Mnichov: Na prahu války

„Jen získal čas. Premiér nám dal šanci vyhrát až nastane čas. Chytré, když se nad tím zamyslíš…" Je docela šílené, že i v dnešní době může někdo akt podpisu Mnichovské dohody alibisticky hodnotit jako "chytrý tah". Člověka pak asi nutně napadne, zda by se něco takového mohlo opakovat třeba, kdyby Putin po západu chtěl, aby se v zájmu zamezení jaderného útoku na Paříž vzdal vlivu ve východních státech NATO. Doufejme, že dnešní politici mají více rozumu než dnešní filmaři... Ke scénáři filmu snad jen tolik, že ač ten samotný nápad s paralelním příběhem svou mladíků (bývalých spolužáků z Oxfordu) z obou stran "barikády", kteří ale ve skutečnosti jsou na téže "lodi", není zas tak špatný, těch všech náhod, které se musí stát, aby děj filmu běžel podle přání jeho tvůrců, je tolik, že to ve finále působí jako hodně vykonstruovaná story. Fiktivní dokument o Hitlerových válečných záměrech budiž, ale proč do historického filmu cpát špionážní zápletku? A že by se zrovna mladík z úřadu německého ministerstva zahraniční dostal k hovoru s Hitlerem mezi čtyřma očima a měl tak příležitost jej zabít, to už je fakt vrchol nepravděpodobnosti. (16.03.2022)

fakt ze film sa prezentuje z pohladu anglicanov ma nijako neprekvapuje (pribeh z pera anglickeho spisovatela) a ani prilis nerozculuje (fikcia i ked postavena na skutocnych udalostiach). co bolo vsak neodpustitelne hrozne, je rezia a strih ktore hranicia so znesitelnostou. Ako priklad posluzi hned uvodna scena na oslave ktora je tak hrozne zostrihana a bez rytmu, az som mal nutkanie to vypnut hned v tom okamziku, s postupom casu sa to zlepsi ale i tak babrak na reziserskej stolicke Schwochow nedokaze vykresat ani za mak napatia zo ziadnej sceny. (23.03.2022)

Na pozadí jedné z nejzásadnějších historických událostí české, respektive československé novodobé historie tvůrci rozehráli prazvláštní fiktivní špionážní drama, které na mě působilo jako prachsprostý alibismus, snaha Angličanů obhájit si Mnichovskou zradu jako geniální strategický tah, což pochopitelně působí neuvěřitelně komicky a upřímně by mě zajímalo, jestli této zrůdnosti někdo z tvůrců opravdu věří. Snímek ukázkově představuje ono slavné rčení „o nás bez nás“, jelikož ve filmu není ani náznak něčeho českého, nedej Bože přítomnost nějakého Čechoslováka. Od odpadu ho zachraňuje čistě jen průměrná audiovizuální stránka, jinak zde není nic zajímavého ani zábavného, o napětí ani nemluvě. 1/10. (30.01.2022)

Věděla jsem podle ohlasů, jak moc budu z celkového vyznění coby Čech naštvaná, přesto jsem do toho šla. Natočené je to poutavě, o tom žádná. Ale ten britský pohled a potřeba za každou cenu Mnichovskou dohodu nějak ospravedlnit, mě neskutečně vytáčí. A pokud to převedeme na současnou "diplomatickou" situaci kolem konfliktu Rusko vs. Ukrajina (aneb opět o vás bez vás), jen se zas a znovu ukazuje, že některé nejmenované státy jsou ochotny obětovat menší či méně důležité země, aby měly klid. Pokud tu i po 80 letech od dané události vznikne film, ve kterém chybí byť jen náznak sebereflexe, těžko čekat, že k podobným věcem nedojde znovu. (26.01.2022)

Opravdu jsem na to neměl pajšl; vydržel jsem jen půl hodiny. Přepisování dějin ve velkém, Chamberlain jako vizionář a velký filosof. Řekněme, že je to jen film; ale čím se liší od skutečnosti? Kde máme hledat skutečnost, když ne ve filmu? Jak se ti, kteří ji prožili a nedostanou slovo, mají postavit proti těm, kteří ji falšují v rámci velké filmové industrie? Navíc zde byl cítit podvod z každého snímků, nejen pouze z dialogů. Kulisy, herci, kamera, forma příběhu atd. to vše už vzbuzovalo prvotní odpor... Kdysi jsem by fandou (to neznamená, že už nejsem) skupiny Vanilla Fudge. Jejich LP The beat goes on pojednává i o Chamberlainovi, zvlášť je tu zvýrazněn jeho citát: (tyto dva národy - víme které) nebudou proti sobě už nikdy bojovat (... never to go to war with one another again). Nedivte se tedy mému rozhořčení; je vrozené! (11.07.2022)