivě zahrál i strom v lese. Režie sahá po kvalitně řemeslném zpracování, nedopřává však žádné tempo. Jednotlivé epizody působí zdlouhavě, i když nejsou úplně blbě napsané. Z dnešního pohledu to ale fakt moc neobstojí. Určitě se najde řada starších ročníků, které nostalgicky zavzpomínají na kvalitní seriálovou tvorbu. A mají pravdu, ale zrovna tenhle seriál je mučivě pomalý a zapadá do jiné časové dimenze. 40%(14.8.2015)

  • - Interiéry se natáčeli ve studiu, za okny jsou zřetelně vidět kulisy. (M.B)

  • - Úvodní píseň „Když jdou na mužskýho léta“ nazpíval Waldemar Matuška. (M.B)

  • - JUDr. Kostrhun (Martin Růžek) se v epizodě zmiňuje, že jediné, co si ze své advokátní praxe nechal, je tzv. občan, neboli Občanský zákoník, protože ho věrně provázel od začátku kariéry. Pokud vezmeme v úvahu, že odešel do důchodu v roce 1982, v tehdy běžných 60 letech, nemožnost studia během 2. sv. války a tehdejší standartní dobu studia práv, vychází nám, že dostudoval zhruba v roce 1948. V té době platil v Československu občanský zákoník z roku 1811 (tzv. ABGB, pozůstatek z dob Rakouska-Uherska). Ten však byl vystřídán od roku 1951 Občanským zákoníkem a následně opět vystřídán dalším OZ v roce 1964, který platil až do roku 2014. V době natáčení seriálu by tak byl Kostrhunovi „občan“ ze začátku jeho kariéry na nic, protože byl už dvakrát překonán. (cundak)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace