Caravaggio
Caravaggio
Režie:
Derek JarmanKamera:
Gabriel BeristainHudba:
Simon Fisher-TurnerHrají:
Nigel Terry, Sean Bean, Dexter Fletcher, Tilda Swinton, Nigel Davenport, Robbie Coltrane, Michael Gough, Noam Almaz, Imogen Claire, Vernon Dobtcheff (více)Obsahy(1)
Expresivní výpověď předního evropského režiséra o životě a díle slavného ranobarokního malíře, který přišel s revolučním použitím dramatizujícího světla a stínu (chiaroscuro) a bývá označován za "vynálezce světla kinematografie". (Caravaggio usiloval též o iluzívní vtáhnutí diváka do obrazu, do důsledků využil malbu polofigur jako kompoziční princip, zdůrazňující jejich vypjatou reálnost a tělesnou blízkost, což je též příznačné pro filmový obraz.) Caravaggio maloval prostitutky, tuláky, příživníky, povaleče, zloděje a vyděděnce, zvěčňujíce je v postavách světců. Ve filmu vystupují ze šerosvitu modelově vysvícené obrazy malíře, jehož dílo, inspirace a bláznivé nápady splývají s jeho životem, ve kterém byla zřejmě ústředním bodem homosexualita s doprovodným pocitem viny a izolace. Zatímco co jeho malby ukazovaly stále se zvětšující originální hloubku náboženského vědomí, jeho osobní život byl plný výtržností, soubojů, věznění a v r. 1606 dokonce zabil člověka. Opuštěný, zoufalý, nemocný láskou, plýtvající silami, ubitý i šťastný se prsty dotýká dneška (postavy mají někdy moderní šaty, kouří, jsou tu auta a motocykly, je slyšet hluk ulice, hukot lokomotivy, mecenáš má počítač Sony, za ateliérem zadrnčí telefon, udavač sedí ve vaně a ťuká na stroji žalobu na dlužníka...). Dech a vůně doby, snoubící krásu a svátost se špínou intrik, vražd a krvesmilstva. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (57)
Jeden ze dvou filmů od Jarmana, který jsem viděl. Druhým byl Wittgenstein. Oba jsou velmi dobré, ale Caravaggio podle mě lépe odpovídá Jarmanovu pohledu na svět, kdy je pro něj podobně jako u Greenawaye důležité výtvarné umění (což se projevuje i ve výtvarném pojetí filmu) a homosexualita. Takže i když pro mě byl více zajímavý filosofický Wittgenstein, tak Caravaggio si plný počet bodů právem zaslouží. Navíc Caravaggiovy obrazy jsou ve své době i v dnešní době naprosto vyjímečné a patří vedle El Greca, Hieronyma Bosche a Salvatora Dalího k mým nejoblíbenějším malířům. Co se týče zajímavých scén, tak myslím, že je popisek distributora krásně vystihl, takže by to bylo nošení dříví do lesa. Zajímavostí je pak účast vyjímečné herečky Tildy Swinton, která hrála v obou zmíněných filmech, aby se pak přes zajímavé Orlando dostala do vědomí diváků filmem Pláž (s Leošem Capriem), následovaným třeba filmy Adaptace, Vanilkové nebe, úžasná role anděla Gabriela v comicsovém filmu Constantine podle comicsu Hellblazer nebo v poslední době Letopisy Narnie. ()
Chudák Caravaggio tohle si nezasloužil! Nevím jestli jsem nepobral umělecký záměr tvůrců, ale ten dotyk moderního světa je nepřijatelný. Jsem milovník úmění a snad můžu říct, že o tom i něco vím, ale tohle je podivné vykreslení člověka s ohromným citem pro světlo a zachycení "zkreslené" reality. Takhle ne! ()
Na môj vkus veľmi umelecké. Nie že by som tomuto štýlu nerozumela, ale jednoducho sa mi to nepáčilo a basta. ()
Toto je zkrátka a dobře film, který si vůbec nebere servítky! I přes to, že film je drama, režisér Derek Jarman neměl vůbec strach zasadit do dob Caravaggiových tj. přelom 16. a 17. století např. automobil, psací stroj či zvuk jedoucí lokomotivy. Ovšem, zdá se to být nesmysl a hloupost, avšak nemohu říct, že by mě tyto rekvizity nějakým způsobem pohoršovali, právě naopak, líbí se mi jak do filmu zvláštním způsobem zapadají a dále musím přiznat, že kdybych byla člověk, který film pořádně nesleduje, možná bych si těchto podivností ani nevšimla. Zvuk ženoucí se lokomotivy překrásně dokresluje vypjatost některé situace. Také velice oceňuji, že Jarman nezapomněl ve snímku zmínit ani Caravaggiovu údajnou bisexualitu a nejvíce oceňuji, že do role staršího Caravaggia vybral Nigela Terryho, neboť tento herec, ačkoli není mnoho k vidění, nedá se mu upřít velmi precizní herecká schopnost! ()
Skvělý film. Opravdu mě nadchlo prosakování kulis datací takřka současných s explicitní dokonalostí Caravaggových kompozicí. Reflexe geniality v kontextu jeho doby. ()
Renesančně-surrealistické obrazové obžerství. ()
Zdlouhavé scény,scénař o ničem,motorka,kalkulačka,psací stroj a auto na přelomu 16. a 17.století?Větší žert jsem snad neviděl.Nicméně za shlédnutí to stojí.To pojetí lásky je snad to nejzajímavější na celém filmu a herecké výkony jsou též dobré. ()
Vynikající kamera, světla , muzika. Ale na film až moc statické. Hodně blízké divadelnímu představení.Určitě si to dám ještě jednou. ()
Netradiční vizuální podoba souzní s Caravaggiovými obrazy, které zvláštním způsobem ožívají na plátně kina. Něčím mi to připomnělo klip Losing My Religion od R.E.M. Vnitřní zápas umělce se sebou samým i se svým okolím. Motorka, počítač a psací stroj domu dodávají příchuť Anglie 80. let. Pozoruhodný film. ()
Ať už se režisér snažil o cokoliv, mě to vůbec neoslovilo, vizuální stránka je zmáklá dobře, ale ten scénář, myšlenkové ztvárnění, ve mě nebudil žádné emoce a tudíž klesala i má pozornost. ()
Mé nadšení z historického dramatu pohasínalo pomalu, ale jistě. Uhaslo ve chvíli, kdy se objevila kalkulačka a nezachránil to už ani Sean Bean. A tak se dobrovolně připojuji k druhému táboru, který se pro toto moderně pojaté umělecké dílo nedokázal nadchnout. ()
O tomto filmu jsem se dozvěděl teprve nedávno, proto jsem se na snímek o mém milovaném malíři těšil jako malé dítě. Jenže po zhlédnutí mi bylo na zvracení. Očekával jsem nějakou poutavou biografii, co se alespoň náznakem bude držet historických a dobových faktů, jenže Jarman mi naservíroval rádoby umělecký paskvil, v němž z geniálního schizofrenika udělal nevábného bi(homo)sexuála. Pro mě prostě slátanina na entou! ()
Film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1993/94. ()
Absolutní nuda. Pseudovýlety do budoucnosti, nepochopitelné zvuky motorek ve scénách ze 17. století ruší a pak přichází šok v použití kalkulačky, psacího stroje...jako artový úlet dobrý, jako životopisný film naprostá sračka. ()
Hrozný, nudný, zdlouhavý... ()
Poprvé jsem tento film viděla asi před patnácti lety a už tenkrát mě hodně oslovil, nedávno jsem se na něj podívala znovu a můj názor se nezměnil. Jak už tady bylo řečeno, nejde tady o žádný klasický film, ale prostě o ukázku krásy Caravaggiova umění, je to pastva pro oči a potrava pro duši. Postavy jsou zajímavě pojaté, příběh mrazivý a moderní rekvizity v kombinaci se starou krásou nemají chybu a vše do sebe zapadne. Film nevhodný pro kritickou analýzu a intelektuální debaty, ale velmi vhodný jako meditace o umění a temných zákoutí duše. ()
Jen hrstka filmových životopisů slavných na mě zapůsobila silněji než Jarmanovo album živých obrazů ze soukromí praprokletého malíře a jeho družiny, doprovozených střídmě poetickými promluvami a dobovou hudbou (obzvláštní tklivosti dodává závěrečným minutám mše Lux et origo). Pod vedením režiséra s jasnou tvůrčí vizí štáb spolu s herci výrazných tváří buduje celistvou atmosféru, v níž se děj prolíná s výjevy na Caravaggiových plátnech - život a tvorba navzájem prorůstají. Provokativní anachronismy mě nepohoršily, jen se mi zdály postradatelné - že se nedíváme na pokus o popis historie, nýbrž na zpověď a angažovanou výpověď tvůrce 2O. století, zaujatého osudem velkého předchůdce a pocitem blíženectví, je zřejmé i bez nich. Film má slabší místa, ale vyjadřuje se osobitě a procítěně, a nadto na nejvyšší estetické úrovni - je rozhodně lepší než "Dívka s perlou" Petera Webbera či "Goya v Bordeaux" Carlose Saury, o Formanových přízracích nemluvě. "Malíř Schalcken" Leslieho Megaheye se mi ovšem líbil ještě víc. ()