Mnichov: Na prahu války

Na Mnichov: Na prahu války, jsem se docela těšil. Zajímavé zpracování mnichovské dohody očima Britů, to jsem si nechtěl nechat ujít. A překvapilo mě, jak k tématu přistoupili. N. Chamberlaina vykreslili jako prezidenta, který pro morální ideály zradil národ, aby zachoval mír. Na Brity velice silný přístup. Navíc Jeremy Irons zde předvádí excelentní herecký výkon. Ústřední herecké duo je herecky také zajímavé, ale jejich postavy bohužel už tolik ne. Možná za to může fakt, že jde o vymyšlené postavy, možná za to může skutečnost, že se tvůrcům nepodařilo je do děje plně zasadit. Prostě nedokázal jsem se s nimi plně ztotožnit. Přišli mi pro děj přebyteční. Jako celku bych tomuto filmu udělil čtyři hvězdy. Nebýt toho konce, který snad ani do filmu nepatřil, protože veškeré předchozí dění a směřování postav, popřel. Pokud film v celku působil jako morální facka appeasementu, který zde zastává Chamberlain, pak závěr najednou z ničeho nic začne appeasement oslavovat. "Podívejte, podepsal jsem Mnichovskou dohodu, máme čas na to se vyzbrojit a navíc mám dokument v němž Hitler podepsal věčné příměří s Anglií. Pokud toto příměří poruší, už mu nemůžeme vůbec nikdy věřit." Je to tak stupidní a pitomé, až mi přijde, že to vypadlo ze scénáře filmu, který napsal student základní školy během jedné přestávky. Třešničku na dortu dodají závěrečné informační titulky, které toto ještě jednou sdělí textově. Fakty typu, že Mnichovem Hitler získal plzeňskou zbrojovku, která do září 1939 vyzbrojí veškerou nacistickou armádu, tu nikoho neinteresuje, neb by pak si museli tvůrci přiznat, že Mnichovskou dohodou spojenci odložili válku na úkor daleko větším masakrům, než jaké mohli být, kdyby se začalo válčit už v roce 1938. Takže za tuto závěrečnou tečku, která jakoby vypadla z úplně jiného filmu, odebírám jedno slunce. 65% (27.01.2022)

Předčilo to mé očekávání - škoda, že se nepodařilo zajímavěji vykreslit postavy a dát jim víc charismatu. Herci jsou na to dobří dost. Vůbec to nevnímám jako hledání omluv pro appeasement, ten dojem evokuje jen závěrečný titulek a jedna věta vyřčená v posledních pěti minutách, které tak málo navazují na zbytek filmu, jenž pracuje s ambivalencí a nejistotou, že bych skoro hádal, že jde o nějakou ex post úpravu, aby film výsledný dojem míň znepokojivě. Rozhodně by to taky nemuselo mít přes dvě hodiny. 3  a1/2 (25.01.2022)

Můžu pochválit exteriéry i interiéry, natočeno to bylo velmi pěkně, ale stálo mi to za víc jak dvě hodiny času? Neřekl bych. S tím, že nás Britové a Francouzi svého času použili jako tribut pro jednoho z největších zmrdů v dějinách, bych se se zaťatými zuby smířil, ale to, co předvedli tvůrci tohoto snímku, mohu nazvat jedině ostudou. Británie a Francie se po Velké válce staly strážci evropské demokracie a v této roli hanebně selhaly. Ne, nejen v osmatřicátém, začalo to neustálými ústupky při porušování Versaillské smlouvy, což vlastně vedlo k jejímu úplnému zašlapání do země, pak se mlčelo při anšlusu Rakouska, a ve finále byly herr Hitlerovi darovány Sudety. Neville Chamberlain vyšel z jednání s Führerem jako úplný idiot, ale tvůrci filmu dokázali i z jeho zbabělosti, samolibosti a nedostatku soudnosti udělat jednu velkou přednost během jediného dialogu v letadle. "Stojíme za Čechy!", to bylo jako co? Kam se tvůrcům zatoulal fakt, že v té době ještě rok existovalo Československo? Kromě toho se jako již tradičně nepodařil Hitler. Kurňa, vždyť i u nás umí filmaři vystřihnout luxusního Jonáka, tak kde je problém? Duce dopadl podobně, Chamberlain byl ovšem dokonalý. Největším hnusem byl ovšem fakt, že se touto záležitostí Britové dokázali obdivně poplácat po zádech, přestože všichni vědí, kam to celé vedlo. I když.... Možná nevědí, lidé často zapomínají, případně využívají svou selektivní paměť. / Poučení: Kéž by nějaké bylo, ale lidé jsou zjevně nepoučitelní. (30.03.2024)

Po dokoukání tohoto pohledu, britského pohledu, na mnichovskou krizi v září 1938 jsem nebyl snad nikdy tak nerozhodný k vyjádření se ke kvalitám filmu. A stále i po dvou dnech mám rozporuplné pocity. Ať se to zdá možná divné, mně se film líbil, mělo to napětí i dobovou atmosféru. Jeremy Irons byl skvělý. Já si to užil. Pak ale přišly závěrecné titulky a tam jedna věta, která mi nedává spát ještě teď... a to, že touto dohodou se Británii dostal rok navíc, rok navic, který pomohl vyrobit víc techniky a připravit se na válku... a obětovat Československo. Za mě je to neskutečně alibistické a jednostranné... hanebné. Chápu, že film je určen hlavně britskému, potažmo západnímu publiku, a to je špatné, ale ta krize tu byla kvůli nám. A o nás v tom filmu není zhola nic. Žádné pocity nebo reakce. Prostě nic. O nás bez nás. A jakožto občanu ČR mi to příjde až neuvěřitelné. A to se ještě člověk podívá na zahraniční, převážně britské diskuze určených válečným filmům a co tam nečte... výborný film, každý obhajuje Chamberlaina, jak byl ten vybojovaný rok důležitý. A zase nic o zemi, které se to týkalo nejvíc, totiž nás. Pochopil jsem, že v UK mají zřejmě Mnichov 1938 stále za vítězství. A to mě neskutečně deptá. ALE... musím uznat, že i přes všechno toto mně film leží pořád v hlavě a co hůř ( nebo lépe?), mě příjemně dostal po filmové stránce. (24.01.2022)

Opravdu jsem na to neměl pajšl; vydržel jsem jen půl hodiny. Přepisování dějin ve velkém, Chamberlain jako vizionář a velký filosof. Řekněme, že je to jen film; ale čím se liší od skutečnosti? Kde máme hledat skutečnost, když ne ve filmu? Jak se ti, kteří ji prožili a nedostanou slovo, mají postavit proti těm, kteří ji falšují v rámci velké filmové industrie? Navíc zde byl cítit podvod z každého snímků, nejen pouze z dialogů. Kulisy, herci, kamera, forma příběhu atd. to vše už vzbuzovalo prvotní odpor... Kdysi jsem by fandou (to neznamená, že už nejsem) skupiny Vanilla Fudge. Jejich LP The beat goes on pojednává i o Chamberlainovi, zvlášť je tu zvýrazněn jeho citát: (tyto dva národy - víme které) nebudou proti sobě už nikdy bojovat (... never to go to war with one another again). Nedivte se tedy mému rozhořčení; je vrozené! (11.07.2022)