Mnichov: Na prahu války

Výpravný a audiovizuálně hodně povedený historický příběh, který kombinuje skutečné události s fiktivními. Ale zatímco ty první jsou přinejmenším zajímavé, ty druhé ani trochu. Dokud se Mnichov pokouší být politickou rekonstrukcí, funguje velmi slušně i díky Jeremymu Ironsovi v hlavní roli, ale jakmile se chce stát špionážním thrillerem, celé se to zadře. Není to napínavé, zajímavé ani zábavné. A závěr, který popře vše, co psala historie i samotný filmový Mnichov, je už regulérní fackou divákovi. A zcela zbytečnou. (26.01.2022)

Na pozadí jedné z nejzásadnějších historických událostí české, respektive československé novodobé historie tvůrci rozehráli prazvláštní fiktivní špionážní drama, které na mě působilo jako prachsprostý alibismus, snaha Angličanů obhájit si Mnichovskou zradu jako geniální strategický tah, což pochopitelně působí neuvěřitelně komicky a upřímně by mě zajímalo, jestli této zrůdnosti někdo z tvůrců opravdu věří. Snímek ukázkově představuje ono slavné rčení „o nás bez nás“, jelikož ve filmu není ani náznak něčeho českého, nedej Bože přítomnost nějakého Čechoslováka. Od odpadu ho zachraňuje čistě jen průměrná audiovizuální stránka, jinak zde není nic zajímavého ani zábavného, o napětí ani nemluvě. 1/10. (30.01.2022)

Film, který není špatný, ale ani nějak skvělý. Rozehrává špionážní zápletku na pozadí sjednávání mnichovské dohody, ale důvod je nejasný, když získání tajného dokumentů k ničemu nevede. Konečná poznámka, že dohoda získala Británii čas na válku, vlastně vůbec neladí s vyzněním filmu, kde je Chamberlain vykreslený jako naprostý naiva. Hitlera hraje stejný herec jako v Pádu třetí říše Goebbelse, akorát mu není vůbec podobný... (26.01.2022)

Prachsprostý alibismus Velké Británie obhájit si Mnichovskou dohodu. Chladné, bez emocí, prakticky bez jakéhokoliv naznačení jakéhokoliv názoru tehdejší československé vlády. Sledování tohoto filmu pro mě bylo jako plivnutí do tváře. Už předloha musí stát za hovno a film jakbysmet. Technicky je to možná průměrné a Jeremy Irons herecky velice solidní, ale co naplat, když se jedná o čistou obhajobu jednoho národa. Ještě z nás mohli udělat ty špatný a šel bych do kolen. Tenhle film se snad žádnému Čechovi a ani Slovákovi nemůže líbit. Dle něj totiž vůbec nejde o náš národ, ale o diplomaticky výborný tah. Ono to tak třeba bylo, ale jistý názor na věc bychom si snad také zasloužili, ne? Opakuje se zde historicky známý model - o nás, bez nás. (22.01.2022)

Myslel jsem, že bude větší problém líčení domácí protihitlerovské opozice, ale koukám, že víc vadil výklad smyslu Mnichovského diktátu. Já s tím problém neměl, protože takhle to proběhlo a takhle si to zdůvodňovali. Sporné může být až tvrzení před závěrečnými titulky, nicméně jsou tam zmíněny i jak kritika Chamberlaina, tak jeho následná rezignace. Filmu dost ubíralo na napětí, že všichni víme, jak to dopadlo. Nicméně jsem nakonec ocenil, co mi zpočátku vadilo - jasné a pompézní obrazy jakoby navozovaly atmosféru, že elity si při takovém blahobytu nedokázaly připustit, že stojí na pokraji války. Líbily se mi výkony všech hlavních herců (vč. Matthese jako uměřeného Hitlera), ocenil jsem zvláště kontrast mezi zkušenostmi (Chamberlain) a dlouhodobými vizemi (Hitler ji prostě měl, jakkoli zvrácenou) a prudkým mládím (třebaže v tomto případě bylo i za to prozíravější). A tam ještě kontrast mezi klidnějším a už usazeným Britem a vyděšeným svobodným Němcem. Hodně se mi ale nelíbilo, že nakonec postavili vedle sebe britskou a německou naději, dokonce s patřičně romantickým osvětlením (o co působivější byla Britova předtucha letecké bitvy o Británii). // 70% // P. S.: Možná mi ten stále přezíravý pohled Západu nevadil, protože v současnosti se my jako jeho součást chováme podobně: bez účasti dotčené země (Ukrajiny) jednáme s agresorem (Ruskem) o anexi jejího území, abychom odvrátili válku. A taky mu přikyvujeme, že podobně jako tehdy Sudety, teď východ Ukrajiny a Krym jsou stejně většinově ruské (Sudety tehdy německé) a byly staletí součástí jeho impéria. (30.01.2022)