Eliška a její rod

Eliška je zgruntu hodná ženská a dokáže vynadat komukoli. Je upřímná, pracovitá a s nikým se nepárá. Kolem ní se v hospodě točí podivné figurky, jedna lepší než druhá. A všichni ve svých rolích doslova perlí . Nebýt nevyrovnanosti jednotlivých dílů, dal bych plný počet, ale těch několik hluchých míst to sráží. V každém případě hodně zajímavý a hlavně neobyčejný seriál. 80% (04.06.2018)

Na to, že je Eliška a její rod průkopnický český (československý) seriál je opravdu dobrý. Je točený opravdu stylem "ze života", většina scén proto působí opravdu jako kdyby se skutečně staly, je to takový děj, který byste v té době mohli vidět asi v každé desáté hospodě s "babkou", která se do všeho plete, skoro jako by v nějáké hospodě zmačkli tlačítko zapnout na kameře, večer se vrátili a pak to jenom prostříhali a vybrali nejvtipnější momenty. Takové náměty ze života snadno můžou sklouznout kamsi do smetiště seriálové tvorby, ale tady to s přehledem nehrozí - relativně vtipný scénář, vynikající herci v čele s opravdu výbornou herečkou Olgou Scheinpflugovou. Na tu dobu opravdu dobré a i dnes po tolika letech se na to dá s přehledem dívat a pobavíte se, s nadhledem to strčí do kapsy kdejaké současné rádoby seriály. 80% (16.08.2009)

Jeden z prvních televizních seriálů dramatika a scénáristy Jaroslava Dietla je lidovou zábavou v tom nejlepším slova smyslu, tím spíš, že titulní roli před kamerou zvěčnila legendární Olga Scheinpflugová. Nutno dodat, že sled všech těch mikropříběhů, banálních a proto uvěřitelných, odehrávajících se v jedné zašlé restauraci kdesi v Praze, drží pohromadě právě a především výrazné herecké osobnosti – vedle Olgy Scheinpflugové je to vynikající Sovák, Kemr, Jana Hlaváčová i mladinká Iva Janžurová. Přidanou hodnotou pro nás, současníky, je vhled do života generace let šedesátých, doby, která slibovala mnohé. (24.12.2010)

Zašlý věk prvního, takřka konzuního vpádu plastů-umělých hmot, čas šusťáků a dederonových košil, první projevy blahobytu na příděl první poloviny šedesátých let, to všechno koncentrováno do mikrokosmu zašlého, neudržovaného lokálu a zestárlé zestátněné matky rodu - to je svět jednoho z prvých skutečných moderních televizních seriálů naší doby. Jeho hlavním šperkem bylo a je vynikající, byť až příliš kukátkovým pojetím ovlivněné herectví národní umělkyně a spisovatelky Olgy Schenpflugové. Kolem něj se soustřeďují buď již jsoucí, nebo budoucí velké postavy naší Thálie - Jiří Sovák a Iva Janžurová patří patrně k těm nejzřetelnějším. Fakt, že televizní i filmové umění se vyvíjí, je jedno, a Filipova invence, vložená do kvalitních scénáristických předloh, je to druhé. I klasika, zabalená do ne zcela atraktivních obalů, zůstává klasikou. Totéž platí o kvalitě, bez které je pojem klasiky nepředstavitelný. Nepředstavitelné je i to, že seriál stále není dostupný na DVD nosičích. (20.10.2007)

O. Scheinflugová nebyla dobrá herečka. Mrzelo mě to. Přál jsem si, aby byla. Ale je zajímavým dokladem toho, koho isi za ženu vybral Karel Čapek. Seriál je i mimo jiné ukázkou různých mezilidských problémů, které se v té době řešily, a které nejsou cizí ani v dnešní době. Hlavně se mi líbí dva díly - jeden, kdy hlavní představitelka podporuje svého syna (V.Menšík), věří mu, i když ten žije ve snech, a na vysoké noze. A tak se z něho stal defraudant, ale jeho máma ho má stejně ráda, chce v něm vidět dobráka, správného frajera. Druhý díl je o tom, jak se Sovák učí i neučí - anglicky, aby nakonec zjistil, že hospůdka v Praze je přece jen pro něho to lepší, než pracovat v zahraničí. Pěkná studie jedné lidské psychiky. (28.08.2010)