Přízračný svět

Mňam! To byla lahůdka! Celý ten přízračný svět mi byl nějak povědomý. Stačilo se trochu zavrtat do mé nedávné minulosti a hned jsem v ní objevil jeho střípky. A mám takový pocit, že se v budoucnu občas ozve znovu. Hledání místa ve "světě", hledání sebe sama a touha něco s tím vším udělat, i když nevíme co, skvěle symbolizuje závěrečná scéna s autobusem. Já už jsem do podobného před několika lety nastoupil. Myslím, že to nebylo poprvé (ani naposled). Opovrhování nad (ne)normálností a trademarky všedního života někdy chytí i mě, čili i po této stránce sympatizuji s hlavními aktérkami. Film pro mě byl jakousi terapií, jak pochopit věci minulé a zvládnout věci budoucí. Tak zase někdy ahoj, přízračný světe! (17.03.2006)

Zbytečně nadhodnocený film, který se nemůže rozhodnout, jestli bude komedií nebo dramatem a nakonec dopadá jako nahořklý příběh o klasickém hledání životních cest. Bohužel ale snad všechno, co je v něm k vidění, už tu nejméně jednou bylo. Zajímavý loser, znuděná a cynická dvojice holek, epizodní role jednoduché premiantky nebo třída plná divných existencí s uměleckým zaměřením. Jestli je něco prvotřídní, je to Steve Buscemi, kterému jsem věřil všechno, od neurotických záchvatů po lásku k deskám. Škoda trochu vypočítavě nedořečeného konce, zbytek je příjemný, ale rychle zapomenutelný. (19.01.2007)

Souhlasím, že je to silný a zajímavý film, ale nějak si nejsem jistej, o co tam vlastně šlo. Hledání místa v životě a systému? Pokus žít si svou vlastní individualitou a nepřizpůsobit se? Vážně nevím, každopádně je to zajímavý komorní snímek. Některý motivy se mi líbily hodně, některý míň, některý šly mimo mě (těch bylo nejvíc). Odlišovat se od ostatních je asi důležitá vlastnost. Uniformita není důvodem našeho žití, ale občasné pokusy hlavní hrdinky se odlišit (i když to tak může připadat jen mně) byly křečovité a hloupé. A jak si tak čtu po sobě ten svůj komentář, tak zjišťuju, že vlastně ani nevím, co o tom filmu napsat, aby to nevyznělo jako povrchní bláboly. Líbil se mi, ale o čem byly komiksy, to si představit nedovedu. To bude možná to nejlepší, co na to můžu říct. (13.03.2006)

"Milý Joshi. Chtěly jsme si s tebou zašukat, ale nebyl jsi doma. Tím pádem seš teplej." Ukončení školní docházky si pamatuju jen velmi matně, ale hledání svýho místa v systému mám v živý paměti. Trvalo mi to pouhých 30 let, než jsem pochopil, že moji spokojenost zaručuje pouze život mimo systém. Tam je mi fajn. Ale vraťme se k přechytralý Enid. Jak já jsem jí rozuměl, chápal a fandil. Hrozně mě bavila svým soubojem s celým světem i s jeho vybranými reprezentanty. Tohle bylo ze života. Čekáním na správnej autobus si prostě musí projít každej. A každej by si zasloužil, aby mu u toho asistoval bláznivej Doug s nunčakama. (17.05.2022)

Co k tomuhle filmu napsat... Souhlasím s Kassem a Pedrem - skvěle napsané postavy odehrané s naprostou uvěřitelností, vztahy mezi nimi budované jsou velmi skutečné a, opět musím použít to slovo, uvěřitelné. To je vlastně asi i to nejlepší, co můžu při popisu tohohle filmu použít - uvěřitelnost. Nic moc děj, ale přesto mám po shlédnutí pocit, že se na plátně stalo víc, než jsem viděla a dokázala si během filmu uvědomit (což zmiňuji jako klad!). (11.07.2006)