Doktor z vejminku

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se s těmi advokáty v důchodu rozthl pytel: 1979 Causa králík (Miloš Kopecký), 1980 Jak napálit advokáta (Kopecký), televizní cyklus Milana Růžičky, na jehož název si bohužel nevzpomínám (překvapivě opět Kopecký) a ještě tohle nadělení s Růžkem (vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby vyšlo najevo, že to předtím nabízeli Kopeckému). Právě ta kvantita škodí všem jmenovaným a tahle záležitost je, myslím i objektivně nejslabší. Ani bodrá Matuškova píseň mě nenadchla. 50 % (06.05.2003)

Až mě překvapuje, že takhle povedený seriál se málo reprízuje. Jasně, právní spory jsou ve srovnání s "velkými" ve stylu Suits banální, ale vždyť se to odehrává na vesnici! Ústřední trojice je dobře obsazená a Martin "Kazisvět" Růžek, i když jsem to po pár prvních minutách nečekala, mě bavil. Dialogy se taky povedly, nepůsobí tak knižně jako v jiných Dietlových seriálech, je to pěkně natočené bez pitomých zoomů a bonusem je titulní písnička Waldemara Matušky. (26.12.2014)

Další seriál, který byl překonán svým hitem. Waldemar Matuška nazpíval skvělou píseň a ta se stala slavnější než seriál samotný. I tak si ale zahrála velká spousta kvalitních herců. Tím, že jsou případy skutečné pro mě navíc dostal ještě další, zajímavější, ráz. Samozřejmě nelze očekávat, že se v seriálu budou zpracovávat velké právní kauzy. A v socialistickém Československu tím tuplem ne. Přesto si myslím, že není seriál k zahození. Sice není úplně komediální - i když v epizodě Láska a úklady jsem se docela bavil, ale zajímavá sonda pod československou právní pokličku to byla. Je to spíš na nedělní deštivé odpoledne jako výplň. Ale úplně hrozná zase ne. (29.06.2020)

Když jsem zatlačil slzu nad vzpomínkou na mladá léta,uvědomil jsem si,jak pohodlný život jsme měli.Marná sláva-rozkradení republiky s poetickým názvem "Sametová devalvace",mě prostě postihla v tak blbém věku,že jsem věřil v lepší zítřky a plival na tehdejší režim.Ano-cinkal jsem klíčema-a dnes to přiznávám se studem v duši.Jinak jde o seriál,který je vlastně o ničem.Mimo dokonalé herecké partesy,se jedná asi o nejhloupější pitomost,jakou Dietl napsal.Stejně se na to dívám,protože nostalgie je prostě citová záležitost.Dvě hvězdy,za herce a úvodní píseň. (30.07.2021)

Lahodný cyklus na lahodné téma o lahodných lidech, který plně respektuje souřadnice doby (všemocmý referent místního národního výboru), ve které vznikl. Vesnice, v níž žije podzim života hlavní hrdina, skvěle ztělesněný další velkou osobností z nevšední generace Sováků, Horníčků, Menšíků či Kopeckých, Martinem Růžkem, zná neudržovaná zákoutí, náletový plevel na veřejných prostranstvích, větší či menší nesnáze mezi obyvateli menšího sídla, v němž každý každému dohlédne do talíře, ale i kroky na rozhraní nebo již zcela mimo rámec zákona. Na obou vnoučatech jsou patrny známky sílícího konzumismu. Povrch ale zůstává nezčeřen: družstvo funguje, rodina, svou úrovní ve fesnickém prostředí nadprůměrná, rovněž. Úsměv a nadhled tomu všemu dává pečeť nadčasového přesahu. A - jak dodává nejeden předkomentátor či předkomentátorka - zrcadlo, které toto díla vrhá na současnost, je nelítostné. Protože zobrazuje a odráží nesrovnatelné. (28.11.2011)