Vanilkové nebe

Snímek má určitě atmosféru, kterou však tvoří hlavně výborná hudba (jak instrumentální, tak vokální), zajímavá kamera a střih. Co je však zásadně na překážku jsou herecké výkony ústřední trojky (Cruise, Cruzová, Diazová), kterou jen chatrně podporují civilní projevy Jasona Lee a Kurta Russela. Bohužel mi celý děj přijde jako vysokorozpočtová bezpředmětná hříčka, která je mimo jiné celkem lehce odhadnutelná. Opravdu mě nezaujala rádoby přeměna bohatého floutka, jeho sebeuvědomění a probuzení do pravé reality (neboť Cruisovi tohle v tomhle dílku opravdu nezbaštím). Je to prostě a jednoduše biják pro lidi, co dost pomalu chápou a proto se jim na konci musí deset minut vysvětlovat, jak se všechno má, pro fanoušky a fanynky Toma Cruise, kterému to sluší, i když je zohavený, a pro lidi, kteří mají rádi celkem non-komforní hudbu (Radiohead, Bjork, Sigur Rós) - ke kterým se bohužel řadím i já. A právě proto mám špatný pocit z toho, že mí oblíbení interpreti byli zneužiti do filmu takového podprůměrného kalibru. Takže jednodušeji Cameron Crowe mě zklamal na plné čáře, ještě, že pouští aspoň své oblíbené písně. (12.04.2004)

Ježkovy oči, co je zase tohle? Proč je tu červené všecko, co se tváří vznešeně a vážně jako Vašek při projevu? Okay, tak má Cruise hezkou tvářičku. Ale snad v jiných filmech, ne? Jasně, já být masem do hamburgeru, také bych chtěl přijít mezi Penélope a Cameron. Kouzelného doktora Russella bych i já rád za obvoďáka, a Tildě rovněž zatleskáme, že se nám ukázala. No a dál? Kdy už nám filmaři přestanou podsouvat mýtus, že sukničkářství je zlá, ošklivá, nepěkný případ, a že se na něj umírá? A když už tedy, tak ať to vyklopí hned, přímo, na rovinu a šoupnou tam aspoň jednu dámskou scénu, když mají takový materiál. Tohle je už poněkolikáté, co se film tak dlouho snažil říct něco převratného, až z toho bylo najednou 136 minut a odpoledne v háji... (09.03.2012)

Crowe diváka až moc mate překombinovaným příběhem, aby ho na konci naopak způsobně povodil za ručičku. Ale stejně mi jakýmsi záhadným způsobem tenhle sympatický pokus o "lynchovinu" kápl do noty. Nápaditou režií, skvělým soundtrackem a překvapivě také Tomem "Přehrávám jako prase" Cruisem, který se zde vzdal svých obvyklých hereckých manýr a potvrdil, že v Croweových filmech hraje jako o život (Jerry Maquire). Příjemně strávené dvě hodinky..... (21.06.2005)

Vanilkové nebe je dobrý jenom pro lidi, kteří nikdy neslyšeli o Otevři oči, aneb konzouš opět zaplesá. Už jsem to myslím někdy a dvakrát říkal, že? Nemám rád remaky. Nemám a nemám a nemám. Dva filmy, jedna pointa, podobné vtípky, podobný vypravěčský způsob. Tím víc nemám rád remaky filmů, kde se jedná o pointu především, protože nic jiného Vanilkové nebe nedrží nad vodou. Přehnaně přeplácaná hudba (vlastně spíš jen písničky různých známých skupin, dle mě nepříliš dobré) vyřvávající ve velikášském orgazmu a nepříliš přesvědčiví herci (pouze známí a drazí, to je všechno). Hloupé manýry amerikánských filmů (ta trapná sexuální realita Spolykala jsem tvý semeno, to přece něco znamená...? Vyšukala jsem ti mozek z hlavy...). Víc peněz a jasnější (čti většímu konzoušskýmu publiku přístupnější, vysvětlenější, neotevřený, absolutně polopatě vysvětlený) závěr, kde v Otevři oči si ho člověk mohl vysvětlit nejedním způsobem. Nebyl to jen konec snu, ale i možné pokračování. Herci ve Vanilla Sky přehrávají a to včetně Penelope Cruz, která si svou Sofii zahrála i v Otevři oči o čtyři roky dřív. A i když jsou to jen čtyři roky, její kreace v OO se naprosto nedá srovnat se zdejším patvarem, spíš jen karikaturou sebe sama. Eduardo Noriega jako hlavní smutný i krutý hrdina na celé čáře poráží nejpřeplácenějšího orgána Hollywoodu Toma Cruise. Otevři oči se může pochlubit příjemnou hudbou, třeskutě ryčnou atmosférou obav a nejistoty, neokoukanými a kvalitními herci (stará škola v čele s Gérardem Barray), kterým prostě americké protějšky nesahají ani po prach na podrážkách. Zatímco Cameron Diaz hraje skutečně jenom "šuknu", jak jí tu hezky nadávají, Najwa Nimri je bláznivě a hluboce zamilovaná zničená holka, která ten sex nabízí, protože neví jak jinak si toho chlapa udržet. Nehledě už na to, že Crowe jako režisér naprosto zklamal. Okopírovat úplně celý scénář (s několika malými doameričtěními jako že otec napsal knihu "Jak si udržet království atp.), dokonce i některé záběry doslova do detailu, to je možné možná u neznámého snímku, neříkám etické, ale rozhodně hloupé. Dokonce i dialogy jsou téměř stejné, kromě občasných rozdílů způsobených překladem nebo větší sexuální (až skoro vulgární) otevřeností. Jen se ukazuje, kdo je lepší režisér a vyhrává Amenábar. A protože se jedná o dva téměř totožné snímky, je i komentář téměř totožný k oběma. (13.08.2007)

Cameron Crowe zremakoval španělský film Abre los ojos, obalil ho do hollywoodského pozlátka, přidal osobitou poetiku a z toho všeho vzešlo něco na pomezí tvorby Davida Lynche a Croweových starších děl, které připomíná především romantická linie, výrazná role rockových/popových písniček a celkově kladný vztah režiséra k hudbě, jejímž prostřednictvím podtrhává emocionální náboj většiny scén. Lynche zmiňuji z toho důvodu, že Vanilkové nebe užívá podobného konstruování fabule, kdy zpočátku jasný děj komplikují další a další mystifikační scény a prezentace „podvratných“ informací. Crowe ale narozdíl od mistra mystifikace oplývá trochu jiným pohledem na lásku, takže má románek mezi Tomem Cruisem a Penelope Cruz (ta ztvárnila stejnou roli i ve španělském originálu) blíže k idylické červené knihovně a hollywoodskému pozlátku. Idylka se ale začne postupně hroutit a příjemný romantický film oslavující „tu pravou lásku“ se začne pomalu přetvářet v mysteriózní thriller, který dokáže v divákově hlavě udělat slušný guláš. Ale oproti Lynchovi se Crowe na konci uchýlí k vševysvětlujícímu závěru, který přeruší veškeré divákovy spekulace a nabídne mu jednoznačné a nezpochybnitelné vysvětlení. V poslední čtvrthodině tak Vanilkové nebe zavítá až na pole sci-fi, což může v kontrastu s jednoduchou romantickou první polovinou na diváka působit značně rušivě, ale pokud se přistoupí na hru tvůrců, ukáže se, že je tento film dobře promyšlený, vše do sebe hezky zapadá (ač jsou některé scény značně prvoplánové) a ve svém celkovém vyznění nakonec ani ten některými kritizovaný závěr dobře zapadá do celého konceptu. ____ Vanilkové nebe je z audiovizuálního hlediska uchvacujícím zážitkem, Crowe natočil líbivější verzi španělského originálu a v každé scéně spojil vizuál se zvukovou stopou tak dokonale, až některé úseky filmu působí jako vypilovaný videoklip. ___ Místo Cruise bych si sice dokázal hned vybavit lepší kandidáty na hlavní part, což platí i o Cameron Diaz, ale musím přiznat, že šílený scientolog předvedl svůj nadstandard a svým výkonem filmu nijak neubližuje. Perlou celého filmu je rozhodně Penelope Cruz, která je okouzlující od první do poslední minuty, její postava je zajímavá a mnoho scén jsem si oblíbil právě díky jejímu španělskému přízvuku, gestům a…no modří určitě vědí, co mám namysli. ____ Nejen díky uhrančivému audiovizuálu, Penelope Cruz a celkově zajímavému příběhu (v tomto případě ale pochvala směřuje spíše k tvůrcům originálu) jsem se k Vanilkovému nebi už několikrát vrátil a musím říct, že posledních pár minut filmu odehrávajících se „pod nebem jak od Moneta“ patří mezi mé nejoblíbenější filmové okamžiky. (08.03.2010)