Eliška a její rod

Ilustrace toho, co znamená outdated. 1)  První seriál 36letého tehdy už velmi známého režiséra Františka Filipa a rovněž již zkušených scenáristů 37letého Jaroslava Dietla a 37letého Jiřího Hubače byl ve své době nepochybně velmi oblíbený až přelomový počin v tehdejší televizní tvorbě. Je otázka, co nabízí divákovi dnešnímu._____ 2)  Dílo doslova drží nad vodou herci. 64letá Olga Scheinpflugová (Eliška) je přesvědčivě nepříjemná. 46letý Jiří Sovák se pro roli lehce nerudného hospodského snad přímo narodil. 25letá Iva Janžurová (holka v kuchyni) sice na teenagerku moc nevypadá, ale i tak je fajn._____ 3)  Trefné sondě do života a dobového uvažování nahrává i mluva doslova ze života, byť jde často o pouhé tlachání._____ 4)  Navzdory špičkovým hercům však seriálu dávám jen dvě hvězdičky. Mám pro to dva důvody: a) při sledování příliš rozvláčného děje jsem se chvílemi dost nudil; každou epizodu bych o 15 - 25 minut zkrátil; b) nebavil jsem se, spíš mi bylo trapně a nepříjemně z celé té atmosféry pokleslých mezilidských vztahů._____ 5)  Za pozornost stojí i (možná bezděčné) zobrazení dobové pracovní morálky. Vše se řeší během pracovní doby - vedoucí sexuje s milenkou, Eliška řeší svého podnájemníka či jiné rodinné problémy a holka v kuchyni neřeší nic._____ Sledujeme nejrůznější dobové nešvary, zejména mizerné služby a přezíravé chování vůči hostům v hospodě._____ Každou chvíli někdo něco rozbije, znehodnotí se jídlo a nikdo neřeší, kdo škodu zaplatí. No proč by taky?_____ 6)  Nabízí se srovnání s trilogií o rodině Homolkových. Jestliže ta mě ale bavila, tak zde mám jen nepříjemný pocit._____ 7)  Protože hvězdičkuji výhradně podle toho, co mi dílo přináší dnes, nemohu dát více. Ale bylo zajímavé seriál zhlédnout._____ 8)  Výstižný koment: vitekpe**. (25.07.2022)

Banální zápletky rozvedené do hodinových příběhů a tristní gagy roztahané do půlhodinových dialogů. Musím přiznat, že první zážitek z televize počátku devadesátých let byl silnější. Z dnešního pohledu tady navíc vidím paralelu s Ženou za pultem. Stejně jako Anna Holubová, tak i tady Eliška Rabasová kafrá do života kdekomu, aniž by o to kdokoliv stál. Jenže poetika šedesátých let a Švorcová za pultem je přecejenom sto a jedna. Proto i Eliška a její rod snese lepší hodnocení. (31.10.2013)

Zašlý věk prvního, takřka konzuního vpádu plastů-umělých hmot, čas šusťáků a dederonových košil, první projevy blahobytu na příděl první poloviny šedesátých let, to všechno koncentrováno do mikrokosmu zašlého, neudržovaného lokálu a zestárlé zestátněné matky rodu - to je svět jednoho z prvých skutečných moderních televizních seriálů naší doby. Jeho hlavním šperkem bylo a je vynikající, byť až příliš kukátkovým pojetím ovlivněné herectví národní umělkyně a spisovatelky Olgy Schenpflugové. Kolem něj se soustřeďují buď již jsoucí, nebo budoucí velké postavy naší Thálie - Jiří Sovák a Iva Janžurová patří patrně k těm nejzřetelnějším. Fakt, že televizní i filmové umění se vyvíjí, je jedno, a Filipova invence, vložená do kvalitních scénáristických předloh, je to druhé. I klasika, zabalená do ne zcela atraktivních obalů, zůstává klasikou. Totéž platí o kvalitě, bez které je pojem klasiky nepředstavitelný. Nepředstavitelné je i to, že seriál stále není dostupný na DVD nosičích. (20.10.2007)

Jeden z prvních televizních seriálů dramatika a scénáristy Jaroslava Dietla je lidovou zábavou v tom nejlepším slova smyslu, tím spíš, že titulní roli před kamerou zvěčnila legendární Olga Scheinpflugová. Nutno dodat, že sled všech těch mikropříběhů, banálních a proto uvěřitelných, odehrávajících se v jedné zašlé restauraci kdesi v Praze, drží pohromadě právě a především výrazné herecké osobnosti – vedle Olgy Scheinpflugové je to vynikající Sovák, Kemr, Jana Hlaváčová i mladinká Iva Janžurová. Přidanou hodnotou pro nás, současníky, je vhled do života generace let šedesátých, doby, která slibovala mnohé. (24.12.2010)

O. Scheinflugová nebyla dobrá herečka. Mrzelo mě to. Přál jsem si, aby byla. Ale je zajímavým dokladem toho, koho isi za ženu vybral Karel Čapek. Seriál je i mimo jiné ukázkou různých mezilidských problémů, které se v té době řešily, a které nejsou cizí ani v dnešní době. Hlavně se mi líbí dva díly - jeden, kdy hlavní představitelka podporuje svého syna (V.Menšík), věří mu, i když ten žije ve snech, a na vysoké noze. A tak se z něho stal defraudant, ale jeho máma ho má stejně ráda, chce v něm vidět dobráka, správného frajera. Druhý díl je o tom, jak se Sovák učí i neučí - anglicky, aby nakonec zjistil, že hospůdka v Praze je přece jen pro něho to lepší, než pracovat v zahraničí. Pěkná studie jedné lidské psychiky. (28.08.2010)