Vanilkové nebe

Hezky udělané. Skvěle zahrané.Velmi komplikované, ale pro někoho to bude až moc....Pořádně jsem to pobral až po druhém shlédnutí. Spíše jsem tedy kapku dával pozor na detaily. Myšlenka je zajímavá a myslím si, že něco takového by se časem mohlo udělat, jen nevím kam dali tolik těl, protože nebude moc lidí kterým tento svét bude vyhovovat. Cameron Crowe skvěle zvládnul režii tohoto trochu náročněšího snímku. (17.06.2004)

Ježkovy oči, co je zase tohle? Proč je tu červené všecko, co se tváří vznešeně a vážně jako Vašek při projevu? Okay, tak má Cruise hezkou tvářičku. Ale snad v jiných filmech, ne? Jasně, já být masem do hamburgeru, také bych chtěl přijít mezi Penélope a Cameron. Kouzelného doktora Russella bych i já rád za obvoďáka, a Tildě rovněž zatleskáme, že se nám ukázala. No a dál? Kdy už nám filmaři přestanou podsouvat mýtus, že sukničkářství je zlá, ošklivá, nepěkný případ, a že se na něj umírá? A když už tedy, tak ať to vyklopí hned, přímo, na rovinu a šoupnou tam aspoň jednu dámskou scénu, když mají takový materiál. Tohle je už poněkolikáté, co se film tak dlouho snažil říct něco převratného, až z toho bylo najednou 136 minut a odpoledne v háji... (09.03.2012)

Tom Cruise vrhá do kamery úsměvy hraničící s úletem u Oprah, tahá na ksichtu masku, jíž by mu záviděla i Manuela, a dvě hodiny řeší, jestli je blázen nebo se mu to všechno jenom zdá. Zajímavý experiment, který mi zaryl brouka do hlavy právě oním vysmívaným koncem, jenž je, přiznávám, prvoplánový a trčí z něj snaha dostat se z dějového klubka alespoň nějakým způsobem ven, ale imho usadil všechny žánrové úlety přesně na své místo. Po k smrti nudném Na pokraji slávy mi Crowe udělal radost. (25.11.2008)

Není to špatný film, na běžnou hollywoodskou produkci přinejmenším zajímavý, ale v porovnání s původním španělským Abre los ojos toho nabízí mnohem méně. Příběh mi připadal jednoznačnější, jasnější a méně podněcující myšlení. Možná právě proto, že jsem věděl, co mě čeká. Mnohé scény, nejenom ty s Penélope, připomínají doslovné citace Otevři oči, ale režii se mi zdála těžkopádnější. Croweovi chybí Amenábarova lehkost. Když doslovně nekopíruje, zahrnuje nás tunami vysvětlujících dialogů. Vše dosáhne obludných proporcí ve finální několikaminutové (!) jízdě výtahem (kdyby třeba jezdili nahoru a dolů, ale oni jedou pořád nahoru). Celkové pojetí filmu a postav se však liší. Vanilkové nebe má na mnoha místech blízko ke komedii. Tom snení takový hajzl jako Cézar, jehož hajzlovství bylo podle mě pro film klíčové. Sofie Penélope Cruz tady je spíše roztomilým diblíkem se španělským přízvukem, nikoliv plnohodnotnou tragickou postavou (dokonce se neživí jako mim(ka), nýbrž jako „obyčejná“ tanečnice). Kámoš hlavního hrdiny byl redukován na přihrávače vtípků. Postavy prostě postrádají svou výjimečnost, jsou příliš hollywoodské, příliš průhledné. Největším kladem Vanilkového nebe je parádní soundtrack (REM, Bob Dylan, Chemical Brothers…), ale stejně zamrzí, když je největším kladem tak slibného námětu soundtrack. Jak bych to vnímal, kdybych filmy viděl v opačném pořadí, nedokážu posoudit. 65% Zajímavé komentáře: zputnik, Rex Mundi, Anglie, PALINO, LuckyStar (05.03.2008)

Vysokorozpočtová "lynchárna" s Tomem Cruisem, to si dám líbit! Ale vážně, Crowe se měl od Mistra ještě naučit, že není dobré "podivný" film na konci zatížit zbytečným vysvětlováním. Jinak je to velmi netradiční a velmi zajímavý zážitek. Miluju Croweův výběr skladeb ke svým filmům - více hudebních fandů na režiserské sesli!!! (27.11.2002)