Režie:
Jiří SlavíčekKamera:
Karel DeglHudba:
E. F. BurianHrají:
Otakar Dadák, Jiří Vršťala, Ota Sklenčka, František Kreuzmann st., Vladimír Hlavatý, Vítězslav Boček, Josef Beyvl, J. O. Martin, Vladimír Šmeral (více)Obsahy(1)
Do české obce Sluky přijede nový majitel panství, obrst Konrád Ritter von Schiess. Z jeho příkazu mají být obyvatelé vesnice vystěhováni a smí zde zůstat jen 30 rodin, které se přihlásí na práci na panství. Správce panství, Karel Prokeš, se marně snaží opatřit pro obrsta pracovní síly. Obyvatelé obce odmítají pracovat na panství; jejich solidaritu ještě utvrdila smrt Vaška Zahrádky, kterého Karel udal gestapu. Karel chce znovu získat obrstovu důvěru. Proto donutí svého otce, hajného Prokeše, aby jej zavedl do úkrytu Ondry Bašuse, pronásledovaného gestapem, protože odmítl prodat chalupu obrstovi. Hajný Prokeš zavede úmyslně svého syna na poškozenou lávku a oba se zřítí do Mordové rokle. (Filmový přehled)
(více)Recenze (31)
Příběh se odehrává v době druhé světové války ve vesničce Sluky, vyzdvižena je soudržnost jejích obyvatel proti nacistům i jejich přisluhovačům, zde zastoupených ambicózním, nedostudovaným Karlem Prokešem, který chce mít postavení a moc rozhodovat nad ostatními, a tak podlézá a donáší obrstovi. V dramatickém závěru ukradne zbraň svému otci a obrátí ji proti němu.... ()
Děj filmu se odehrává v době bitvy o Stalingrad a poslech moskevského vysílání dodává vesničanům sil k odporu. "Tam na Volze padají tisíce nejlepších sovětských lidí, za nás, za celý svět!" Bohužel, ve chvíli, kdy začnou postavy mluvit jak politruci, všechno pozitivní jde do kopru. Veliké plus za exteriéry, připomenutí toho, jak krásné vesnice jsme mívali. ()
"Konečně, každý člověk v rozhodném okamžiku musí uvést své ideály na správnu míru, ne?" Obyvatelia dediny počas druhej svetovej dúfajú v koniec vojny, schovávajú raneného komunistu, počúvajú v rádiu správy z druhej strany barikády a volia medzi kolaboráciou s novým nacistickým majiteľom statku alebo vyvlastnením a odsťahovaním. Ako to už v ťažkých časoch býva, prejavujú sa charaktery, rozvracajú rodiny a konajú rozhodné činy. "Jakto, že tě oberst udělal správcem?" "Protože jsem schopný!" "Všeho?" Akcie tu veľa nie je, na to že sa jedná o film z vojnového obdobia, ale celková stiesnená atmosféra sa hodne vydarila, vyvažujú ju optimistické reči o nových povojnových poriadkoch. Za štyri nedobrovoľné úpravy frizúry. "Slyšelas, že říkali něco o konci? Až Moskva řekne konec, tak bude. Pro nacisty!" ()
Za mě je zde film podhodnocenej. Myslím si, že by měl mít daleko víc procent. Taky mě udivuje, že má tak málo hodnocení(jen 208). Za mě velice dobré drama které by si větší pozornost zcela jistě zasloužilo. O ději bych se tu více nerozepisoval. Ostatně už zdejší obsah prozrazuje zbytečně moc. Lépe ho nečíst. Za mě 4hvězdy. ()
Oč méně je "Mordová rokle" zábavná, o to více je dobově tezovitá a svoje propagandistické poslání nezapře. Pro mne osobně má tento film zvláštní příchuť. V komparsu, coby voják základní vojenské služby, si zde v jedné z německých uniforem zahrál i můj dědeček. Pochází z vesnice Skořice, jeho manželka, matka mého (tehdy ročního) otce pocházela z nedaleké, dnes již neexistující vísky Kolvín, ležící v dnešním vojenském výcvikovém prostoru Brdy. Stejně jako ze vsi z "Mordové rokle" si za války němečtí okupanti rozhodli zřídit na katastru Kolvína (a rovněž sousedních vesnic Padrtě a Záběhlé) vojenskou střelnici. Obyvatelstvo se muselo vystěhovat - jejich hospodářství od nich byla vykoupena za poměrně korektních podmínek za tržní cenu. Po válce se občané do svých domovů vrátili, můj otec prožil v Kolvíně první léta svého života. V roce 1952 se však tehdejší vláda rozhodla, že dané území je pro vojenský výcvik ideální, obyvatelstvo všech tří vesnic znovu, tentokrát již definitivně vysídlila a za jejich domovy jim pod hrozbou vyvlastnění zaplatila směšné sumy na vázané vklady o které přišli následujícího roku díky měně. Tolik pro ilustraci dobových souvislostí vzniku snímku, na jehož natáčení můj děda dodnes vzpomíná... ()
Reklama