Přelud svobody
Le Fantôme de la liberté
Il fantasma della libertà
Prízrak slobody
The Phantom of Liberty
Režie:
Luis BuñuelKamera:
Edmond RichardHrají:
Adriana Asti, Jean-Claude Brialy, Adolfo Celi, Paul Frankeur, Michael Lonsdale, Michel Piccoli, Claude Piéplu, Jean Rochefort, Bernard Verley (více)Obsahy(1)
Mozaika světa, pozorovaného v absurdní nadsázce a pospojovaná řetězícím se přeskakováním z jedné vedlejší postavy na druhou, skládá z nesourodých výjevů všeobjímající pocit neporozumění. Logika moderního světa je postavena pod úhlem absurdního žertu na hlavu: fotografie, na něž v pařížském parku lákal neznámý muž dívenky a nad nimiž se později zvědavě rozdychťuje pan Foucauld se svou manželkou, se ukáží být obyčejnými pohlednicemi s památkami. Obráceně se chovají i soudci, kteří odsoudí masového vraha a vzápětí ho propustí na svobodu. Stejně tak úspěšně vyhlašuje policie pátrání po dívence, která nezmizela. Celou mozaiku uzavírá v detailním záběru hlava pštrosa, kolem níž se ozývá nepřetržitá střelba... Předposlední film španělského režiséra a scenáristy Luise Buňuela nazvaný Přelud svobody (1974), tvoří závěrečnou část volného triptychu podobenství s filmy Mléčná dráha (1969) a Nenápadný půvab buržoazie (1972). Sám tvůrce považoval tuto tragikomedii za své nejsurrealističtější dílo a znovu v něm vyhlásil válku pokrytectví, měšťáctví a falešné morálce. Snímek natočil ve Francii v již tradičním tandemu se scenáristou Jean Claude Carriérem a se sobě vlastní nespoutanou fantazií v něm vytvořil obraz světa, který ztratil lidský rozměr, absurdní vizi lidí, kteří pozbyli schopnost dorozumět se mezi sebou a často i porozumět sami sobě. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (70)
Zabavna surrealisticka bomba a asi Bunuelovo best ofko. Neskutecna smrst jedne vypointovane sceny za druhou, kontinualne se menici charaktery, ktere na sebe navazuji v ramci scenare a plynule vas tak vedou do dalsich a dalsich lokaci, kde se stavaji ucastniky naoko absurdnich situaci, ktere jsou ale pod povrchem velmi chytrym komentarem, nebo narazkou na vsechno mozne, od zakladu lidskeho chovani az po spolecenske zvyklosti a pravidla. Přízraku svobody se tak povedl obdivuhodny kus, kdy vas svou vtipnosti nehorazne bavi, zaroven vas nuti premyslet a cele je to davkovano kadenci pri ktere nemate sanci se zacit stihnout nudit, jen hltate to zradlo, takze skoro maximum (opet ta absence hudby, Luisi.) 9/10 ()
Samotný princip filmu, jehož narativní struktura je určovaná řetězením prvků či postav, které přecházejí mezi dějstvími, a ničím jiným, je velmi osvěžující. Do značné míry tak opravdu odpovídá naší zkušenosti se sněním. Jako určitý problém ale vnímám (a to se týká v zásadě všech Buñuelových filmů, které jsem doposud viděl) obsahovou nevyrovnanost, kdy je do krátkého úseku vměstnána řada gagů a nápadů, a hned v dalším obrazu propadá divák poněkud nudě. Stejně tak mám pocit, že má-li být dílo institucionální kritikou (a do nějaké míry tomu tak je u tohohle režiséra vždy), bylo by třeba tento typ obsahu poněkud rozvést a dát do popředí. ()
Nejzvláštnější na věci mi připadá vlastní pocit, že se ve filmu vlastně nic mimořádného neděje. 1) Navíc jsem se chvílemi nudil._____ 2) Snímek odráží moderní dobu. Každý vnímá jen svůj svět a nic jiného si nepřipouští._____ 3) Druhá půlka získala na šmrncu i tempu, k čemuž přispělo i trefné herecké obsazení._____ 4) Ale stejně by mi více vyhovovala anglická ironie._____ 5) Tak nevím - je v nepořádku svět anebo já? ()
Dílo Luise Buňuela rámují dva filmy. Na začátku kariéry stojí krátkometrážní experimentální Andaluský pes, kde si režisér teprve osahával terén a zkoumal možnosti žánru a filmového média. Na konci tvůrčí dráhy stojí absurdní potměšilá hříčka o iluzi zvané svoboda, složená z nesouvislých groteskních surrealistických minipovídek. V ní si Buňuel s rozkoší pohrává se společenskými konvencemi a lidskými předsudky, zesměšňuje dobré mravy a jízlivě se strefuje do svých obvyklých cílů - konzervatismu a upjatosti církve, stejně jako povýšenectví a pokrytectví buržoazních a byrokratických vrstev. Buňuel se na vzývanou svobodu dívá skepticky. My lidé jsme v zajetí svého okolí, společnosti, výchovy, emocí, pudů a především svých genů. Podobně jako Lynch i Buňuel ke stáru přestal brát ohled na vnější vlivy a točí pro vlastní potěchu o tom, co ho nejvíc zajímá. Ale zatímco pozdní Lynch je pro mě nestravitelný, Buňuel mi naservíroval tak delikatesní filmovou esenci žánru, že jsem ve světle toho musel přehodnotit pár jiných filmů. Ostatně co se filmografie španělského surrealisty týče, dosud jsem měl nejraději podstatně konvenčnější Nenápadný půvab buržoazie, Přízrak svobody se ale okamžitě katapultoval na první místo. Dovolím si nicméně doporučit, abyste svůj kontakt s Buňuelem nezačínali právě tímto kouskem. Pokud dáte přednost jeho mainstreamovějším snímkům, o to víc si vychutnáte krátké výstupy jeho dvorních herců a styl založený na sarkasmu. Přízrak svobody bych nechal až na konec, je přece jen příliš svůj, vykloubený z toho, na co jsou diváci zvyklí a co jsou ochotni akceptovat. Celkový dojem: 95 %. ()
Galerie (27)
Související novinky
Zemřel herec Michael Lonsdale
Ve věku 89 let zemřel v pondělí v Paříži filmový a divadelní herec Michael Lonsdale. Informaci předala zpravodajská televize BBC s odkázáním na jeho agenta. Britsko-francouzský herec se narodil v… (více)
Ufff... takže si to všechno zrekapitulujeme: 1) Buñuel je ale výtečník! Nejenže si do svých filmů ukradl několik motivů z bláznivých snů mé zdejší kolegyni Idée_fixe, ale tentokrát si vzal jeden bláznivý nápad i ode mne! Vlastně on za to asi nemůže, že zfilmoval nekomformní pracovní jedílnu jako místnost plnou uzavřených oddělení v podobě kabinek :-))) daleko dřív, než jsem se narodil a v hlavě se mi tahle myšlenka vyrojila. Spíše by se zdálo, že všichni si podvědomě naopak krademe představy páně Buñuela, leč my za to nemůžeme, jak trefně se dokáže mistr ve svých filmech vplížit do končin lidské psychiky a fantazie. 2) Buñuel jde ve svých absurdních motivech ještě dál, von ten můj nápad zde využil jako kontrast k docela "sci-fi" pojaté pracovní poradě v zasedací místnosti, která skloubila místo na konání pořady s místem na vykonání jiné potřeby (aneb záchodové mísy v rolích sedaček podél stolu :o)). Chodit na záchod zároveň takhle na poradu do kanclu, to ať nám pan řídící a spol. raději zůstanou při starém i s veřejnou jídelnou za cenu, že vás během oběda někdo občas otravuje. (Ehm, jen co jsem to chtěl dopsat, musel jsem si odskočit na WC a došlo mi, jaké by to bylo nemuset vstát, jít přes chodbu a naopak během velké potřeby mít možnost pokračovat v komentu...? Krucinál, ten Buñuel mne zase doběhl víc než jsem si představoval! :-)) 3) Scenárista Jean-Claude Carrière ve svých pamětech vzpomíná, jak se u Nenápadného půvabu buržoazie s Buñuelem shodli na tom, že všechny bláznivé asociace, které vymyslí, musí mít logické opodstatnění, tudíž např. do restaurace nemohou nikdy přijít velbloudi (jen tak mimochodem, po francouzsky les chameaux! :)). Nutno pochválit pány, jak tohle dodrželi i zde, protože do pokoje během svítání přijedou pouze slepice, pošťák na kole a pštros. Jak ďábelsky tu svou dohodu splnili...! 4) Déle jsem se filmu vyhýbal, že mi v něm bude (oproti ostatním pozdním Buñuelovým filmům) chybět můj vcelku oblíbený Fernando Rey, ale i se zvyškem hereckého ansáblu "buržoázní" (i mimoburžoázní) partičky je nakonec velká zábava. Všimli jste si mimochodem, jak někteří svou rolí docela navazují na ty "Buržousty"? Třeba Michel Piccoli – opět významná státní osoba u telefonu (ministr / policejní perfekt), François Maistre to za dva roky dotáhl od vrchního inspektora na profesora mladých učenců a Pierre Maguelon si ponechal snad i stejnou uniformu. Brialy a Rochefort jsou příjemným osvěžením v podobě nových tváří v surrealisticko-kritickém světě Buñuelově. 5) Nejen po "Buržoustech" je to opravdu zábava a odměna pro sprízněné diváky (anebo trestuhodný přízrak pro diváky nespřízněné ;o)), protože Buñuel zde v mozaice výjevů skládá dohromady témata, kterým se věnoval a střílí si každou chvíli opravdu z leckoho (mnísi, policajti, teroristi), střídá absurdně bláznivou komedii se závažnými společenskými motivy. 6) Že vám ten můj komentář, hlavně spočátku připadal až příliš bizarní, šílený a nesourodý? Podívejte se na film a možná budete mít z něj sami pocity tohoto ražení. Dobře řízená anarchie třeba příliš škody nenadělá. ,,Už mi ta symetrie leží von krkem!" 90% (Věnováno uživatelce Idée_fixe. Napsáno jako odpověď na její komentář k filmu Aquaman.) () (méně) (více)