Fabelmanovi

Plusom sú okrem zrejmých cinefilských momentov chlapcove sestry, ktoré inklinujú k vede po otcovi, aj keď film nám ho ukazuje ako nudného workoholika, zatiaľ čo mamu ako talentovanú umelkyňu. Tiež babkin brat, ktorý príde na návštevu, aby otvoril hlavnému hrdinovi oči v tom, že umenie nie je len cnostné, ale aj sebecké, keď mu dávame prednosť pred rodinou. Oboje spôsobuje, že príbeh nie je čiernobiely, a to dokonca vďaka vedľajším postavám, ktoré sú tým pádom prepracované a neodsunuté na druhú koľaj. Slabšia pasáž je nová stredná škola v Californii, čo však kompenzujú vtipné príhody prvej lásky. Na konci mi toľko ospevované cameo trochu rušilo vyznenie filmu. No to sa stihlo vzápätí obrátiť v prospech veci, keď sa hrátky s perspektívou obrazu zmienené v rozhovore z predošlej scény stali skutočnosťou. Čiže všetko fajn, na plný počet napriek tomu potrebujem, aby film nemusel vynahradzovať rušivé momenty. Potrebujem, aby ich tam vôbec nemal. Najmä u velikána ako je Steven Spielberg. (04.03.2023)

Mistrovsky natočená filmová a rodinná anamnéza, která střídá momenty neobyčejného citu, v nichž Spielberg dokáže do komorního měřítka promítnout velké věci, a trochu banální kompilace známých motivů a osvědčených mouder. Několikrát se mnou film dokázal pohnout, hlavně když šlo o skvostný duet Dano - Williams, nebo když chlapecké nadšení z amatérských filmů přeloží způsobem, kdy v divákovi vzbudí pocit, že sleduje něco bezmála zázračného. Film jako médium líčí Fabelmanovi coby dvousečnou zbraň, schopnou rány hojit i nemilosrdně zasazovat. Je v tom kus rozbolavělé, ale smířlivé melancholie, která nepůsobí nijak rozměkle - na to má Spielberg pořád příliš jistou ruku. Na všech těch hezkých obrazech je přesto něco banálně pomíjivého, příliš komfortního, což dokládá anekdotický konec. Nejsilnější dojem tak zanechá vztah Sama a jeho rodičů, v němž se zrcadlí bolest i osamělost Spielbergových dětských postav. Velký respekt, lehké dojetí, ale bohužel taky pochyby, zda ve mně tenhle film reálně zanechá víc než prchavé okouzlení. (21.11.2022)

Steven Spielberg je zpět u toho, co umí nejlépe - citlivě vyprávěné a na charakterech postavené rodinné drama o kouzlech objevování čehosi magického - zde zosobněného kinematografií samotnou. Dvouapůlhodinový film dokáže téměř dokonale strhnout a pohltit, přesto jsou v něm dvě tvůrčí rozhodnutí, nad kterými mi zůstává rozum stát. Jednak nechápu, z jakého důvodu musel mít hlavní herec celý film nasazené tmavé kontaktní čočky, kvůli nimž vypadají jeho oči stejně mrtvě jako oči žraloka z Čelistí. Pro mě to sabotovalo jinak velmi snaživý výkon mladého Gabriela LaBelle. A pak teda myšlenka (spoiler), že by namachrovaný antisemitský šikanátorský hovado na základě kouzla filmového média šlo za svou obětí a nejen se omluvilo, ale rovnou citově zhroutilo nad vlastní prázdnotou - nic naivnějšího a přitroublejšího jsem letos v kině nezažil. Tyhle dvě věci o to víc štvou, protože se jim dalo jednoduše předejít. Nicméně i přes připomínky u mě panuje spokojenost a zejména v krátkých scénách, kdy prostor a výborně napsané role dostanou veteráni Judd Hirsch a David Lynch, jsem měl spokojený úsměv na tváři. (07.12.2022)

Spielbergova vzpomínka na dětství, která naštěstí není žádným experimentem jako od Iñárritua nebo honičskou úchylností na úrovni Felliniho. Je to příběh, který z počátku působí jako oslava režie a filmů jako takových, ale ve výsledku je film v duchu obyčejného příběhu o dospívání a trablemi v rodině. Je to krásně a profesionálně natočené, ale od mého oblíbeného režiséra jsem čekal přeci jen něco víc. (14.05.2023)

Je to něžný a emocionálně úplný film, který také vzdává hold Spielbergovým rodičům. Jeho dětství míří do lesa temných pravd dospělosti. Vše je zabalené do jednoduchého vyprávění s pochopením a láskou. Půlka jsou nostalgické paměti, půlka óda na sílu filmů. Částečně zrod umělce, částečně rodinné drama. (11.01.2023)