Heavy Metal

Že prý legendární animované sci-fi... Však víte, jak to s takovými legendami chodí. Většinou jsou legendou jen pro pamětníky, kteří odmítají svůj zafixovaný pocit z mládí konfrontovat s realitou. V první řadě selhává scénář, kdy je několik komiksových povídek jen velice chatrně pospojováno motivem jakéhosi zeleného zla, které prochází napříč jednotlivými částmi. Povídky mají z hlediska scénáře rozdílnou kvalitu, která kolísá od průměru v případě závěrečného příběhu, který jakoby vypadl ze světa Barbara Conana, až po ty vyloženě špatné, jako byl únos pozemšťanky dvěma buranskými mimozemšťany. Jak už se objevilo v jednom komentáři, výtvarně to připomíná někdejší komiksy z časopisu ABC, případně někdejší populární seriál o rodině Smolíkových, a vlastně věkovému průměru odrostlejších čtenářů ábíčka by tenhle kousek mohl sedět. Ona i ta erotika, která čiší ze ztepilých křivek půvabné bojovnice nebo sekretářky připomínající vzdáleně Marylin Monroe, by mohla odpovídat představám 15letých. Očekával bych podle názvu filmu, že půjde o mnohem těsnější propojení se světem heavymetalové muziky a že to bude celkově mnohem extrémnější, ale tahle hudba tvoří jenom podmalbu k jednotlivým komiksovým příběhům a jinak nehraje žádnou roli. Celkový dojem: 40 %. Dnes už mi to přijde jako omšelé zboží, protože jak filmový žánr, tak komiks prošly dlouhým vývojem... (25.11.2012)

Prvý príbeh s taxikárom Kenyonom sa mi páčil, ale potom to išlo dolu vodou. Po tom, čo som o filme čítal pred jeho zhliadnutím, podľa názvu, screenov či často používanej prezývky "kultový" som čakal skôr nejaký akčný brutálny nárez, kde bude kyborg-sexbomba zabíjať hromady iných kyborgov a bude mať obrovské ňadra zaliate krvou, to celé ľahko líznuté cyberpunkom a čo najtemnejšou atmosférou. Namiesto toho som sa dočkal prekvapivo akejsi rozpačitej a nedotiahnutej fúzie Flasha Gordona, Futuramy, Mightora, anime a zápletiek pornofilmov. Keby nevznikli tieto diela väčšinou neskôr, povedal by som, že tu mal niekto dosť málo fantázie. No a k tomu nespojité a občas divné príbehy a ani z toho metalu som toho v soundtracku moc nezachytil. No, tak neviem. (12.03.2020)

U animovaných filmů se většinou bojím aby celý zážitek nepokazila právě ona animace, protože ona je kolikrát hrozná, ale tady se mi hodně líbila. Chtěl jsem si vybrat nějaký oblíbený příběh, vyzdvihnout nějaký, ale když ony se mi všechny líbily a nerad bych nějaký "shazoval". Jinak pěkně to shrnul Renton. (23.10.2015)

Fascinující vyzrálé sci-fi, které se sice nestalo novým zlomem v chápání animovaného filmu, ale dokáže oslovit i po mnoha změnách ve způsobu chápání média animovaného celovečeráku pro dospělé jako takového. V posledních letech si cením hlavně odkazů na klasické sci-fi z úsvitu zlatého věku (nebo ještě ty starší) a tady jsem jich našla nepočítaně. Jakoby všechno ovlivnila Dejah Thoris a John Carter, pán z Marsu. (10.12.2020)

Očekával jsem, že děj bude pouze kulisou rockového/metalového soundtracku, ale to jsem se šeredně mýlil. Hudba je naopak použita velice decentně a umírněně, není upozaděna, ale ani přehnaně nevyčnívá, takže žádné heavy metalové orgie pro máničky nečekejte. Heavy Metal oplývá kromě výtečné vizuální stránky i nadmíru zajímavým příběhem, který představuje sled několika samostatných fantasy/sci-fi povídek, jež spojuje ústřední prvek, tajemný Loknar. Prostě si představte něco jako točí Iñárritu, případně rovnou povídkový Paříži, miluji Tě (tedy spíš Loknare, miluji Tě) a to včetně kolísavé kvality jednotlivých povídek, připočtěte k tomu osmdesátá léta a máte hodně přibližnou představu, jak Heavy Metal vypadá a funguje. Navzdory animovanému pojetí se snímek nevyhýbá nahotě, sexu, násilí, krvi, ani vyhřezlým vnitřnostem, takže pustit jej dětem jako pohádku na dobrou noc není nejlepší nápad. Neurazí ani dabing a vzhledem k cílové skupině jsme naštěstí ušetřeni písniček Blue Öyster Cult nebo Stevie Nicks ve verzích od Vildy Čoka respektive Ivety Bartošové. (11.06.2012)