Hicugi no Čaika

Poměrně originální, lehce morbidní a rádoby temná magicpunk fantasy, která společně s druhou sérií tvoří jeden uzavřený příběh, trochu zbytečně rozseknutý na dvě poloviny. Už úvodní střetnutí hlavních hrdinů s lidožravým jednorožcem, který má úsměv a choutky Tyrannosaura Rexe, nás poučí o tom, že tenhle svět nebude určený pro sluníčkáře. Snaží být o něco drsnější než obvykle shouneny bývají a předestírá nám politicky nestabilní zemi, která se snaží vzpamatovat se z mnohaleté války a navíc je sužována magickými monstry. Temnou atmosféru se ovšem daří navodit jen z části, zejména kvůli nadlimitnímu množství bizardně oblečených lolitek a občasné nečekané šlechetnosti některých postav. Tím nejzajímavějším, co příběh nabídne, je vývoj vztahu mezi dvěma téměř protikladnými hlavními hrdiny – neobyčejně naivní, upřímnou a odhodlanou Čajkou a chladnokrevným, až krutě pragmatickým Toru. Na Čajku a její úsečnou mluvu jsem si musela zvyknout, ale postupem času se z ní stane nejsympatičtější postava, nelze si jí totiž nezamilovat. Se sabotérem Toru, kterého si Čajka spolu s jeho sestrou najme k dosažení svých cílů, je to trochu složitější. Život v míru je pro něj důvodem k depresím a letargii, a teprve až úkol vloupávat se do sídel hrdinů, bojovat s nimi a krást magické ostatky mrtvého císaře mu dá nový smysl života. Už v druhé epizodě při konfrontaci s Gilletovou skupinou, která Čajku pronásleduje, jsem se přistihla, že si úžasem sbírám čelist z podlahy, protože tady je něco úplně obráceně. V každém normálním shounenu by byl totiž Toru typický záporák a rytíř Gillete klaďas. Tenhle osvěživý koncept s morálně nejednoznačným protagonistou a jeho trochu jiným žebříčkem hodnot opravdu potěší. Zároveň je to spolu s pár slušnými souboji a velkolepou finální bitvou přesvědčivý důvod, proč tomuhle, v ostatních ohledech průměrnému kousku věnovat přízeň a pozornost. (19.02.2021)

Přímé pokračování předchozí série, ve kterém se konečně dozvíme odpovědi na otázky kolem smyslu existence Čajky a jejích dalších dvojnic, a jsou nám odhaleny všechny ďábelské plány mrtvého císaře. Které v zásadě nedávají moc smyslu na první, ani na druhý pohled (jak mohl vědět dopředu, že ho po smrti rozsekají na kousky?) a ve finále pak potěší asi jen zapřisáhlé odpůrce budování 5G sítí. Tak moc to nevadí, protože děj po poněkud pomalejším začátku začne být pěkně dramatický, souboje jsou povedené a na vztahovku obou hlavních hrdinů je pořád radost pohledět. Vytkla bych tomu jen určité nadužívání oblíbených klišé typu "boj proti bývalému veliteli / bývalému učiteli / rychlé změny loajality důležitých postav", která jsou navíc všechna vyloženě odfláknutá, ale při té kadenci, kterou se to na vás sype, si toho možná ani nevšimnete. (19.02.2021)