Que la bête meure
Ucciderò un uomo
Beštia musí zomrieť
This Man Must Die
This Man Must Die
This Man Must Die
Režie:
Claude ChabrolKamera:
Jean RabierHudba:
Pierre JansenHrají:
Michel Duchaussoy, Caroline Cellier, Jean Yanne, Anouk Ferjac, Marc Di Napoli, Maurice Pialat, Dominique Zardi, Michel Charrel, Robert Rondo (více)Obsahy(1)
Velký černý vůz projíždí rychle bretaňskou vesnicí. Na křižovatce přejede devítiletého chlapce, vracejícího se od moře. Malý Martin umírá na silnici, řidič ujíždí. Jeho otec, Charles Thénier, spisovatel knížek pro děti, který žil jen pro svého syna, je zdrcen. Když se po pobytu na klinice vrací domů, nechce, aby se o Martinovi mluvilo. V duši však chová pomstu. Je odhodlán řidiče najít a zabít ho... O tom, co prožívá, si píše deník.
Drama o vině a trestu, o spravedlnosti a pomstě natočil Claude Chabrol v roce 1969 jako renomovaný tvůrce. Toto mistrovské dílo, subtilně spředené psychologické drama antických rozměrů, vytvořil Chabrol podle stejnojmenného románu Nicholase Blakea, scénář napsal Paul Gégauff. Roli spisovatele vytvořil v jemných hereckých odstínech Michel Duchaussoy, v protikladu k robustní surovosti Jeana Yannea.
Brahmsova hudba cituje Kazatele 3:19: „Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí."
(Česká televize)
Recenze (76)
Smutně krásné pokoukání.. Příběh muže, který ztratil to nejcennější, svého jediného syna, a nyní na vlastní pěst hledá vraha (resp. řidiče auta) mě vtáhnul od prvních minut.. Neumím a vlastně si ani nechci představovat, jak velká a neúnosná bolest to musí být.. Závěr jsem vytušila, nicméně dostala jsem k němu i jedno překvapení.. No a Claude Chabrol se mi právě zapsal do letošní režisérské tour u ambrona.. ()
Nielen počas úvodných, ale zároveň i počas záverečných záberov, som započul Brahmsovu hudbu s úryvkom Vier ernste Gesänge (Štyri vážne piesne) v podaní anglickej, kontraaltovej speváčky Kathleen Ferrierovej, čo ma hneď, a k tomu i pomerne neuveriteľne dosť rýchlo vtiahlo do hlavného diania, v ktorom čochvíľa dôjde k fatálnej tragédii, zapríčinenej neznámym páchateľom, ktorý vskutku na bretónskom námestí, zrámoval akéhosi chlapca, ktorému nielenže neposkytol žiadnu prvú pomoc, ale ešte dokonca i z miesta tejto nehody vzápätí ušiel, čo by sa nakoniec mohlo stať úplne každému z nás, čo sa skrátka neustále deje i v aktuálnom 21. storočí! • A čo vlastne robiť potom? Čakať na márnu spravodlivosť zo strany OČTK - Orgán činný v trestnom konaní, alebo proste zobrať spravodlivosť do vlastných rúk, ako povedzme zrovna i tento protagonista Charles Thenier, reprezentujúci otca obete? • Tentoraz som milo prekvapený, čo sa z tohto titulu napokon vykľulo, pretože som to vôbec neočakával, že bude až takto mnohovrstvový po dejovej stránke, nakoľko sa vtedy jednalo o adaptáciu románu 'Nicholasa Blakea' The Beast Must Die, kedy scenáristické duo v podaní Paula Gégauffa/Claudea Chabrola, sa snažilo z neho vyťažiť, jednoducho povedané, vypichnúť čo najviac, a veru je popretkávaný množstvom súvislostí, z ktorých je divák mimochodom, miestami trošku „na práškoch”, ale ono to v podstate do seba všetko postupne zapadá, ako ozubené koliesko do hodín, viď »kontroverzný denník«. • Obsadenie bolo mimoriadne lákavé, zaznamenal som minimálne 3 rovnocenné, herecké prejavy: Michela Duchaussoya, Caroline Cellierovú, a to ani nehovoriac o Jeanovi Yanneovi, ktorého asi kompletne všetci nenávideli, tak bol extrémne presvedčivým, že si na svojom odpornom prejave dal obzvlášť extra záležať. • Pre malú zaujímavosť by som ešte snáď dodal, že na filme tiež spolupracoval i začínajúci Claude Zidi, ale najprv iba ako „operátor kamery”, čiže lepšie si vybrať ani nemohol, ako začínať vedľa vychýreného predstaviteľa: La nouvelle vague, a to je zrejme najlepšia škola pre začínajúceho filmára! • Ako by som na samý záver pár užitočnými slovami definoval tento titul? „Predovšetkým ide o dielo pre náročnejšieho diváka...” ()
Ve filmu je scéna, kdy se hlavní hrdina vyspí se svedenou ženou a po promilované noci ráno vstanou a pokračují ve vykání a v tak nějak citově odtažitém vzájemném chování. Podobně studený a odtažitý je i celý film, který se dal natočit výrazně angažovaněji a vášnivěji. Samozřejmě téma ztráty dítěte a snaha o odplatu za spáchaný čin funguje, ale nestrhlo mě to a umím si představit úplně jinou verzi příběhu. Ty charaktery jsou až moc násilně polarizované. Viník je až moc ukázkové monstrum a poněkud jiná psychologie a komplikovanější rozhodování by tomuhle snímku jenom prospěly. Celkový dojem: 60 %. ()
Mít já v posteli Caroline Cellier, tak by film dopadl jinak. Precizně vystavěný příběh, v němž se mi nejvíc líbila ta část, kdy Charles začne uskutečňovat svůj plán skrze (doslova) známou televizní tvář. Vůbec netušíte, jak se to může dál vyvíjet, a v průběhu děje nelze příliš předvídat. Atmosféra bretaňského venkova, starý rozlehlý dům, blízkost moře, jachtování a hlavně překrásná Caroline (Caroline se víc odhalí tady), jíž hodnotím jako nejsvůdnější filmovou postavu za poslední hodně dlouhou dobu. Chabrola jsem před pár dny pranýřoval, že se nedá, tak tentokrát spěchám s opravou, někde a někde se dal docela krásně. Jasných pět, a humusáckého nového dabingu České televize, která si to pro jistotu nadabovala už podruhé, si nevšímejte, tohle si zaslouží tu nádhernou francouzštinu. ()
Čekal jsem teda trochu něco jinýho. Myslel jsem si, že to bude hlavně o nějakym pátrání, ale to je v podstatě dílem náhody vyřešeno dost rychle a dál je to spíš takovej psychologickej film. Nicméně film se mi líbil a 110 minut uteklo jako voda. Má to atmosféru, nechybí napětí, snad jenom mi to chvílema přišlo takový trochu naivní a postava záporáka byla až moc neuvěřitelně záporná. Nakonec i ve filmu bylo dokonce řečeno, že se chová jako karikatura. Myslim si, že se to přecejenom dalo natočit i líp. Jinak nejvíc mě dostalo, když hlavní hrdina přefikne nějakou buchtu a nadále jí vyká :-) ()
Reklama